Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Zkouška - povídka

24. ledna 2011 v 18:59 | KatyRZ |  Literární pokusy
Na blogu Spisovatelé byla vyhlášena literární soutěž. V anketě vyhrálo volné téma "Až spadne poslední hvězda", dostala jsem nápad (někdy se nezadaří, ale tentokrát nápad přišel a bral téma poměrně doslovně). Psala jsem na Vánoce, takže zapůsobila atmosféra a povídka není tak temná a erotická, jak původně měla být. Myslím, že je jenom dobře, že ještě dokážu napsat taky něco "pěkného" ;), ačkoli je to opět fantasy.  Dneska tu pro vás mám její první část (nevím, jestli by byl dobrý nápad zveřejnit těch deset stran najednou - četl by to někdo? :) ) ...


Zkouška (část první)

Bram nechal svou svalnatou paži svěšenou v klíně a tak rozhodnutí o dalším směru cesty zůstávalo na koni, posledním společníkovi, který mu ještě zůstal. Mužovo statné tělo jindy sršící energií bylo znavené a o stavu jeho mysli podávaly nejlepší svědectví oříškově hnědé oči, které přetékaly smutkem. Jenže tu nebyl nikdo, kdo by do jeho očí nahlédl, a i kdyby byl, ve tmě, která ve světě ozářeném jedinou hvězdou panovala, by jen stěží něco rozeznal.

Vzpomínal na dobu, kdy z nebe zářily miliony hvězd, a svět byl plný magie. Na dobu, kdy zněl ze všech koutů hlahol, před kterým musel zavírat okenice, aby se mohl soustředit na studia. Bylo to v jeho prvním životě nebo v některém z dalších? Netušil. Věděl jen, že to byly časy plné bezstarostného objevování a mladické bujarosti a to i přes to, že už v té době žil mnohonásobně déle, než kterýkoli jiný člověk, kterého znal.

Narodil se s posláním, jehož obsah v něm během let, ve kterých se stal rozpustilým floutkem i váženým mužem, žoldákem i učencem, neodolatelným proutníkem i oddaným manželem, dozrával.
Ať se stal, kým chtěl, jeho život zůstával nenaplněný a on si uvědomil, že musí najít cosi, co ho udělá celistvým.
A tak se stal tulákem a mudrcem, který brouzdal světem a hledal. Trvalo mu dlouhá léta, než si uvědomil, že jeho potřebu, stejně, jako vše ostatní ve světě, ovládá nutnost rovnováhy. Hledal bytost, která by byla jeho opakem, ať už to znamená cokoli.

Trvalo mu dalších pár životů, než po celém světě posbíral, a poskládal dohromady malé střípky dávno ztraceného vědění. Utvořil si z nich obraz, jež osvětloval jeho původ a důvod jeho bytí. Byl synem mocného otce a bratrem sestře, jež byla všudypřítomná a netečná k jeho existenci tak, jako bývají neteční lidé k existenci čehokoli menšího než mravenec. Jeho sestrou byla Magie, kterou lidé rádi nazývali mužskou destruktivní silou, přestože ji ještě raději využívali. Jejich otcem byl ten, který kráčel po půdě světa, jako Druhý. Byl to ten, kterého milovala velká Bohyně, stvořitelka života a byl to také ten, kterého velká Bohyně zatratila. A co legendy pravily o něm, o Bramovi? Žil, jako jedna polovina bytosti, která měla moc tvořit tak, jako tvořil jeho otec a Bohyně, ve dnech kdy procházeli ruku v ruce temnotou.

Hledal. Hledal dlouho. Ze začátku pociťoval radostné očekávání, potom klidné smíření s tím, že onu bytost nenajde hned. Nakonec si všiml změn, které pomalu, ale jistě měnily obraz všeho kolem něj. Putoval na okraj světa a zjistil, že nebe se tam stalo temným a že v temnotě pod ním nedokáže nic přežít. S každou hvězdou, která z nebe mizela, slábla i jeho sestra magie. Hledání se stalo horečnatým a jeho nitro zoufalým. Už desítky let štval koně z jedné země do druhé, kvůli každé zmínce, která se mu zdála zajímavá. Všechno zbytečně. Myšlenka, že i jeho existence je zbytečná, že je možná jen zoufalým pokusem otce, usmířit si Bohyni a že Bohyně se k tomuto pokusu staví odmítavě, podlamovala jeho víru v sebe sama.

Dneska už věděl, že prohrál. Dlouhé týdny nepotkal kromě drobných živočichů nikoho. Magie byla pryč a on plný děsu očekával, co se stane, až z nebe zmizí i ta jediná poslední zbývající hvězda. První dny hnal koně temnotou jako zběsilý s pocitem, že písek v přesýpacích hodinách života dochází. Jeho oči s šíleným leskem pátraly černotou, ale nenacházely žádný pohyb ani život, jen strašidelnou scenérii čas od času vyplouvající ze tmy.
Měl čím dál větší problémy najít něco k snědku, takže zatímco jeho oči se samou beznadějí začaly schovávat za víčka, jen pro to, aby na ně mohla mysl promítat světlem prozářené vzpomínky, jeho tělo umdlévalo nedostatkem.

Pomalu zvedl pohled na nebe a zjistil, že má poslední hvězdu přímo nad hlavou. Jeho kůň nejspíš instinktivně zamířil do míst, kde bylo ještě alespoň nějaké světlo. Bál se pohled odvrátit, bál se že prošvihne ten okamžik, kdy poslední kousek života vyhasne. Přesto oči nakonec sklonil a odevzdaně je upřel před sebe.

Zahlédl ve tmě něco? Srdce mu tlouklo jako zběsilé a svaly na zádech se proměnily v křečovitě stažené snopce. Nejspíš si s ním jen zahrávala unavená mysl. Odvrátil se, ale oči žijící vlastním životem se stočily zpět. Znovu. Je to postava na koni? Nenastavuje mu snad jen potměšilá tma zrcadlo? Toužil pobídnout koně k většímu spěchu, ale moc dobře věděl, jak snadné by bylo druhého jezdce minout.
"Haló. Tady jsem," volal v naději, že bude jeho hlas fungovat jako maják.
"Kde tady? Haló. Prosím, ozvěte se." Slyšel rozechvělý dívčí hlas.

Bram už ji rozeznával před sebou, neváhal ani vteřinu a vyrazil jejím směrem. Konečně stál před drobnou útlou siluetou, rozeznával závoj dlouhých vlasů, ale to bylo také vše. Seskočil z koně a vrhl se k ní. Sklouzla mu mezi paže a on mohl nechat svůj zrak pást se na rysech vystupujících ze stínů. Dívaly se na něj obrovské oči přetékající hrůzou.
"Myslela jsem, že jsem zůstala sama." Vzlykla a na něj ten zvuk zapůsobil, jako rána bičem.
Celé jeho tělo zaplavila jistota, že musí tuhle dívku chránit a pečovat o ni. Jako by do něj byl tenhle úkol zakódován.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se a do hlasu vložil tolik klidu a jistoty kolik jen dokázal. Na jeho koně tenhle tón působil, zda bude působit i na dívku, se mohl jen dohadovat.
"Yas, říkají mi Yas," odpověděla a hlas zněl o něco málo pevněji.


Pokračovaní zde
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 24. ledna 2011 v 19:01 | Reagovat

přečtu si :)

2 Kejdy Lock Kejdy Lock | Web | 24. ledna 2011 v 19:03 | Reagovat

fíha, pořádně dlouhé, snad najdu čas a přečtu si .)
--
Nechtěla bys navštívit můj blog ?
a v případě i něco okomentovat ? :) budu moc ráda. aktuálně jsou tam moje animace a článek a song o facebooku.
tak se přijdi mrknout :)

3 ♥Lea ♥Lea | Web | 24. ledna 2011 v 19:13 | Reagovat

Úžasné... :)

4 bigbiz bigbiz | Web | 25. ledna 2011 v 0:03 | Reagovat

Tak tahle povídka byla fakt nádherná a taková tajemná. Každou chvíli jsem čekal, co se stane, až spadne ta poslední hvězda a ten konec mě překvapil. Rozhodně se těším na pokračování, protože to bylo dost dobré. Myslím, že pokud tu povídku do soutěže pošleš, tak bude hodně vysoko.

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 25. ledna 2011 v 20:22 | Reagovat

[4]: Původně měla být tajemná i nadále, ale jak jsem psala - Vánoce :) ... tajemná tedy trochu zůstala - snad. Jinak moc díky, ale počkej si, jak se to vyvine dál, abys nebyl zklamaný :-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama