Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Její duch sedával v nohách postele …

16. června 2010 v 16:29 | KatyRZ

duch

Žila, byla jednou jedna dívka. Můžeme jí říkat třeba Karolína. Ta se ve svých šestnácti letech bláznivě zamilovala a ve své mladické nerozvážnosti otěhotněla. Je to už více, jak dvacet let a tenkrát se na podobné situace koukalo přeci jen jinak než dnes. Karolína se přesto rozhodla miminko si nechat a snad si i představovala šťastnou budoucnost se svým milým. Jenže její mamince se její milý zdál nezodpovědný. No považte, když holku dostane do takové situace a pověst také neměl nejlepší. A proto se rozhodla dceři zařídit život jinak a sehnat ji spolehlivějšího partnera. Nakonec se to semlelo tak, že když se Karolíně narodila malá Lenička, neměla partnera žádného. Bydlela v bytě, který patřil Leniččině prababičce a protloukala se, jak se dalo. Šťastná ale nebyla. Její láska jí velmi chyběla. Když byly malé Lence dva roky, přišel za Karolínou na návštěvu její mladší bráška s maminkou. Karolína byla mrtvá. Rozhodla se k tomu sama a ve vedlejším pokoji po sobě nechala tu maličkou holčičku, která nevěděla nic a na svou babičku se na uvítání vesele usmívala.


A tak Lenka vyrůstala se svou babičkou a dědečkem, kterým říkala mami a tati a její dva strýčkové pro ni byli staršími bratry. Na svou skutečnou maminku si sotva vzpomínala a jak je to vlastně doopravdy s rodinnými vztahy se dozvěděla, až když jí bylo patnáct.

Už z tohohle vyprávění člověka mrazí, ale mohlo by se zdát, že to není konec Karolínina příběhu. Malá Lenka občas přespávala u své prababičky. Ano právě v tom bytě, ve kterém strávila první dva roky svého života. Když se takhle jednou bavila se svou maminkou (babičkou) o tom, jak se jí u babičky spalo, řekla: "Spalo se mi dobře, jen kdyby si mi pořád někdo nesedal na postel a nebudil mě."

V té době bylo Lence asi šest let. Na rodinou tragédii si nepamatovala. Přesto, ale trvala na tom, že když přespává v tom bytě, někdo v noci usedá do nohou její postele. Ona se ale ničeho nebála, jen ji to rušilo ve spánku. Nakonec přestala k babičce chodit spát.

K bytu se ale váže ještě jedna tajemná historka. Když babička zestárla, občas u ní přebýval jeden z Karolíniných bratrů. Babička jednou upadla a skončila v nemocnici s prasklou kyčlí. Bylo nutné ji operovat. Byla to už opravdu stará paní a jak už to tak u starých lidí bývá, ke zranění se přidali různé komplikace. Babička umírala. Rodina za ní chodila každý den na návštěvu. Babička už toho moc smysluplného neřekla a tak když jednou vykřikovala něco o tom, že jí po bytě chodí cizí lidé a že se tam svítí, nikdo to nebral vážně. Jenže, když pak její dcera šla do bytu zalít květiny zjistila, že se v bytě doopravdy svítí. Zašla za svým synem a řekla mu, co babička povídala a on jen překvapeně vyvalil oči a přiznal, že si v době, kdy byla babička v nemocnici, vodil do bytu kamarády.

Já patřím k těm lidem, co nemají víru téměř v nic, kromě lidí samotných. V určitém okamžiku jsem se ale stala okrajovou součástí tohoto příběhu, pozorovatelem, svědkem a musela jsem udělat ve své mysli trochu prostoru pro iracionálno. (Jsem sice snílek a fantasta, ale fantasii od reality odděluji poměrně bez problémů ;) .) Když se po tom z mojí nejlepší kamarádky vyloupla "čarodějnice" se zvláštními schopnostmi vycítit, že se jejím blízkým děje něco špatného, musela jsem se smířit s tím, že o lidských schopnostech opravdu nevíme zdaleka všechno … Co se ale týče ducha, který sedával v nohách postele? Nevím, co si myslet. Byla to snad jen přehnaná dětská fantasie? Možná podvědomí malé holčičky, která si přeci jen na maminku matně vzpomínala? Nebo je něco na historkách o duších sebevrahů? Bylo snad pouto mezi matkou a jejím dítětem, tak silné, že ačkoli matka nezvládla další žití, se svou dcerou chtěla zůstat v kontaktu?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 16. června 2010 v 18:38 | Reagovat
2 Šárka Šárka | Web | 16. června 2010 v 18:39 | Reagovat

Můj muž má osobní zkušenost s duchem.Nerad na tu dobu vzpomíná.

3 Neriah Neriah | 17. června 2010 v 8:25 | Reagovat

Tohle je jistě zajímavé téma. Nikdy jsem v žádné takové schopnosti nevěřila, ale kamarádka mi nedávno řekla, že má schopnost léčit... Nevím, na kolik to ovládá a co všechno umí, ale když mi masírovala nohu, šlo z jejích rukou takové teplo...
Na těch historkách je možná trochu pravdy, ale zase těžko říct... Jeden kamarád mi vyprávěl o setkání s duchem a líčil to tak barvitě, že jsem mu nevěřila ani slovo.
Je ale i možné, že to byla jen dívčina vsugerovaná představa, nějaký záblesk vzpomínky klidně mít mohla.
A rozhodně nesouhlasím s tím, co Karolína udělala. Žádnej chlap nestojí za to, aby se kvůli němu člověk zabíjel. Možná se do její situace nedokážu vcítit, nevím. Ale už kvůli té malé bych na tom světě zůstala.

4 lenicky-zahradka lenicky-zahradka | Web | 17. června 2010 v 12:16 | Reagovat

Co máte pořád všichni s těma duchama? Já jsem křesťan a na duchy se mi moc věřit nechce, ale když ty historky vypadají tak nechutně důvěryhodně... (a ti lidi kteří je vyprávějí taky). Sama jsem naštěstí ducha nepotkala, asi vědí, že bych z toho měla doživotní trauma, tak se ode mě drží dál, snad.

5 KatyRZ KatyRZ | 17. června 2010 v 13:54 | Reagovat

[3]: Pamatuji si, že nám jednou učitelka psychologie na střední tvrdila, že muži ve znamení vah mívají léčitelské schopnosti - právě za pomoci "přikládání" rukou. Manžel je ve váhách. Jestli má nějaké léčitelské schopnosti nevím, ale když mě něco bolí rozhodně mi jeho teplá ruka uleví. Jestli je to jen tím teplem a pocitem jeho péče ... :p .
Co se týče "Karolíny" z příběhu ... Pro tohle vyprávění jsem všechno musela trošku zjednodušit, protože jinak by byl příběh nakonec o něčem úplně jiném. Máš ale stejně pravdu.

[4]: Já s nimi naštěstí nic nemám ;). Tohle vyprávění je pravdivé. "Lenka" z příběhu už je dneska dospělá a má vlastní děti, když jí bylo nabídnuto, že by v bytě mohla s dětmi žít, tak to razantně odmítla (v dnešní době jen tak  byt, ve kterém nemusíte platit nájem nebo hypotéku, neodmítnete). Dneska už ale ví, že jí tam zemřela matka a i kdyby vyprávění o někom, kdo ji sedal na postel když byla dítě, vymyslela, po těch letech už si tím nemusí být sama jistá :) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama