Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Jak to se mnou koulí

9. února 2010 v 18:11 | KatyRZ

Už od svých patnácti let, jsem stále s jedním chlapem, což by na jednu stranu zase nemuselo být tak neobvyklé že? Co ale udivuje lidi kolem nás a co si budeme povídat, občas to udivuje i mě je, že po čtrnácti letech vztahu, jsem stále zamilovaná, a když nemůžu být se svým manželem, tak se mi stýská. A teď nemyslím, když manžel odjede na týden na služební cestu. Ne, myslím, když manžel ráno odejde do práce a má se mi vrátit "až" odpoledne. Vážně sama nevím, jak je to možné. Možná je to tím, že je manžel spřízněná duše, že sdílí moje názory a pohled na život. Možná je to tím, jak skvělý je táta. Možná je to jeho smyslem pro humor.


Naši přátelé se také diví tomu, že nás nikdy nevidí se hádat. Oběma nám přišlo samozřejmé, že "vyměňovat si názory" před jinými lidmi, není nejlepší nápad. Vedlo by to jen k pocitům ponížení u jednoho či druhého. Spory patří do soukromí. Možná to bylo našim přátelům o to divnější, že vědí, jak hádavá já jsem a jak nepříjemné je se mnou v něčem nesouhlasit. Můj manžel to se mnou má ale velmi snadné. Kromě toho, že mívá velmi často názor podobný mému, má také účinný recept na mou povahu. Pokud spolu v něčem nesouhlasíme a já začnu být příliš nepříjemná, můj manžel mě prostě rozesměje. Těžko se na někoho ječí s úsměvem na tváři. Hlavní ale je, že když se kvůli něčemu neshodneme, nejsme jeden na druhého naštvaní, protože má ten druhý jiný názor. Na to má přeci každý právo. Je to něco, co jsme se postupem let naučili, stejně jako nesnažit se v hádce jeden druhému ubližovat.

Dalším překvapeným člověkem v našem okolí bývá moje tchýně. Občas nemůže uvěřit, jaké že to má její syn štěstí, mít tak chápavou manželku. Vždycky se snažím představit si, jak bych se v jeho situaci cítila já. Jak bych se asi cítila, kdyby můj den, týden, měsíc probíhal, jako ten jeho … A tak občas přehlížím jeho špatnou náladu nebo se mu snažím ulevit od každodenního kolotoče s našimi dcerami. A on se mi za to po tom odvděčí stejným chováním, když já nejsem ve své kůži. Proto pro mě není jen nesplněným snem, v sobotu ráno se probudit a mít připravenou snídani a obstarané děti.

Lidé kolem nás, se mě ptají, jak to děláme, že jsme spolu tak šťastní. Milujeme se, respektujeme a vážíme si jeden druhého.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 8. října 2011 v 17:30 | Reagovat

Páni, jakto, že tu není žádný komentář? nahnala jsi lidem strach?:)
Já jsem se svým tygrem oslavila 16é výročí. Jsme spolu téměř pořád a o to smutnější je odloučení na víkend:)
pravda - jsem to já, kdo občas prchne k nějaké té kamarádce, ale mě tak baví těšit se domůůů:)))

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 8. října 2011 v 17:32 | Reagovat

[1]: Článek je ze začátku života mého blogu - v té době sem ještě nikdo nechodil ;). Takže díky,že jsi tenhle nedostatek napravila :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama