Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Proč lhát?

17. listopadu 2010 v 10:44 | KatyRZ
manželé

"Co tam děláš?"
"Nic."
Každá správná maminka po takovéhle odpovědi okamžitě zareaguje a jde se podívat zblízka na svého potomka. Odpověď nic, totiž vždy znamená: Nic o čem bys měla vědět, mami. A takhle to začíná. Co to způsobuje? Strach? Dítě se bojí, že se bude maminka zlobit, protože ví, že na zdi se nemaluje a tak raději zalže v naději, že maminka jeho prohřešek nezjistí. A co se stane, když maminka na prohřešek přijde? Rozzlobí se dvakrát tolik, než kdyby se dítko rovnou přiznalo a omluvilo se. Tak co děťátko? Stálo ti to za to?


Nikdy to nepochopím. Proč vůbec někdo lže? A nemluvím teď o lži v rámci zachování slušného chování (že vám oběd nechutnal, se na návštěvě vážně neříká - víme?) nebo o milosrdných lžích (ale jo, klidně vám řeknu, že v tom klobouku vypadáte děsně, ale nebudu to dělat v okamžiku, kdy jste právě prošli davem lidí, na jejichž mínění vám záleží - to by vás asi zamrzelo a stejně by to už bylo zbytečné). Opravdu jsou lži jen pokusy vyhnout se následkům svých činů? Znám několik lidí, kteří jsou schopni použít lež i naprosto nelogicky v okamžiku, kdy by pravda rozzlobila mnohem méně. Uvědomují si lháři, že lhaním svým blízkým ubližují? Uvědomují si jak náročné je být s někým, komu nelze důvěřovat. Jaké to je přemýšlet nad každou větou, kterou vysloví, a snažit se uhodnout, zda je to pravda či lež? Vždy mě pobaví, když se notorický lhář rozčiluje, že mu něco nevěřím. Říkáš pravdu? A jak to mám asi poznat? A to nejdůležitější - uvědomují si, že ztráta důvěry, se nenapraví v okamžiku, kdy řeknou pravdu (a možná už nikdy).

Ne, ne. Raději budu stát a krčit se před křikem snášejícím se na mou hlavu, než bych lhala o svých činech. Raději ustojím následky, než bych riskovala, že ztratím důvěru svých blízkých. Křik přebolí, dokonce i rána přebolí, ale důvěru si znovu jen tak nezískám. Vím jak moc pro mě samotnou znamená, že mohu věřit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 11:05 | Reagovat

Důvěra se těžce získává a snadno ztrací a vůbec nejtěžší je znovu důvěřovat,někomu,kdo už jednou zklamal.

2 Týna.MAT Týna.MAT | Web | 17. listopadu 2010 v 11:08 | Reagovat

Lži nesnáším, ale většina lidí volí snadnější věc, než tu správnou. Znám chronickou lhářku a debaty s ní jsou někdy šílené.. :/ Pokaždé tvrdí něco jiného..

3 Shariony Shariony | Web | 17. listopadu 2010 v 11:12 | Reagovat

Já se snad s žádným notorickým lhářem ještě nesetkala 8-O Tedy doufám v to :-D

4 Jane Jane | Web | 17. listopadu 2010 v 12:39 | Reagovat

Ano, vím o čem mluvíš. Já jsem právě totiž důvěru mé matky ztratila. Není to poprvé, a vím jak dlouho trvalo než mi zas začala věřit. A to šlo o takové kraviny, narozdíl od nynějška...

5 Šárka Šárka | Web | 17. listopadu 2010 v 16:46 | Reagovat

Žila jsen se lhářem. Jsem ráda, že už je to pryč....Důvěry si vážím, sama nelžu a nemám ráda, když lžou ostatní.
Krásně jsi to napsala :-)

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 20. listopadu 2010 v 10:45 | Reagovat

[2]: Nemyslím, že většina, alespoň já si kolem sebe vybírám lidi, kteří takový nejsou.

[3]: To jen dokazuje mou teorii, v předešlém komentu ;-) .

[4]: A stálo ti to za to? :-(

[5]: Přesně tak, život se lhářem, je jedna z nejhorších zkušeností, ke které člověk může přijít.

7 petra petra | 30. ledna 2012 v 13:46 | Reagovat

[3]: možná že setkala, jen o tom nevíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama