Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Červen 2010

Zábava na úrovni (+foto)

27. června 2010 v 21:20 | KatyRZ |  Rychlovky
Včera jsem se po dlouhatánské době sešla s kamarády u ohýnku. Odpoledne jsme strávili houpáním dětiček, stavěním báboviček a podobnou velmi zábavnou činností. Když se nám pak podařilo dostat dětičky do postýlek, otevřelo se vínko a začala se vymýšlet pokleslejší zábava. Když měli pánové drobátko upito, bylo rozhodnuto, že se vrhnou na řezání stromu, který zlomil ten nečekaný sníh loni v říjnu. Nemá smysl komentovat, podívejte se na foto. Fotila kamarádka telefonem - můj foťák byl momentálně indisponován.
Řezání stromu

Detail:

Něha

23. června 2010 v 10:04 | KatyRZ
Tuhle fotku jsem si přinesla ze včerejší procházky. Nemůžu se vynadívat ...
Něha

A navíc se nemůžu rozhodnout, ve které verzi se mi líbí víc takže tady ještě jednou ...

Klárka dovádí s tetou

17. června 2010 v 14:01 | KatyRZ
Jedna dovádivá fotečka a jedna zaláskovaná fotečka mojí malé slečny s mojí kamarádkou ....
Klárka s tetou


Její duch sedával v nohách postele …

16. června 2010 v 16:29 | KatyRZ

duch

Žila, byla jednou jedna dívka. Můžeme jí říkat třeba Karolína. Ta se ve svých šestnácti letech bláznivě zamilovala a ve své mladické nerozvážnosti otěhotněla. Je to už více, jak dvacet let a tenkrát se na podobné situace koukalo přeci jen jinak než dnes. Karolína se přesto rozhodla miminko si nechat a snad si i představovala šťastnou budoucnost se svým milým. Jenže její mamince se její milý zdál nezodpovědný. No považte, když holku dostane do takové situace a pověst také neměl nejlepší. A proto se rozhodla dceři zařídit život jinak a sehnat ji spolehlivějšího partnera. Nakonec se to semlelo tak, že když se Karolíně narodila malá Lenička, neměla partnera žádného. Bydlela v bytě, který patřil Leniččině prababičce a protloukala se, jak se dalo. Šťastná ale nebyla. Její láska jí velmi chyběla. Když byly malé Lence dva roky, přišel za Karolínou na návštěvu její mladší bráška s maminkou. Karolína byla mrtvá. Rozhodla se k tomu sama a ve vedlejším pokoji po sobě nechala tu maličkou holčičku, která nevěděla nic a na svou babičku se na uvítání vesele usmívala.

O mém netoužení po dítěti

13. června 2010 v 22:13 | KatyRZ
Zase jsem nemocná a jsem tím už tak strašně otrávená a vysílená, že nemám ani chuť psát. Takže vytahuji ze svého archívu starší vyprávění, které bylo publikováno na Chytré Ženě. K žádné zásadní změně od té doby nedošlo ;).

Může být žena, která netouží po dítěti dobrou matkou?

radost - Klárka

V poslední době se často setkávám s názorem, že je dobře, když si žena, která netouží po dětech, děti nepořizuje. Myslím, že je to následek nějakého televizního pořadu, který byl nedávno odvysílán a kde jedna celebrita vyprávěla o svém šťastném a spokojeném životě bez potomstva. Souhlasím s tím, že jistě existují ženy, které nejen, že po dětech netouží, ale mají k té představě přímo odpor. V tom případě musím souhlasit s názorem, že je jen správné, když si žena dítě nepořídí, protože by to nebyla dobrá matka (i když, kdo ví).

