Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Vzpomínky na Vánoce

3. dubna 2010 v 22:26 | KatyRZ
Vánoční

Když jsem byla malá holka, byly u nás Vánoce svátky stresu. Často mi bylo do pláče, když jsem maminku slyšela pronášet slova o tom, jak Vánoce nesnáší. Naši byli rozvedení a měla jsem dva už dospělé bratry, kteří k vánoční pohodě svým chováním taky nijak nepřispívali. Každý rok byla maminka ve stresu z nedostatku peněz a z množství práce, která se musela na Vánoce stihnout. Na Štědrý den byla maminka od rána v jednom kole. Nikdy mě moc k domácím pracím nepouštěla, takže i když jsem se pomoci snažila, nebyla jsem moc platná. Bratři trvali na tom, že chtějí nějaké jídlo už v poledne a večer se pak chtěli docpat slavnostní štědrovečerní večeří. Po večeři se šlo ke stromečku, kde jsem sledovala utahaný výraz v maminčině obličeji stejně jako otrávené a cynické pohledy mých starších bratrů.

Nebylo tedy divu, že jsem si první roky se svým manželem Vánoce náramně užívala. Manžel je skvělý chlap a nikdy mě nenechal samotnou se honit. Je ale pravda, že připravovat svátky pro dva je něco jiného než pro větší počet rodinných příslušníků. První Vánoce s dětmi probíhaly v trochu hektičtějším duchu, ale stále to byla legrace a pohoda. Letos na mě poprvé trochu začal doléhat špatný pocit z nedostatku peněz, když na nás plnou silou dolehla finanční krize. Pak jsem se ale sama nad sebou zamyslela a vzpomněla si na to, po čem jsem o Vánocích toužila jako malá. Nikdy to nebylo o tom, jaké dostanu dárky. Vždycky jsem si přála, aby si se mnou maminka v klidu sedla a ukázala mi jak dělat cukroví, přála jsem si, abychom spolu vyráběli vánoční ozdoby a přála jsem si, aby se na mě velcí bráškové usmívali a byli hodní na maminku. A tak ze mě obavy spadly. Proč by měl Ježíšek nosit hromadu dárků? To je prostě něco, s čím jsme se naučili v posledních letech " blahobytu" žít, jako s něčím důležitým. Copak naše děti budou za dvacet let vzpomínat na to, jaké dostali dárky? Myslím, že ne, obzvlášť v dnešní době, kdy není neobvyklé, že mají děti tolik hraček, že nevědí co s nimi ….

A tak jsem se začala těšit na to, jak s dcerami strávíme advent přípravou cukroví a sušením koleček z pomerančů, kterými ozdobíme stromek a které nám krásně provoní byt, stejně jako v minulých letech. Koupila jsem pro ně papírové divadélko z Ježíškova světa a tak se těším i na to, jak si budeme hrát na Ježíška. Holčičky také moc rády zpívají, takže se spolu naučíme nové koledy. Neznám mnoho vánočních tradic, protože se u nás nikdy nedodržovaly a tak se po nějakých poohlédnu, aby moje dcerky měly jiné vzpomínky než já. Zdá se, že i čtyřletá dcerka na to má podobný názor - "napsala" si Ježíškovi o jeden jediný dárek. Žádné dlouhé seznamy. Takže se nemusím bát, že by ji Ježíšek zklamal .

PS: Tenhle článek jsem si původně schovávala až na Vánoce, ale téma týdne, je také dobrá příležitost .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama