Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Listopad 2010

Kristus je Lucifer

20. listopadu 2010 v 15:07 | KatyRZ |  Rychlovky
bůh

Kdo jste mým pravidelným návštěvníkem, možná jste si všimli, že nejsem věřící a dokonce jsem se zmínila i o tom, jak mi přijde nesmyslný křesťanský systém převzetí lidských hříchu na Kristova bedra. Tak nějak tento systém nepovažuji za spravedlivý.

Občas při svém zjišťování informací pro své psaní narazím na něco, co se týče křesťanství a co mě zaujme. Mnohdy to jsou jen hloupůstky, jako třeba dneska, když jsem se již po několikáté dívala na význam jména Daniel (bratr se jmenuje Daniel a máti Daniela) = Bůh je můj soudce, všimla jsem si taky toho, že když jménu odeberu první písmenko, vznikne slovo, které se velmi podobá slovu anděl - aniel.

Co mě ale zaujalo víc je jméno Lucifer. Znamená to nositel světla, a abych to zkrátila je tímto jménem označován jak Satan, tak Kristus, což považuji za další prazvláštní ironii křesťanství. Pokud vás tento poznatek zaujal, stačí navštívit tetičku wiki a vyhledat si jméno Lucifer.

Proč lhát?

17. listopadu 2010 v 10:44 | KatyRZ
manželé

"Co tam děláš?"
"Nic."
Každá správná maminka po takovéhle odpovědi okamžitě zareaguje a jde se podívat zblízka na svého potomka. Odpověď nic, totiž vždy znamená: Nic o čem bys měla vědět, mami. A takhle to začíná. Co to způsobuje? Strach? Dítě se bojí, že se bude maminka zlobit, protože ví, že na zdi se nemaluje a tak raději zalže v naději, že maminka jeho prohřešek nezjistí. A co se stane, když maminka na prohřešek přijde? Rozzlobí se dvakrát tolik, než kdyby se dítko rovnou přiznalo a omluvilo se. Tak co děťátko? Stálo ti to za to?

Harrachov - když slunce zapadá a zapadne

16. listopadu 2010 v 19:03 | KatyRZ
Když jsme se zotavili z procházky k Mumlavským vodopádům, vydali jsme se jen tak do města. Na to správné místo na kopci mě navedla kolegyně, kterou jsem zahlédla s foťákem v ruce. Byla jsem jednoduše zvědavá, co fotí. Přijde vám to divné? V kopci o pár metrů níže byly vidět jen odlesky na špčikách stromů. Vůbec by mě nenapadlo, že o takový kousek výš, bude krásný výhled. Dál jsme se vydali do centra, takže pár fotek Harrachova po západu slunce.

Takhle slunce zapadá nad Harrachovem. Kdo chce říct, že je to kýč, ať raději pomlčí - když to stvořila příroda, nemůže to být kýč :D. 

Strom ...

Ve znamení vodopádů

15. listopadu 2010 v 20:31 | KatyRZ
Obvykle nepotkám za celý rok jediný vodopád a tentokrát se mi poštěstilo pokochat se hned dvěma během jediného víkendu. Protože se náš kotel rozhodl odejít do věčných lovišť, museli jsme se do doby, kdy bude zprovozněn nový, odklidit z bytu, abychom nezmrzli, jak by řekla moje malá, až na rampouch. Měla jsem obrovské štěstí a dostala možnost ubytovat se s rodinkou přímo v centru Harrachova. Takže už jistě tušíte, že první vodopád byl ten Mumlavský. Ten druhý, se nachází na polské straně Krkonoš a je vzdálen asi tři kilometry od hraničního přechodu směrem na Sklářskou Porebu. Jmenuje se Kamienczyk a měří 27 m. Když jsme dorazili k vodopádu, zjistili jsme, že se u něj platí vstup, což nám velkou radost neudělalo. Nakonec jsme se rozhodli vstup neplatit (a přiznám se, že jsem ani moc nezkoumala, kolik že to za vstup chtějí) a na vodopád se podívat jen přes "mříže", protože příkré kluzké kamenné schody se nám s dětmi zdály dosti nebezpečné, nemluvě o tom, že bychom byli nejspíš promočení na kost, dostat se k vodopádu tak blízko.

Začnu fotkami z rozvodněné Mumlavy...
Měkká ...

Přátelství

9. listopadu 2010 v 21:15 | KatyRZ


2006
Brzy ráno mě vzbudila hladová dcerka. Vyštrachala jsem se ze spacáku a nabídla jí prso. Když byla maličká po snídani, otevřela jsem dveře chalupy a vykoukla ven. Sluníčko bylo ještě nízko na to, aby zahnalo ranní chlad a mlha se teprve zvedala z okolních polí. V trávě a na růžích v zahrádce se třpytily kapičky ranní rosy. Vzduch byl svěží. Všechno bylo nádherné. Vrátila jsem se do vyhřáté světnice a dala vařit vodu na čaj. Ze spacáku na mě vykukoval rozespalý manžel, maličká k němu natáhla ruce a tak jsem ji zachumlala k němu, aby se trošku pomazlili. Připravila jsem ještě jeden hrnek na kafe pro manžela a našla sladké pečivo, které nám na snídani připravil kamarád. Vystřídali jsme se s manželem v koupelně a zasedli ke snídani, když jsem venku zahlédla Dušana se svou ranní cigaretou.

Ztráta iluzí

7. listopadu 2010 v 20:26 | KatyRZ
Všechny holky

Bylo jí …náct a měla pocit, že se celý svět pomátl. Zjišťovala, že sny, které snila o světě, byly jen fantasií. Zjistila, že svět je jen šedivé místo, ve kterém pro ni není místo.
Volala o pomoc. Obracela oči ke svým blízkým, k těm dospělým, kteří si ví za všech okolností rady. Ach. Oni neslyší. Nebo slyší a neví? Že by nebyli tak dokonalí, jak si myslela? Kdo jí ukáže, kam patří? Kdo jí poradí, co si počít? Nikdo. Je na to úplně sama. Jenže ona to zvládla. Našla své místo ve světě sama i bez těch zrádců. Svět se stal opět barevným místem, kde se sny mohou plnit. Stala se ... dospělou.

Kráčím městem při slunce západu

5. listopadu 2010 v 18:18 | KatyRZ
O víkendu jsem odvážně vystrčila nohu z domu. Odvážně vzhledem k tomu, že jsem tou dobou chrchlala a smrkala, jako ostatně v posledním roce skoro pořád. Manžel mě vyslal vyzvednout děti k babičce. Co dodat?
Svítí přes okna

Tenhle pohled na zlaté jehličí se mi naskytl, jakmile jsem vystrčila nos ze dveří ...

Není špatné býti slepicí

2. listopadu 2010 v 21:14 | KatyRZ |  Rychlovky
Mračna 2

Těžko byste mě našli, jak koukám přes záclonu z okna a sleduji, co se děje v naší ulici. Když pak na naše dveře zazvoní policie, jsem jediná z domu, kdo neví, že pár bydlící naproti, se pořád hádá. Když se z venku ozve křik, maximálně zkontroluji, jestli se nikdo neochomýtá kolem našeho auta a zase se bez zájmu otočím. Nevím, kdo ze sousedů si koupil něco nového, ba nevím ani, když někdo ze sousedů přijde o práci. Nesleduji totiž, v kolik pravidelně opouštějí byt.

Často se mi stane, že potkám někoho známého, a když se s tím dotyčným loučím, uvědomím si, že jsme celou dobu mluvili jen o mně (od té doby, co jsem si to uvědomila, se opravdu snažím to napravit - čestné pionýrské ;) ). Není to tím, že bych snad o sobě tak ráda mluvila nebo tím, že by mě známí nezajímal. Je to o tom, že mě dotyčný pozdraví a spustí lavinu otázek. Nepochopím, jak si člověk, co mě pár let neviděl, může pamatovat takové podrobnosti z mého života. Mnohdy si je nepamatuji ani já a přemýšlím, o čem je vlastně řeč. Přiznávám, že si někdy připadám jako Jemný z Imagiky (Clive Barker), kterému paměť mizela průběžně a pamatoval si maximálně posledních dvacet let (u mě je to daleko méně :D). Nedávno jsem narazila na informaci, že prý existuje, ještě minimálně jeden člověk se stejným problémem s dlouhodobou pamětí (uff, to jsem si vydechla).

Víly

2. listopadu 2010 v 14:56 | KatyRZ
Dlouho jsem vás neobšťastnila žádnou ukázkou úpravy fotek. Včera si babička mých holek (moje máti ;)) stěžovala, že nemá žádnou pěknou fotku, kde by měla obě slečny najednou, že prý si je chce dát na plochu pc (no jo, to jsou ty nadšené babičky). Jak jsem tak hledala ve fotkách přišel nápad na koláž ...

Víly v barě

Pokud někoho zajímá, jak jsem postupovala (zhruba samozřejmě):