Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Září 2010

Podzim na Smržovce 2005 - aneb historické foto 2

30. září 2010 v 17:28 | KatyRZ

Ne, že by nebylo co fotit. To co schází je čas. Cestou do práce jsem viděla nádherně barevný strom, který se neuvěřitelně vyjímal v mlze husté jako mléko. Jenže foťák nikde a ještě že tak, protože mít ho u sebe, přišla bych pozdě. Mám pro vás, ale jiné podzimní fotky, které vznikly na procházce s kamarádkou někdy v říjnu roku 2005. Opět foceno mým starým kompaktem.

Ježíš
Ježíš
Kříže

Podzim u Nisy

23. září 2010 v 20:43 | KatyRZ
Je tady a zřejmě ne jen proto, že je to napsané v kalendáři. Dnešní fotka od řeky Nisy ...
Podzim u Nisy

Měsíc krásně září a můj foťák ne a ne zaostřit. Nevím, co mu vlezlo do hlavy nebo jakou chybu jsem udělala v nastavení a nedošlo mi to. Tak alespoň jedna, která je ostrá i když trochu přeexponovaná.

Jak si nejlépe natlouct nos?

22. září 2010 v 16:11 | KatyRZ
Je mi to líto

Víte co považuji za nejlepší způsob, jak si přivodit zklamání, nejlepší způsob, jak se cítit neschopná, prostě nejlepší způsob, jak si pořádně natlouct nos? Pokud o to stojíte, doporučuji vám považovat věci kolem sebe za jisté.

Je dobré věřit si, že dokážete být nejlepší pracovnicí a nebrat ohled na to, že váš šéf nesnáší zelenou, zatímco zelená je vaše oblíbená barva a vy ji tudíž nosíte téměř každý den. Nic na tom nezmění fakt, že o tomto šéfově "defektu" nemáte ponětí.

Je dobré považovat svého manžela za inventář, který už prostě patří do vašeho života, bez ohledu na to, že on po večerech sní o nové kolegyni. Co na tom, že o jeho snech nemáte tušení.

První let

21. září 2010 v 14:47 | KatyRZ
V sobotu jsme si užili krásný den. Před polednem jsme vyrazili na letiště do Hodkovic. Můj táta se rozhodl, že už jsou holky dost staré na to, aby se proletěly v letadle a on ještě není tak starý, aby to nezvládl. Létání je jeho koníčkem od mládí, ale v 68 letech už se mu může každým dnem stát, že mu ho lékaři zakážou. Na letišti se konala drakyáda, takže se holky měly na co těšit a já mám pro vás pár fotek ...

Moje holky poprvé ve vzduchu
Ve vzduchu

Holky s tetou a strejdou obdivují letadla ...

Patří k sobě

20. září 2010 v 20:54 | KatyRZ
Tohle je můj nejlepší kamarád se svou přítelkyní. Moc ráda je fotím, protože z nich čiší vzájemná láska. Tahle fotka je ze soboty, kdy nás doprovázeli na výletě s holčičkama a jako obvykle fungovali, jako chůvy. Ještě že vás máme kamarádi ;).

Patří k sobě

Jak hluboko jsem klesla

16. září 2010 v 22:25 | KatyRZ
Zimní odpoledne

Vždycky jsem měla kromě knih ráda i filmy. Netajím se tím, že mi nikdy neseděly české filmy, protože jsem u nich měla příliš nepříjemný pocit reálna (i kdyby to byla sebevětší slátanina, něco na tom českém prostředí mi ten dojem prostě vyvolává), zatímco u českých knih mi to až tak nevadí.

Když jsem někdy kolem dvanácti let přišla na to, že se mi líbí scifi a později fantasy, stal se ze mě velký čtenář. Od těch dob se mi mnohokrát bez problémů podařilo přelouskat i nějakou tu kvalitnější literaturu (nejvíce samozřejmě na střední škole - povinná literatura je prevít). Co se týče filmů, byla jsem dlouhé roky pravidelným divákem oscarových filmů a díky kamarádovi, který takové filmy miluje, jsem zhlédla spoustu různých psychologických dramat. Jenže v poslední době se odmítám zabývat čímkoli trochu vážným. Maximálně ještě unesu scifi nebo fantasy na vážné téma. Nechci být v životě zatěžována žádnými reálnými dramaty. Copak život není plný dramat sám o sobě. Stačí mi přečíst si zprávy. Popovídat si s přáteli nebo rodinou. Pořád se kolem děje spousta věcí, které člověka minimálně rozčílí, nedej bože, když se týkají vašich blízkých nebo vás samých a vy je musíte opravdu řešit.

Ptáci z liberecké ZOO

15. září 2010 v 20:59 | KatyRZ
Protože má naše nejmladší ze všech zvířátek nejraději pipinky, strávili jsme u nich na sobotním výletě v ZOO nejvíc času ...

