Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Říjen 2010

Foto z parku u Nisy

28. října 2010 v 21:28 | KatyRZ
Most vedoucí do zdi :), ale jinak je to moc pěkné zákoutí (škoda, že nám ho věčně okupují bezdomovci).

Most přes Nisu

Padlý strom ...

Měsíčku můj čaroději

24. října 2010 v 21:25 | KatyRZ

aneb Chlupatomalé Devětidení

na téma V Hlubině Mysli
Měsíčku můj čaroději

Chtěla jsem se zúčastnit  této pěkné akce Malého Chlupatého Stvoření, ale tak nějak od začátku jsem čekala, že se k tomu vůbec nedostanu. Víte proč? Ze stejného důvodu, který způsobil rapidní úbytek písemného projevu na mém blogu. Píšu. Píšu fantasy cosi, co mělo být romantickou povídkou a zvrhlo se v dark fantasy román. Moje mysl neustále bloumá v jiném světě a žije si svým životem. Začalo to někdy v květnu a zdá se to být čím dál horší. Jdu domů z práce a až o dvě ulice dál si uvědomím, že jsem přešla obchod, do kterého jsem plánovala jít. Není nic zvláštního, když odběhnu od mytí nádobí k počítači a udělám si rychle poznámku, aby má mysl mohla bloumat dál a nemusela se zdržovat u momentálního nápadu. Lituji svou rodinu a hlavně svého manžela, který byl zvyklí na to, že nemusí na nic myslet, protože manželka myslí i za něj. Role se obrátily.

Když jsem se zadívala na tuhle fotku, kterou jsem pořídila dnes. Přišlo mi, že přesně vystihuje náladu, která v mé mysli poslední dobou panuje ...

Takže děkuji Malému Chlupatému Stvoření za tohle téma, ke kterému se dá přiřadit téměř cokoli ...
Devětidení

A tady ještě jedna fotka z dnešního večera ...

Vodní podzim

24. října 2010 v 11:31 | KatyRZ
Přidávám poslední fotečky z mé letošní podzimní série. Tak nějak očekávám, že každým dnem napadne sníh a další podzimní už nepořídím ;).

Listí na hladině
Listí na hladině

Zlaté odlesky

Klasické podzimní

22. října 2010 v 20:45 | KatyRZ
K těmhle fotkám opravdu komentáře netřeba. Nadpis mluví za vše.

Stíny v listový
Stíny v listový

Novoveské nádraží

Želví polévka

21. října 2010 v 17:06 | KatyRZ

nebude

Konečně pro vás mám první fotečky našeho Franklina (želva nádherná). Nechtěla jsem ho foťákem stresovat, dokud si nezvykne. Konečně přišel na to, že lampa, kterou jsme mu připravili, hřeje. Včera strávil celý den vyhříváním.

Stali se z nás docela kamarádi, takže všem vtipálkům na vědomí se dává, že želví polévka nebude ;).


Ještě pár dalších foteček ...

Netopýři máčení v krvi a jiná červená

16. října 2010 v 9:55 | KatyRZ
Začnu touhle, na které modelka krásně ladí s pozadím ...
Beruška a šípek

Přidám ty již zmiňované "netopýry" ...

Zajímavůstky

15. října 2010 v 18:00 | KatyRZ
Pár foteček, které jsem pořídila během podzimních procházek a které nemám kam zařadit ...

Co to je?

Kočičí frajer

Přírůstek do rodiny

15. října 2010 v 17:07 | KatyRZ |  Rychlovky
Včera na mě bráška vyrukoval s dotazem, zda bychom nechtěli želvičku (i s vybaveným želváriem). Vůbec nic o těch tvorečkách nevím a tak jsem v takové rychlosti nebyla dvakrát u vytržení. Na druhou stranu, dcera je alergik a želvička je pro ni tedy ideální zvířecí společník. Jsem si vědoma toho, že z želvičky nikdy nebude mazlík a partner k dětským hrám, ale i jen pohled na ní dneska udělal té maličké lumpajznici radost. Starší dceru žádná zvířátka moc nezajímají, takže mě její vlažný přístup moc nepřekvapil .  Dneska tedy strávím večer na netu zjišťováním, jak se o želvičku nejlépe starat. Řekla bych, že jsem se s ní docela rychle spřátelila - bylo mi jí totiž strašně líto. Přivezli mi ji v černém kbelíku a ona (ta želva - jinak nevím, jestli je to samička či sameček) se v něm zjevně strašně bála. Manžel má odpolední, ale já ji takhle vyděšenou nemohla nechat, takže jsme tu s mojí máti připravily akvárko, alespoň provizorně a želvička se tak mohla uklidnit.

Mám tu pro vás první fotku naší Franklin (či našeho Franklina ). Máti si ji totiž hned musela vyblýsknout.  Nedá se nic dělat, holky vymýšlí jména dle svých oblíbených pohádek a jsem docela ráda, že zapomněly na Bouráka .

Želva nádherná

Jablonecké věže

14. října 2010 v 20:45 | KatyRZ
Mám ráda Jablonec. Mám ráda tenhle secesní kostel, kolem kterého jsem chodívala každý den, když jsem ještě bydlela s mámou. Mám ráda pohled na jablonecké věže. Tady navíc v podzimních barvách.

Starokatolický kostel v Jablonci

Kostel podruhé

Podzim mýma očima

7. října 2010 v 20:46 | KatyRZ

Tři fotečky z dnešního dne. Myslím, že netřeba komentovat.


Louka a slunce
Louka a slunce

Strom ve zlaté

Kruháč

2. října 2010 v 23:08 | KatyRZ

Foceno bez stativu na betonové zídce ...


Kruháč


Autobus

Kéž by má slova uměla malovat

1. října 2010 v 22:25 | KatyRZ |  Rychlovky
V půl sedmé ráno jsem stepovala na kruháči a čekala, až dorazí můj šéf. Od úst se mi kouřilo a já přemýšlela, zda jsem si ten foťák přeci jen neměla vzít s sebou. Sama jsem se musela smát představě, jak někde přesvědčuji šéfa, aby zastavil, protože si chci něco vyfotit. Ne to by neklaplo, říkala jsem si. V autě jsme se zapovídali a já se zmínila i o tom, jak mi můj foťáček chybí. Chvíli jsme si z toho dělali legraci a jelo se dál. Můžu říct, že celý náš "výlet" probíhal tak, že jsme se ani napít nestihli, takže na focení opravdu čas nezbýval, ale něco mi říká, že kvůli té kráse, kterou jsme viděli, by i můj věčně spěchající šéf zastavil ...

Nejsem schopná vám říct, kde přesně jsme byli, ale v jeden okamžik se nám naskytl výhled na Český ráj. Slunce ještě nevyšlo, přesto už byl kraj zahalený jemným světlem a podzimní barvy vykukovaly z cárů přízemní mlhy. Myslela jsem si, že nic krásnějšího dlouho neuvidím. Jak jsem se ale mýlila.

Na druhé straně se do dáli táhly louky a pole, na které někdo poházel stejné cáry mlhy. O chvíli později začalo to nádherné představení naší matičky přírody. Nejprve se na obzoru objevil uzounký oblouček zářící červeně. Jak slunce překvapivě rychle stoupalo po nebi, byla ho vidět stále větší část, ale jeho světlo bylo pořád trochu tlumené, takže se na něj dalo dívat téměř po celou dobu, než se vylouplo celé. Mlha táhnoucí se po polích, se pod jeho kouzlem rozzářila červení. A podzimní barvy získaly nový rozměr sytosti.

"Tak tohle už by stálo za fotku," vypadlo z mého šéfa po chvilce ticha. Nám oběma to představení vyrazilo dech.

To že jsem neměla foťák už nevrátím a když nad tím přemýšlím, vím jistě, že kdybych ho měla, neměla bych čas si tu krásu vychutnat. Je mi líto, že neumím kreslit, abych mohla ten prchavý okamžik, alespoň zpětně ztvárnit a umožnit i ostatním, aby se pokochali tou krásou ...



Když už se zmiňuji o kreslení, ráda bych se ještě podělila s něčím, co mi udělalo ohromnou radost. Napsala jsem pro svoje holky pohádku a plánuji, dát jim ji pod stromeček. Jenže bez obrázků by to pro tak malé caparty nemělo smysl a tak jsem se podívala na blogy členů AK v sekci Grafika a kreslení. Obrázky kinixuki jakoby mi vypadly z hlavy, když jsem pohádku začala psát a tak jsem ji požádala o spolupráci.   Řekla ano.  Moc se těším na výsledek.