Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Na cestě k nakladateli

2. srpna 2016 v 22:09 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Nevím, kdy se to stalo, že se můj život změnil v jednu rozmazanou běžící čáru. Ale víte co? Život má takový být, život se má žít, ne snít. Přesto… jednou za čas je třeba si odpočinout… Mohla bych Vám vyprávět, jak velmi, velmi pomalu rozjíždím podnikání ve fantasy oboru. Mohla bych Vám vyprávět, jak celé dny běhám po české krajině v doprovodu svých dvou úžasných dcer. Mohla bych Vám vyprávět o novém přírůstku do rodiny a nechat Vás hádat proč se ta agama jmenuje Eustace :D. Chci Vám ale říct něco jiného…

Moji "Princezničku" čeká nová cesta.

Je tu ještě někdo, kdo si pamatuje na "Zavrženou princeznu"? Je to příběh, který jsem vysnila a který se zalíbil nakladateli. Příští týden mám s nakladatelem první schůzku. Je to už dávno, co jsem tady o "Princezničce" psala, a tak už Vám je princezna Lilith úplně cizí. Já ale doufám, že kdo máte rád dobré fantasy příběhy, romantiku, krev, hrdiny bojující za své blízké a zombíky, zase se s "Princezničkou" sblížíte (ačkoli se s ní pravděpodobně setkáte pod drsnějším názvem :D). Jednou za čas je přeci třeba si odpočinout... u dobré knihy ;).
 

U Mumlavských vodopádů

29. listopadu 2015 v 0:28 | KatyRZ |  Příroda
Nedávno jsem byla Daletth ukázat Mumlavské vodopády a konečně jednou mi na to focení svítilo sluníčko ;)




A ještě pohled na vodopády...

Bárka, vichr a maják

25. srpna 2015 v 14:01 | KatyRZ |  Literární pokusy
Třeba se už konečně začne dít něco v mém literárním světě. Včera jsem sebrala odvahu a poslala mou "princezničku" nakladateli. A pak jsem dostala uprostřed noci záchvat a napsala jsem báseň... třetí v mém životě. Co myslíte? Mám se někdy pokusit o další? Líbí? Oslovila Vás?


Bárka, vichr a maják

Jsem bárkou ve vlnách tvých nálad,
přitahovaná tajemstvím nekonečné hlubiny.
Jsi vichrem vrhajícím tříšť proti mým bokům,
hledáš, lámajíce mé útroby.

Jsem bárkou plnící se bolestí,
klesající do tíživé temnoty.
Jsi vichrem hledajícím další z lodí,
ztracený, lámajíce její útroby.

Jsem bárkou bez tvého doteku
zlomená, na dně bezmezných možností.
Jsi vichrem útočícím bez pochyby,
ztracený, lámajíce vlastní útroby.

Jsem bárkou na deštěm bičovaném břehu,
pozorující rozbouřený oceán.
Jsi vichrem požírajícím sám sebe,
ztracený, ve svých útrobách.

Jsi bárkou ve vlnách svých nálad,
ztracený a hledající.
Jsem majákem stojícím na pevné zemi,
silná a vábící do bezpečí.

 


Slečny

13. července 2015 v 13:13 | KatyRZ |  Portréty
Konečně se mi podařilo nechat si vyčistit chip na zrcadlovce a tohle jsou první fotky, které následovaly...

Moje mladší, která je neskutečně fotogenická a umí se před foťák postavit a zatvářit jako rozený profík :D




A moje starší, která je prostě roztomilá...

Sen ze skla

12. července 2015 v 15:30 | KatyRZ |  Fejetony a úvahy
Od okamžiku, kdy jsme se rozloučili, nechci nikoho slyšet, nikoho vidět, před nikým nevyslovovat tvé jméno. Bojím se i promluvit sama na sebe, aby to nebolelo. Připadám si jako uzavřená ve skleněné krabičce, ve snu, který je příliš křehký, než aby vydržel slova, která by mohla narazit do jeho skleněných stěn. Bojím se střepů, které by přišly a zabodaly se mi do srdce. Kolem srdce mi poletuje kolibřík, ovívá ho svými křidélky a našeptává mu… "Budeš se mnou chodit, budu tě brát všude s sebou. Miluju tě. Nechci tě ztratit. Budu tě poslouchat na slovo. Aspoň budou mít holky šaty na tvou svatbu, na naši svatbu." Bojím se toho kolibříka. Co když se jeho něha změní ve zlost, co když ten sen rozbije? Co když se ten sen zbortí pod váhou stesku po tobě? …střepy.

Víc jak dva a půl roku bojů. Bojů za lásku. Bojů za šťastný život. Snahy o vymanění, vysvobození, návraty do skleněné krabičky, která se vždy znovu rozbije, aby byla střep po střepu znovu vystavěna během jediné láskyplné noci. Srdce i duše na cáry. Strach, bolest a stesk jako každodenní průvodci. Báznovství, naděje a touha...

...můj život.

Krásy podvečerní Jizerky

24. května 2015 v 22:23 | KatyRZ |  Příroda
Víkend jsem se svými dcerami strávila na Jizerce, kde to už léta miluji. Divít se mi?



Na téhle chatě jsme byly ubytované

Krajinou barev

10. května 2015 v 8:23 | KatyRZ
nebo barevnou českou krajinou?



Jsou místa, která vás donutí zastavit auto, vystoupit a zvěčnit je ;). Stálo by Vám to taky za to?

Dramatické Zvířetice

9. května 2015 v 15:16 | KatyRZ |  Příroda
Zřícenina hradu Zvířetice má své vlastní charisma. Já měla navíc štěstí, že jsem tam dorazila v krásný fotogenický den ;)



Která fotka má větší kouzlo? Černobílá nebo barevná?

Hledání cesty

28. února 2015 v 11:42 | KatyRZ |  Rodina a vztahy
Už tu asi není nikdo, kdo by na můj blog zavítal pravidelně a je to logické, vzhledem k tomu, že já pravidelně nepřispívám a tak tohle povídání začnu tím, že můj život prošel v posledních dvou a půl letech velkou proměnou. A tahle proměna nebyla bezbolestná. Koho zajímají podrobnosti - mrkněte na některý z mých předchozích článků. Každopádně celou tuhle proměnu způsobilo to, že jsem se zamilovala. Takže tomu můžeme říkat období před VLS a období při VLS ;).

Před VLS jsem žila ve stereotypu. Žila jsem poklidný život, spokojený život, ve kterém jsem neměla odvahu ani sednout v bazénu na tobogán. A proč taky? Když není motivace, není důvod. Samozřejmě jsem měla problémy sama se sebou, s pocity, že jsem v životě nedosáhla, čeho jsem chtěla. Ta nespokojenost mi byla motivací, motivací ke psaní, protože to byl můj životní sen. Napsat román. Napsala jsem ho, dokonce dva a jednu novelu a k tomu pár povídek. Upnula jsem se ke psaní, bylo tu, aby zpestřilo ten stereotyp.

Mít člověka, který půjde vedle mě

6. února 2015 v 19:02 | KatyRZ |  Rodina a vztahy
Nechci se nějak vytahovat, ale v posledních dvou letech se mi podařila spousta husarských kousků… Nejprve jsem se zamilovala, zatímco jsem doma měla manžela. Svěřila jsem se své matce. Pak jsem se s manželem kvůli nové lásce rozešla. Zůstala jsem sama s dcerami. Matka mě zradila a informace, které se ode mě dozvěděla, poslala dál. Otec se se mnou přestal bavit a začal chodit do hospody s manželem, se kterým se do té doby nesnášel. V práci mi nastoupila nová šéfová - člověk tak zlý a sebestředný, že jsem druhého takového nikdy nepotkala. Rok jsem to s ní vydržela. Stýskalo se mi po obou mužích. Matka mi kořenila život nočními telefonáty a zprávami plnými výčitek, které zakončila vánočním vyznáním: "Jsi kurva a nemám tě ráda." Rozvedla jsem se. Přítel se ke mně dvakrát nastěhoval a dvakrát mě zase opustil. Během celé té doby jsem se pravidelně dostávala do sporů s bývalým manželem, který se rozhodl vzdálit našim dětem. Stále jsem kritizována ze strany rodičů. Přítel je jediná osoba, která se téměř denně zajímá o to, jak se mám, je mi oporou a pomáhá mi. Zároveň bojuje své bitvy, které se mě samozřejmě dotýkají. Našla jsem si novou práci, kde

Modelka Já

22. ledna 2015 v 21:24 | KatyRZ
Tak jsem si to taky jednou zkusila z druhé strany. Tohle focení v dobovém ateliéru bylo dárkem pro mé dcery... prostě princezny ;)




Odpolední čaj...

Modelka Daletth

28. října 2014 v 20:29 | KatyRZ
Nedávno se Daletth rozhodla přijet mě trochu potěšit a já se jí za tu dobrotu samozřejmě pomstila - vytáhla jsem na ni foťák. No, snad nelituje ;)





Tahle "vodní" se mi moc líbí...

Láska člověka změní

23. srpna 2014 v 19:10 | KatyRZ |  Rodina a vztahy
Říká se, že je rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Kde ten rozdíl ale spočívá? Zamilovanost je takový ten hormonální galimatyáš, který vám dokáže obrátit život vzhůru nohama bez ohledu na to, jestli si s objektem zamilovanosti rozumíte, či ne. Osobně si ale myslím, že sem nepatří takzvaná platonická láska, protože platonická láska není otázka hormonů, ale vlastní mysli, která si s člověkem pohrává. Když potkáváte někoho, kdo se Vám líbí, sníte o něm a doufáte, že jednou seberete odvahu ho oslovit - to je období, které dokáže zamotat hlavu, ale není to zamilovanost.

Úprk

28. července 2014 v 10:00 | KatyRZ |  Ostatní
Co je asi honí?


Další články


Kam dál