Jak je to ale se ženou, která po dětech "jen" netouží? Existují ženy, které vždy děti zbožňovaly a už v deváté třídě základní školy, chodily nadšeně na první stupeň starat se o prvňáčky. A pak existují ženy jako já, pro které byla ta malá stvoření něco nepochopitelného. Něco, z čeho jde strach a s čím je těžké se naučit zacházet. Miminko jsem si poprvé pochovala v osmnácti letech a to asi tak na jednu minutu. Byla jsem z toho zážitku zcela zpocená a dlouho poté jsem se dalšímu takovému setkání urputně bránila. Když to samé dítko přišlo po dvou letech ke mně na návštěvu, nevěděla jsem jak s ním mluvit a držela jsem se zuby nehty, když svýma upatlanýma ručkama ohmatávalo můj nový konferenční stolek. Takže, ne že bych si někde ve vzdálené budoucnosti nedokázala představit vlastní ratolest, ale rozhodně můžu říct, že jsem po dětech netoužila. Dovedu si snadno představit, že bych si nikdy miminko nepořídila, pokud bych například měla partnera, který děti nechce.

Královna Mumlava (koláž)

8. června 2010 v 21:26 | KatyRZ
Švagrová záviděla svojí mamince Anděla, tak jsem se pokusila jí vyhovět. Na povel to ale není tak lehké ;). Když jsem viděla její fotku, napadla mě jedině kombinace s vodou a tak jsem prolezla svůj archív a našla si jednu fotku z Mumlavských vodopádů ...

Královna Mumlava

Přibývá dětí a mladých lidí, kteří si ubližují

8. června 2010 v 21:10 | KatyRZ
krev?

Sebepoškozování je odborníky uznávanou závislostí!

Stane se vám, že občas na internetu čirou náhodou narazíte na obrázek děvčete s pořezanou rukou, že narazíte na temné krvavé obrázky? Co uděláte? Utečete rychle pryč? Tak to reagujete stejně jako já. Nedávno se mi ale stalo, že jsem měla volnou chvilku a narazila na blog, kde v jednom článku autorka řešila nízkou inteligenci lidí, kteří tyto fotografie haní a přidávají k nim odsuzující komentáře. Přiznám se, že jsem na takový názor vyvalila oči a nemohla pochopit, proč by se měl kdokoli takových obrázků zastávat. To co mě ale zaujalo a donutilo se problematikou trochu zabývat byla větička: "Uvědomte si, že se to může stát komukoli z vašeho okolí." Celý článek mi nedával moc smysl, ale vyrozuměla jsem z něj, že sebepoškozování je závislost, která se řadí vedle alkoholismus, kouření i požívání tvrdších drog. V diskuzi, která se rozpoutala pod článkem, a do které jsem se také zapojila, se dokonce objevil názor, že sebepoškozování je přeci daleko lepší "řešení" než drogy a to dokonce ze dvou důvodů. Za prvé se jedná jen o povrchová zranění a člověk do sebe nepíchá žádné jedy a za druhé, člověk pod vlivem drog dokáže ublížit ostatním, zatímco člověk, který se "řeže" se před okolím chová celkem normálně.

Polibek pro šneka a další vylomeniny (fotky)

7. června 2010 v 16:21 | KatyRZ
Copak to tu leží?


Co kdyby to byl princ že?

Pár mých lidiček

7. června 2010 v 15:39 | KatyRZ
Přidávám výběr "nej" fotek, které jsem v poslední době ulovila a na kterých jsou mí blízcí.

Umění spolupráce
Martin s Péťou

Švagrová

UFO nad Jabloncem

7. června 2010 v 15:13 | KatyRZ |  Rychlovky
ufo male

Tak dneska trochu neobvykle. V sobotu před desátou hodinou mi psala na skypu maminka, že na nebi viděla (a také vyfotila a natočila) UFO. Ona tedy samozřejmě nenapsala UFO, protože tohle slovo jí přijde téměř sprosté. Měla obavy, abych o ní neřekla, že je blázen. Musela jsem jí vysvětlit, že zkratka UFO znamená  neidentifikovatelný létající předmět a tudíž na její pozorování přesně sedí.

Jednalo se o letící, svítící objekty. Bylo jich celkem pět. Tři letěli ve formaci, dva o chvíli později každý zvlášť, ale stejným směrem. Naše první reakce byla, že se jednalo o lampionky štěstí, ale nejde nám do hlavy, že by lampionky dokázaly udržovat pravidelnou formaci a to po celou dobu přeletu.

Moje holky podruhé

4. června 2010 v 21:40 | KatyRZ
Druhá várka fotek mých holčínek - snad ani netřeba komentovat (jsem po dnešním slunečném dni drobet vyřízená, takže bych se na to asi ani nezmohla :p).


Propukla válka s Chtorr?

3. června 2010 v 12:15 | KatyRZ
Purpurová

Po několika měsících, kdy se má rodina neustále potýká s nějakými nemocemi - virózami, chřipkami, záněty, nachlazeními - začínám uvažovat, jestli se nejedná o nějaký záměr. Jestli to není zásah nějaké vyšší moci, která se snaží se nás zbavit. Momentálně tady sedím a na monitor se dívám jen jedním okem, protože jsem si nově pořídila zánět spojivek a to asi týden po té, co dcera dobrala antibiotika na zánět středního ucha a čtrnáct dní po té, co jsem se já sama vyhrabala z více jak měsíc trvajícího kašle (taktéž jsem skončila na penicilinu). V rodinách mých přátel, na tom nejsou o moc lépe.

Napadají mě tedy jen dvě možnosti. Za prvé se jedná o záměr matky přírody umořit přemnožené lidstvo. V tom případě mi ale nejde do hlavy, proč se zaměřuje na nás rozumné lidičky, co se nemnožíme jako kobylky, ale bohatě nám stačí dva potomci.

No a k té druhé možnosti mě přivedla vzpomínka na knižní sérii Davida Gerrolda (snad si jméno po těch letech pamatuji dobře) Válka s Chtorr. Že by se jednalo o počínající mimozemskou invazi? Jak nejlépe se zbavit nechtěné konkurence na této modré planetě, než virovým útokem?

V takovém případě mám pro vás purpurové Chtorrany vzkaz. My se jen tak nedáme, budete na nás muset nasadit těžší kalibr, než jen toto!!! (Buď toho sakra nechte, nebo ukončete naše trápení, tohle je necivilizované mučení.)


PS: Válka s Chtorr je military sci-fi. Někdo ji považuje za přehnaně ukecanou, hlavního hrdinu za ufňukánka, ale mě se moc líbí. Líbí se mi, že tam lidé také trochu přemýšlí a nejen střílí a líbí se mi to nahlednutí do duše opravdového chlapa, který má "auvinku" (nenechte se mílit, často o sobě říkám, že jsem v mnoha ohledech spíše chlap a tohle je jedna z nich - když je mi blbě, chci být litována ;) ). Líbí se mi ten naprosto originální a neotřelý nápad na mimozemskou invazi (jak někdo může říct, že je to kopie R. A. Heinleina?).

Moje holky

1. června 2010 v 21:24 | KatyRZ
Tak se mi zase doma nahromadilo pár foteček mých slečen, které považuji za docela povedené ...

Je mi to líto ...
Je mi to líto

U stromu

Černé blogy, růžové blogísky a můj nový design

1. června 2010 v 14:07 | KatyRZ |  Rychlovky
blog

Začnu od konce. Nedávno jsem si upravila jednu fotečku a hned mi bylo jasné, že se bude výborně hodit do záhlaví. To víte motýlek už mně lezl na nervy. Ono je to vlastně tak, že mi design leze na nervy už v okamžiku, kdy ho na blog dávám, protože jsem na něj před tím už nějakou tu chvilku koukala, než jsem si ho připravila ... Takže brzy skončím u jednobarevného pozadí a přestanu se s tím piplat. Zatím jsem všechny svoje designy upravovala do černé prostě proto, že se mi fotky na černém pozadí líbí nejvíc, ale začínám přemýšlet, zda by ta růžová nebyla přeci jen lepší. Od doby, kdy jsem prošla prvním těhotenstvím a hormony se mnou udělaly podivné věci, mi totiž růžová vůbec nevadí.