Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Ztráta iluzí

7. listopadu 2010 v 20:26 | KatyRZ
Všechny holky

Bylo jí …náct a měla pocit, že se celý svět pomátl. Zjišťovala, že sny, které snila o světě, byly jen fantasií. Zjistila, že svět je jen šedivé místo, ve kterém pro ni není místo.
Volala o pomoc. Obracela oči ke svým blízkým, k těm dospělým, kteří si ví za všech okolností rady. Ach. Oni neslyší. Nebo slyší a neví? Že by nebyli tak dokonalí, jak si myslela? Kdo jí ukáže, kam patří? Kdo jí poradí, co si počít? Nikdo. Je na to úplně sama. Jenže ona to zvládla. Našla své místo ve světě sama i bez těch zrádců. Svět se stal opět barevným místem, kde se sny mohou plnit. Stala se ... dospělou.


Rodiče vám říkají, co máte dělat. Kam smíte a nesmíte chodit. Kdy máte uklidit a co si smíte koupit. Je to otravné? Ubíjející? Bylo by tak fajn dělat si co chcete? Já si dělala, co jsem chtěla. Říkali mi, že jsem dost rozumná na … no na všechno a asi měli pravdu. Nevyšilovala jsem, jako moji vrstevníci, neopíjela jsem se, nevracela se v noci pozdě domů. Možná, že jsem prostě měla jiné starosti. Měla jsem dva o dost starší bratry, kteří zjevně péči rodičů "potřebovali" víc, než já (a je to tak do dnes). A já musela být rozumná a chápat to - vždyť jsem přeci holka, ty mají vždycky víc rozumu. No ne? Nebyly u nás peníze a tak jsem byla rozumná. Na střední škole jsem si přivydělávala na jídlo i učebnice. Týden po maturitě jsem nastupovala do zaměstnání a už nějaký měsíc před ní jsem nebydlela doma. Nikdo neměl právo mi říkat, co mám dělat. A jak jste na tom vy? Vybojovali jste si právo o sobě rozhodovat nebo si myslíte, že máte jen práva bez povinností?

Kdybyste byli rodiči dělali byste to úplně jinak? A jak? Nesnesete omezování od svých rodičů, kteří mají mnohem více zkušeností, v jejichž domě bydlíte a jejichž jídlo jíte a myslíte si, že byste unesli omezování od svých dětí? Moje děti jsou maličké, ale už teď mám mnohdy plné zuby toho, jak se stále snaží prosazovat svou. Nemůžu ani odejít do obchodu bez toho, abych se nemusela rozčilovat, protože dcera prostě právě ven jít nechce. Máte představu jaké to je, trávit den za dnem v neustálém souboji vůlí a přitom mít v srdci dost lásky, abyste stírali slzy a probděli s dítětem noci (nenechte se mýlit, miluji své dcery nade vše a modlím se, abychom to společné soužití zvládly, bez zranění jejich dušiček, všichni rodiče se především snaží vyhnout chybám, kterých se na nich dopustili zase ty jejich rodiče). Věřte, že za ta léta, která jste strávili posloucháním příkazů a zákazů, za ta léta omezování, jste sami dělali to samé zase vy svým rodičům. Nikdo není dokonalý. Nebyla jsem dokonalá jako dítě, nejsem ani jako rodič. Nejinak tomu bude u vás. Někdy ale pomáhá podívat se na věci z pohledu druhého.

Pro mě bylo dospívání obdobím ztráty iluzí a dospělost tím obdobím, kdy jsem se konečně mohla stát šťastnou. Osvobodit se od svojí rodiny ne proto, že by mi snad nakazovali, co a jak mám dělat, ale proto, že jsem musela spolu se svými starostmi nést ještě ty jejich.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellia Ellia | Web | 7. listopadu 2010 v 20:37 | Reagovat

Moc pěkný článek. :-) Rodiče neomezují, rodiče učí. :-)

2 Mary P. Mary P. | Web | 7. listopadu 2010 v 20:41 | Reagovat

[1]: jak kteří
jinak hezké podání

3 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 20:46 | Reagovat

Jo jo. Já jsem rodinu poslouchala tak dlouho, až už to dál nešlo. Zasekla jsem se, zmizela jsem na šest let mimo republiku a žila si po svým. Namlátila jsem si držku o beton, odmaturovala nějakých osm nebo devět let po svých spolužácích z gymplu, a jsem se sebou vcelku spokojená (jistě, že nejsem dokonalá a vždycky je prostor na zlepšení, ale i tak :-D).

Máti chce, abych šla na výšku (podotýkám, že je mi 27), protože jinak má ona pocit, že je špatná matka. Taky se cítí být špatnou matkou, protože mi nemůže slavnostně předat klíše od bytu nebo od nového auta. Nevidí, že mně je to putna, že chci dál dělat svou práci a pak mít rodinu, nevidí, jak ji obdivuju za to, že zvládla spoustu těžkých období. Naznačovala jsem jí to, říkala jsem jí to na rovinu - a teď se kvůli tomu hádáme. Protože já nebudu dělat čtyři roky nebo šest let něco, co v tuhle chvíli považuju za neužitečné jenom proto, že má matka nevidí, že by mi jinak byla v mých skoro třiceti dobrou matkou...

4 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 20:46 | Reagovat

[3]: *klíče

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 7. listopadu 2010 v 20:51 | Reagovat

[3]: Ona má vysokou? Je to takové to plnění si svých nesplněných snů na potomcích nebo je to opravdu jen o tom, že ví, že na to máš a má pocit, že to nezvládla, když si do toho nešla?

Pamatuju, že jsi před nějakou dobou psala o tom rozhodování. Mě by na vysokou už nikdo nedostal. Jsem spokojená se svým životem takovým, jaký je. Na to, aby si člověk něco dokazoval je čas, až tehdy, kdy ta spokojenost není :p .

6 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 20:54 | Reagovat

Nejen, že má vysokou - ona na vysoké i učila. To není záležitost hojení si ambicí, nebo "celá rodina má vejšku, tak ty ji budeš mít taky" - prostě ona se necítí být dobrou matkou, protože "mi neumožnila vysoké vzdělání". Co na tom, že o něj nestojím, že...

7 KatyRZ KatyRZ | Web | 7. listopadu 2010 v 21:01 | Reagovat

[6]: No tak v takovém případě se asi dost těžko odporuje že :D. Nesouvisí to s tím zcela, ale připomnělo mi to, jak já musela jít na ekonomku, protože máti dělala ekonomku a byla to jediná rozumná a použitelná škola. Nenáviděla jsem to tam od prvního dne, ačkoli jsem tam vstupovala s dobrou vírou, že to až takový problém nebude. Jenže já nejsem takový pragmatik, jako máti. Jsem snílek a ubíjelo mě to tam (ironií je, že na ekonomiku mám hlavu a s učivem, jako takovým jsem problémy neměla). Proč mají rodiče takový problém uznat, že co je dobré pro ně, nemusí být pro jejich děti a že máme, jako děti vlastní rozum? To je jedna z těch chyb, kterým se chci u svých dětí vyhnout - jsem zvědavá, jaký jiný problém to způsobí :-D .

8 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 21:04 | Reagovat

No to je to vono. Já chtěla jít na cestovní ruch nebo na hotelovku - skončila jsem na všeob gymplu atd. atd. Protože rodina měla pocit, že je to příliš úzké zaměření a nedojdu uplatnění. Hm. Umí tu někdo říct nahlas slovo "ironie"?

Já se těším, až na mě jednou budou (zatím stále ještě potenciální) potomci vrčet a já jim budu škodolibě opakovat "Co jste si vybrali, to máte!" :-D

9 KatyRZ KatyRZ | Web | 7. listopadu 2010 v 21:08 | Reagovat

:-D Já dělala obor Cestovní ruch.

10 agrrr agrrr | Web | 7. listopadu 2010 v 21:17 | Reagovat

To že rodiče nás nijak omezovat nechtějí většinou pochopíme, až když padne spousta ošklivých slov, kterých později litujeme. Ale vše je dvousečné. Ani rodiče nejsou dokonalí, o to víc vše později mrzí..

[8]:ona ta  Hotelovka taky za moc nestojí ;-)

11 Ellia Ellia | 7. listopadu 2010 v 21:28 | Reagovat

[2]: Vždycky. Jen si někdy vyberou způsob odstrašujícího příkladu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama