Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Květen 2010

Anděl

31. května 2010 v 14:11 | KatyRZ
Tahle fotokoláž vznikla, když jsem dělala fotečky pro tchýni. Přála si něco pěkného, ale při tom se strašně nerada fotí. Tvářila se jako by ji ulétly včely .... Ne nebudu si z ní dělat legraci. Ve skutečnosti se mi její výraz zdál zádumčivý až nadpozemský a to mě inspirovalo ...


Anděl

A tady ještě jedna fotečka, na které se sešly obě naše babičky ...

Páteční dobrodružství okořeněné technem

29. května 2010 v 22:25 | KatyRZ
Z Creamfields 2004 3

Tak mi to nedá a musím se podělit o zážitky z pátečního večera. To víte, s manželem jsme večer "ven" nevyrazili ani nepamatuji (maximálně ke kamarádovi oslavit narozeniny), ale tentokrát jsme se rozhodli, že oslava osmého výročí svatby by mohla být dostatečná výmluva k tomu, aby u nás přespala hlídací babička.

Manžel měl sice odpolední směnu a končil v práci až v devět hodin, ale já tajně doufala, že jeho i kamaráda s přítelkyní nalákám na malinkou techno akcičku do zdejšího klubu, kde měl mixovat zástupce severského techna jablonecký DJ Daho a proto jsem termín odmítla přesunout. Takže jsem  uložila holčičky do postýlek (ze kterých už pro ně není problém zase rychle vylézt) a naštvané babičce na poslední chvíli vysvětlila, že od jejího posledního hlídání ta naše maličká drobátko vyrostla a už to s ní není tak jednoduché.  Už to přeci jen není miminko, které položí do postýlky a bude klid. Je to malý ďáblík, kterého do postele dostane jedině po tvrdém boji .

Úprava pozadí svatebních fotografií

29. května 2010 v 20:53 | KatyRZ
Nevěsta se nechala vyfotit v krásném světle zapadajícího slunce, které proudilo dovnitř oknem. Bohužel to bylo v místnosti, která spíš připomínala skladiště a výhled z okna za nevěstou taktéž nebyl ideální.
Nevěsta ve světle zapadajícího slunce - originál


Takže co s tím můžeme udělat?

Co vyroste z našich dětí?

28. května 2010 v 15:25 | KatyRZ
Aaaaa

V poslední době kolem sebe stále slyším křik na téma výchovy dětí a na to navazující úpadek celé společnosti. Stále se řeší, jak se rodiče svým potomků nevěnují a následkem toho jsou děti nevychované, drzé, někdy až zlé a vyrůstají z nich lidé, kteří se zajímají jen sami o sebe. Je ale pár věcí, které mi do tohohle pohledu na dnešní rodiče vůbec nesedí.

Tak v první řadě. Já mám kolem sebe samé rodiče, kteří odsuzují odkládání dětí k televizi a počítačům, kroutí nad tím hlavou a sami se pro své děti mohou přetrhnout. Děti chodí do kroužků, učí se lyžovat, plavat případně chodí do divadla a to už v mateřské škole. Rodiče své ratolesti vozí na výlety, čtou jim knížky a dojatě sledují každý jejich "výkon". Přiznávám se, že já si ze svého dětství takovou péči nepamatuji. Jednou dvakrát do roka se vyrazilo na nějaký výlet a jinak nás rodiče vypouštěli na zahradu, kde jsme si hráli se sousedy a dohlíželi na nás jen z balkónu. Když jsem byla starší, vzala jsem kolo a šla si hrát na ulici s kamarády ze sousedství (samozřejmě to už je v dnešním provozu zhola nemožné). Když mě chtěla maminka zkontrolovat, zakřičela z okna do okolí a já se za chvíli na kole přiřítila pod okno , jukla jsem na ni a zase jsem vyrazila zpět … Když bylo ošklivé počasí a nebyli k dispozici kamarádi, zalezla jsem si někde s knížkou, sedla si k televizi nebo se pletla mámě pod nohy a snažila se ji uprosit, aby si se mnou šla zahrát nějakou hru (častěji jsem neuspěla, než uspěla). Rozhodně si ale pamatuji, jak mě táta cepoval, když jsem pozdravila moc potichu a maminka mě učila, že za všechno mám hezky poděkovat, protože i ten koláč, dal dost práce. Stále jsem ale věděla, že mě rodiče milují. Na základní škole jsem patřila mezi ty největší "slušňáky" a dodnes se přátelím se svou třídní učitelkou, která tvrdí, že ve mně mívala ve třídě často oporu.

Svatba? Jaký to má smysl?

25. května 2010 v 20:15 | KatyRZ
já nevěsta

Před osmi lety, 25. 5. jsem prožívala svůj svatební den. Kdo znáte mé příběhy víte, že svatba byla krásná a manželství mi zatím klape ( navzdory tomu, že svatba v květnu přeci nosí smůlu ;)). Jak se naše výročí blíží, honí se mi hlavou vzpomínky na pocity a dojmy, které jsem tenkrát měla.

Vzpomínám na jeden podzimní den, kdy mě přítel v polední pauze pozval na oběd do naší oblíbené restaurace a bez svitu svíček ;) mě požádal o ruku. Nebyla jsem úplně překvapená, čekala jsem to, jen jsem nevěděla, kdy přesně se odhodlá. Překvapil mě spíš tím, že mi prstýnek opravdu koupil a vybral sám. Jeho maminka totiž pracovala v Soliteru, a tudíž pro něj nebyl problém prostě ji požádat o pomoc (rozuměj: "Mami, potřebuju prstýnek, přines mi zítra nějakej"). Prstýnek byl ale od jiné firmy. Možná mi tím chtěl dát najevo, že je to pro něj důležitý okamžik, který nechce nechávat na někom jiném. Přesto jsem jeho nabídku nedokázala brát vážně. Samozřejmě, že jsem řekla ano, protože co kdyby … Stále jsem ale nevěřila, stejně jako v předchozích šesti letech našeho vztahu, že bychom spolu snad mohli opravdu zůstat napořád. To se přeci nestává a navíc, proč by chtěl být probůh zrovna se mnou že? Takže mi na ruce přibyl prstýnek, ale jinak se vlastně nic nezměnilo.

Obyčejná Šedá myš Brýlatá Tlustá … Krásná

24. května 2010 v 21:32 | KatyRZ
Já a moje holky


Bylo mi …náct a moje sebevědomí nejspíš vůbec neexistovalo. Neměla jsem peníze ani na kadeřníka. Měla jsem značkové oblečení - zděděné po starším bratrovi, který si už sám docela slušně vydělával (rozuměj - pánské). Nosila jsem brýle. Měla "pubertální" pleť. A druhý bratr mě popichoval, že prý jsem tlustá.

Co bych dala za to mít kolem sebe pár lidiček, kteří by mi to sebevědomí dodávali. Maminka se samozřejmě snažila, ale věřte matce - víte jak je to s tou mateřskou láskou. Jenže v tomhle věku si nevěří nikdo, natož aby podporoval někoho jiného.

Druhá várka fotek ze zahrádky

24. května 2010 v 20:51 | KatyRZ
Jak jsem slíbila, přidávám ještě pár makro foteček ze zahrádky po dešti. A taky ze zahrádky, když na chvílku vysvitlo sluníčko. No a nakonec jednu ze sobotního výletu.


Zmokla jsem


Kapky v trávě

Zahrádka po dešti s foťákem v ruce

20. května 2010 v 20:13 | KatyRZ
Včera jsem se potřebovala uklidnit po hádce se sousedkou a tak jsem čapla foťáček a vyrazila s ním ven. Původně jsem plánovala jít směrem k centru, kde jsem před tím cestou domů viděla pěkné lístečky, na nichž ty dešťové kapky vypadaly jako krajky. Jenže jsem vylezla na zahradu, vytáhla foťák nad záhonkem druhé sousedky a po hodině a půl jsem se celá prokřehlá vrátila domů ....

Tulipán po dešti

a další ...

Ta příšerná Česká pošta! Nebo je to jinak?

18. května 2010 v 23:04 | KatyRZ
dopis

Už celých osmnáct dní, tzn. od 30. 4.  čekáme důležitý dopis od pojišťovny (pro nás důležitý, protože dokud nedorazí, nemůžeme používat auto, což je dosti nepříjemné).  Přiznám se, že 11.5. už jsme byli s manželem drobátko nervózní a proto manžel na pojišťovnu zavolal. Bylo mu řečeno, že dopis byl odeslán předchozí den odpoledne. No dobrá tedy, to by tu měl být dopis nejpozději zítra, řekla jsem si jako správná pošťačka, která ví, že heslem České pošty je "dnes podáte, zítra dodáme" (samozřejmě, že vím, že se heslo týká jen určitých zásilek, ale ze školení si pamatuji, že i obrovské procento zásilek obyčejných je doručeno do druhého dne).

Retuš miminka

18. května 2010 v 20:21 | KatyRZ
Dneska mi kamarádka poslala fotečku svého malého a já samozřejmě neodolala, abych jí ji neposlala zase zpátky, ovšem již s úpravami. Tady se můžete podívat.

Upravená fotečka:

Pro zájemce o retuš:
http://upravadigitalnifotografie.blog.cz/







Pavoučí hody - makrofoto

17. května 2010 v 14:42 | KatyRZ
Mám pro vás tři fotečky takových těch malých, mnohonohých tvorečků, ze kterých má mnoho lidí fóbii. Já z nich fóbii nemám, ale kdyby se jeden z nich rozhodl přeskočit mi na foťák (a že u nich ten foťák byl opravdu dost blízko), asi by mi ho rozbil. Tedy přesněji řečeno rozbila bych si ho já, když bych ho s jekotem pustila, ale mohl by za to rozhodně ten odporný pavouk ...

Pavouk

Tenhle si právě hezky pochutnává

Co blbneš chlape? Máš ji přeci rád ne?

16. května 2010 v 14:30 | KatyRZ
manželé
Nedávno se mi svěřila kamarádka, že už není šťastná se svým manželem. Prožili spolu pár hezkých let a měli se moc rádi. Pak ale přišly problémy, na které by měli být dva a kamarádka zjistila, že je na ně sama. Svého manžela si vybrala hlavně proto, že s ním cítila jistotu a bezpečí a tenhle pocit je najednou pryč.

Nabízím úpravu digitálních fotografií, retuš, videoprezentace

15. května 2010 v 16:46 | KatyRZ |  Rychlovky

V poslední době jsem se zabývala přípravou projektu, kterým bych si chtěla trochu přivydělat. A tímto vám ho představuji http://upravadigitalnifotografie.blog.cz/.

Pokud vás zajímá, jak ten nápad vznikl můžete si přečíst následující článeček, který byl opět určen pro portál Chytrá Žena a pokud pro mě budete mít nějakou radu sem s ní ....


Jak jsem na Chytré Ženě k nápadu na podnikání přišla

V poslední době to u nás s penězi nevypadalo vesele asi tak jako všude jinde. V rámci slavné finanční krize vzali manželovi v práci prémie. Manžel začal chodit na šestnácti hodinové směny, aby prémie "dohnal" a já se snažila sehnat si přivýdělek, aby se mi nestrhal.

Květinové fotovzpomínky na loňské léto

14. května 2010 v 15:23 | KatyRZ
Tak jsem včera hledala něco ve starých fotečkách a našla tam tyhle loňské "zázraky" .

Růže
Růže


Bodlák a nebe

Práce s vrstvami v programu Gimp

11. května 2010 v 16:09 | KatyRZ |  Gimp - návody
strašák
Slíbila jsem, že vám ukážu, jak pracovat s vrstvami, což využijete při tvorbě různých koláží, digiscrapbookingu a dalšího - záleží jen na vaši kreativitě. Začít bych, ale myslím měla tím, co to vlastně vrstvy jsou. Můžeme to říct jednoduše například takhle - když "naházíte" několik fotek do jednoho obrázku, každá fotka bude jedna vrstva (dokud na tom něco nezměníte ;) ). Říká vám taková definice něco? Ne? Tak to zkusíme jinak. Představte si každou vrstvu jako jednu igelitovou folii, na které máte nějaký obrázek (fotku). Folie položíte na sebe a tak vám vznikne obrázek nový. Každá folie může mít jiné vlastnosti a s každou můžete pracovat zvlášť. Folie může být průhledná (má alfa kanál) nebo neprůhledná (nemá alfa kanál). Každá folie může být také jinak velká. Každou folii můžete otočit, zkroutit, upravit její barevnost atd., bez toho abyste stejné kroky podnikali s foliemi ostatními.

Nejkrásnější svatba

10. května 2010 v 22:02 | KatyRZ
moje svatba

Pocházím z rodiny, kde se vždycky obracela každá koruna a tak jsem od dětství snila o tom, že se jednou stanu právničkou a budu si vydělávat hodně peněz a abych to měla pojištěné, najdu si bohatého ženicha. Když jsem se v patnácti zamilovala do kluka, který měl téměř stejné zázemí jako já, začaly mé sny o velkém bohatství uvadat. Po maturitě mě ani nenapadlo, že bych šla na vysokou už proto, že by mě moje rodina nemohla finančně podporovat a nedokázala jsem si představit, že bych se na škole uživila sama. A tak jsem týden po maturitě nastupovala do práce.

Dnešní fotoúlovky

9. května 2010 v 21:33 | KatyRZ

Dneska jsem po dlouhé době dostala příležitost ulovit pár foteček, když nás s dcerami vzal manžílek na procházku (tzn. že jsem měla chvílemi dokonce obě ruce volné ).  A ulovila jsem jednu kytičku pro maminku, když je tedy dneska ten den matek, jedno žluté opojení, jednu potvůrku v letu, nějakého toho kačera ....


Kytička pro maminku

Vystoupení folklorního souboru malá Nisanka aneb já pyšná maminka

9. května 2010 v 17:02 | KatyRZ |  Rychlovky
Adrianka v kroji

Nemůžu si pomoct. Jsem prostě pyšná maminka a chci se pochlubit tanečními a pěveckými "výkony" naší čtyřleté Adrianky ... Takže tady máte videa ze dvou jarních vystoupení (v obou případech se jedná o stejnou choreografii). Jsou to všechno děti od tří do pěti let.

Paní chytrá – to jsem já

8. května 2010 v 11:06 | KatyRZ
já za mlada :D
Každý máme asi hrůzu z toho, že u sebe jednou objevíme vlastnosti, které u svých rodičů nesnášíme. Můj táta je takový divný brouk. Málokdo si ho dokáže oblíbit, protože pořád chytračí, odmítá akceptovat, že mají ostatní jiný názor nebo třeba jiný vkus, jinou chuť a jiný denní režim než on. Často vrčí a je to takový studený psí čumák, který nikdy nic nepochválí, když vám chce něco darovat, položí to bez jediného slova na stůl, takže přemýšlíte, jestli je to pro vás či ne. Za každý dáreček, který vy dáte jemu, vás odmění další várkou vrčení. Málokdo si ho asi dovede představit, jak zaleze se svou malou dcerou do postele a tam si s ní zpívá písničky. A samozřejmě, moje maminka, která se s ním rozvedla dokonce dvakrát (opravdu), by vám pověděla, že to je taky jeho nejoblíbenější místo a poloha ;). Když jsem byla malá, hrál se mnou dámu, brával mě na výlety, hrál mi na harmoniku (foukací i akordeon) a vařil mi řízky a bramboráky (nic jiného po rozvodu neuměl). V dnešní době je u mě pravidelným hostem, protože velmi miluje svoje vnučky. Stále se učíme spolu vycházet bez hádek. On se snaží mi přestat stále radit a já zase nevybuchnout, když se to jemu nepodaří.