Tučňák

Čimango falklandský je takový malý exibicionista, který se rád předvádí doslova na dosah návštěvníkům ZOO. Měla jsem s ním tu čest již podruhé. Všechny nadšené fotografy ale musím varovat - jeho zobáku se moc líbí foťák.

Klára znamená jasná ...

13. září 2010 v 14:29 | KatyRZ
Mám pro vás jednu fotečku, kterou jsem si okamžitě zamilovala. Klárku jsem vyfotila ve vlaku, když do kupé zářilo zapadající slunce.
Klára znamená jasná ...
A když už mluvíme o tom významu jména Klára ... Naše Klárka svému jménu opravdu dostojí. Její úsměv je tak zářivý, že pokaždé, když se usměje, rozjasní se nejen její obličej, ale také obličej každého, kdo ten úsměv zahlédne. Clarus znamená také hlasitý. No a to vám povím, že hlasitější jekot, než jaký produkuje naše malá, jen těžko zaslechnete. Navíc ječí strašlivě ráda a nezáleží na tom, jestli ječí vzteky nebo radostí (musím říct, že radostí je to naštěstí častěji).

Dědovy narozeniny

9. září 2010 v 11:06 | KatyRZ
Nejprve jsem vůbec neměla v úmyslu sem tyhle fotky dávat. Koho by asi tak zajímaly oslavy nějakého děduli, navíc za účasti jeho vnuček. Jenže, když mi teď táta přinesl tyhle fotky vyvolané, zjistila jsem, že se mi moc líbí a že mají kouzlo. Takže tady je máte ...

Oslavenec

Pařanky...

Šťastný život snům navzdory

4. září 2010 v 17:13 | KatyRZ
Mrak
Kdysi dávno jsem, asi stejně jako všichni, přišla do věku, kdy jsem začala snít o své budoucnosti. Myslím, že většina lidí si vysní, že budou v něčem úspěšní, budou mít nějaké vzdělání, budou vydělávat hodně peněz a díky tomu budou mít všechno, co si budou přát. Přání se pak týkají domů, aut, cestování a vlastně všeho, co vás jen napadne a dá se za peníze koupit. K těmhle materiálním snům většina přidá ještě partnera, který je bude milovat a někteří třeba i děti.

Jenže často je to tak, že sami sebe vlastně pořádně neznáme a netušíme, co nás udělá skutečně šťastnými. Navíc často přesně nevíme, co vlastně dosažení našeho cíle znamená. Spoustě lidí se podaří svých cílů dosáhnout a pak zjišťují, že se půlku života ženou za něčím, co je vlastně úplně jiné, než si představovali. Stojí pak zmateně na vrcholu a přemýšlí, proč si vlastně něco takového přáli. Mnohdy je pro ně velmi těžké slézt z vrcholu dolů a najít si jinou cestu, která by jim zajistila spokojený život.

Šašek na zastávce

3. září 2010 v 13:55 | KatyRZ

aneb focení při východu slunce


Dnešek byl snad posledním dnem, kdy jsem byla v Liberci na zácviku (ještě je možné, že až si mě šéf odzkouší, rozhodne se jinak ;)) a protože předchozí dva dny, jsem ráno stála na vlakové zastávce a nesmírně litovala, že s sebou nemám foťák, nenechala jsem dnes nic náhodě ...

A opravdu opět bylo co fotit, protože slunce zářílo na deštěm smáčený kraj ... Lidé po mě sice pokukovali tak, že jsem se až v duchu smála, ale to mě přeci od mého snažení nemůže odradit ;).

Když jsem pak dorazila do kanceláře, nenechala jsem si ujít příležitost vyfotit si liberecké divadlo z protější budovy a neodradilo mě ani lešení (samozřejmě včera, když před divadlem probíhalo nějaké natáčení či focení a všude bylo plno "gestapáků" a historických vozů, foťák nikde že).

Koleje ...
Koleje

Duhové záření

Průhonický park 2004 - aneb historické foto

1. září 2010 v 22:43 | KatyRZ
Ráda bych dneska přidala fotečky nebe nad Jabloncem, tak jak jsem ho viděla ráno, když jsem čekala na vlak (Mimochodem první den v novém zaměstnání a co myslíte? České dráhy mají půl hodinové zpoždění :(.) Jenže foťák jsem u sebe neměla a z telefonu byly fotky tak nekvalitní, že jsem je zase hned smazala. Teď tady tak sedím, procházím složky v počítači a narazila jsem na složky se starými fotkami, které jsem si vybírala, protože se mi líbily. Znamená to, že se tu čas od času možná objeví nějaká stará fotečka z mého prvního digitálu, kterým byl 3 megapixelový fuji.

Vrba

a ještě jedna fotečka ...