Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Zkouška - povídka (3. část)

26. ledna 2011 v 19:06 | KatyRZ |  Literární pokusy
Yas opatrně otevřela své blankytně modré oči. Všude bylo tolik světla. Chvíli bez hnutí ležela a užívala si jeho existenci. Z klidu ji vytrhl pohyb, který zaznamenala koutkem oka. Otočila hlavu. Tak to je tedy on, ten muž s krásným hlasem. Bram. Na její vkus byl příliš velký, ale na tom nezáleželo. Bohyně do ní vstoupila a osobně jí sdělila své požadavky. Byla to obrovská pocta pro takovou bezvýznamnou, čerstvě vysvěcenou matriánku, jakou byla Yas a ona nemínila důvěru Bohyně zklamat. Co na tom, že jí i přes veškerou teoretickou přípravu, zadaný úkol děsil.


"Jak je ti?" ozval se klidný hlas, když si Bram všiml, že ho pozoruje.
"Dobře," usmála se a protáhla se, jako po dlouhém, příjemném odpočinku. Nezapomněla při tom nechat napnout halenu přes svá pučící ňadra.
"Našel jsem nějaké ovoce," nabídl jí a posadil se vedle malého ohýnku, který na zemi vesele plápolal. Yas se okouzleně rozhlédla. Všude kolem byla stříbřitá tráva a několik keřů s temně modrými listy. Všechno vypadalo dosti povadle, ale ona nepochybovala, že to se díky velké hvězdě zářící na nebi brzy změní. Pohlédla na plameny.

"Takže i magie se vrátila," usmála se, protože to tiché teplé plápolání magického ohně jí v poslední době nesmírně chybělo.
"Myslela jsem, že přijde konec světa." Naplňovalo ji ulehčení.
"Já myslím, že konec opravdu přišel. Pro většinu lidí. Zůstali jsme jen my." Tvářil se Bram, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc.
"Ale proč?" kroutila nechápavě hlavou.
"Proč co?" zvedl Bram obočí.
"Proč přišel konec světa? A proč jsme tu zůstali právě my dva?" Yas mu tak úplně nevěřila. Kdo ví, zda o pár mil dál, nenarazí na město plné lidí. Její předchozí obavy se v jasném světle zdály neopodstatněné.
"Slyšel jsem, že už se Božská matka nemohla dívat na všechnu tu zkázu, kterou mezi její stvoření přinesla Magie. A proč jsme zůstali jen my dva? Kdo ví?"
"Pokud Božské matce vadila Magie, proč nevymítila jen ji?" ptala se dál.
"Protože Magie je dcerou Druhého a Božská matka ji nedokáže zcela zničit, snad jen na chvíli oslabit." Konverzoval Bram stále, jako by o nic nešlo, a o tom že on je také dítětem Druhého a možná proto ho božská Matka nedokázala zničit, raději pomlčel.
"A jak to všechno víš?" zeptala se už s posměchem v hlase.
"Hodně jsem studoval," pokrčil Bram rameny, "každopádně jistě to nevím. Můžu se jen dohadovat."
"Co budeme dělat?" ozvala se v Yas zase ta malá holčička.
"Vydáme se na cestu a podíváme se, co nám z toho světa vlastně zbylo," navrhl Bram a tak se Yas rozhlédla kolem sebe.
"Kde máme koně?" Bram jen zavrtěl hlavou.

O několik hodin později se společně ukládali ke spánku, po té co našli další ovoce a dokonce několik šťavnatých červů. Snažila se trochu upravit, zatímco Bram natrhal trávu a listí, které zakryl pokrývkami a tak jim připravil poměrně pohodlné lůžko. Měla by mít radost, že jí její úkol usnadňuje, na místo toho ho ale v duchu proklínala. Copak by mu dalo o tolik práce navíc, připravit lůžka dvě? Nasadila falešný nacvičený úsměv a přidala se k němu, když zapaloval oheň. Sedl si a zadíval se do plamenů.

"Co jsi zač?" zazněla Bramova otázka téměř urážlivě a její úsměv zakolísal. Jaký má asi pohled na matriánky? Někteří muži jimi opovrhovali, zatímco ostatní je s chutí vyhledávali. Bála se, že by mohl patřit do první skupiny a v takovém případě by se po vyzrazení jejího postavení, stal Bohyní svěřený úkol téměř nesplnitelným.
"Jsem sirotek," odpověděla proto co nejjednodušeji a podle pravdy, protože věděla, že neumí lhát. Bram se po ní ohlédl, ale když viděl, že se nemá k dalšímu vysvětlování, nechal to být.

Chvíli pozorovala jeho profil a pomyslela si, že je vlastně docela hezký. Sebrala odvahu a naklonila se k němu. Vetkla mu něžný polibek do koutku úst, zatímco její dlouhé plavé vlasy je uzavřely do malého soukromého světa. Otočil se k ní a v očích se mu zračilo překvapení. Přitiskla svá ústa na jeho, jemně je obkroužila jazykem a přitom položila své malé dlaně na jeho rozložitou hruď. Líbilo se jí to. Jeho rty se rozevřely a vpustily ji dovnitř. Dlouho ale pasivní nezůstal a nejen že polibek prohloubil, ale také jeho ruce se pustily do objevování dívčího drobného těla.

Brzy se ztratila ve víru pocitů, které v ní vzájemné doteky vyvolávaly, když se ale Bram vtiskl mezi její nohy a ona tak ucítila jeho vzrušení, opanoval ji strach. Najednou si uvědomovala své okolí, to že leží bezmocná pod Bramem i jeho nepopiratelnou sílu. Žhavé polibky, které jí Bram sázel na šíji, už v ní nevyvolávaly blaženost, ale úzkost. Zhluboka se nadechla a snažila se strach ovládnout. Rukama sjela na jeho záda a neobratně ho po nich hladila. Bram se vrátil k jejím ústům a vrhl na ni roztoužený pohled. Zarazil se. Chvíli si ji prohlížel a pak se svalil vedle ní. Paží si zakryl oči a jeho dech se pomalu zklidnil. Byla tak strašně ráda, ačkoli si uvědomovala, že se tím pro ni jen všechno komplikuje.

*
Po několika dnech strávených s Yas, začínal pochybovat, zda opravdu přežil nebo se spíše ocitl v nějakém jiném světě, který měl sloužit jako jeho soukromé peklo. Netušil, proč se ta malá rozhodla ho svést, ačkoli z toho měla sama zjevně strach. Rozhodně ale neměl v úmyslu na její hru přistoupit, dokud nepřijde věcem na kloub. Instinkty, které ho nutily dívku chránit, fungovaly, i když ohrožení pocházelo od Yas samotné. Bylo to ale zatraceně těžké. Vzpomínka na její pružné tělo tisknoucí se vášnivě k jeho číhala stále na okraji, aby se dostávala na povrch v těch nejnemožnějších okamžicích. A pokud vzpomínka zůstávala skrytá, byla tu ještě stejně tak žhavá realita. Dívka, ačkoli se zdála nezkušená, používala rafinované zbraně, tu ležérně spadlé ramínko, tu jakoby nevědomky odhrnutá sukně, ústa v zamyšlení našpulená a pak přišlo vždy to nezbytné navlhčení rtů jazykem.

Na tváři se mu usadil úsměv, když sám sobě přiznal, že neví, kdy má dívku raději. Když se chová jako malá coura nebo v těch okamžicích pravé nevinnosti, které vyplouvají čas od času na povrch.
Právě teď ovšem sám vydatně napomáhal vlastnímu mučení, když stál na břehu líné řeky a zpoza stromů pozoroval dívčino nahé tělo, lesknoucí se v záři hvězdy kapkami vody. Původně neměl v úmyslu se takové sebezničující podívané účastnit, ale zatímco seděl sám v táboře, v hlavě se mu náhle vyrojila spousta myšlenek na nebezpečí, jež dívce může hrozit. Byl to strach, který ho donutil vstát a postavit se na stráž v takové vzdálenosti od ní, aby byl v případě potřeby rychle k dispozici.

Yas stála na břehu a nechala teplý vánek, aby její tělo osušil. Při pohledu na její ztuhlé bradavky, zatínal svaly na nohou, aby se udržel na místě. S tichým úlevným povzdechem pozoroval, jak se souká do haleny a sukně, a když vyrazila zpět k táboru, vystoupil z úkrytu. Yas slabě vykřikla leknutím, ale brzy se jí po tváři rozlil úsměv.
Bylo mu jasné, že jeho napjatý obličej vypovídá více než výmluvně o momentálním rozpoložení těla i mysli. Rázným krokem vyrazil vpřed, ale drobná ruka ho zastavila. Uniklo mu tiché zasténání, tak silně na něj zapůsobila chladná dlaň na rozpálené hrudi.

Dívka se k němu vyzývavě přitiskla dříve, než stačil zareagovat a obrátila k němu zvoucí pohled. Tohle už je moc. Ruce se mu třásly touhou přitisknout ji k sobě. Byl v takovém rozpoložení, že by k ní ani nedokázal být něžný. V mysli se mu promítl obraz jeho velkého těla, jak se naléhavě a surově probíjí do jejího drobného. Okamžitě ochladl.
"Co to u svaté matky vyvádíš? Přestaň se přede mnou nakrucovat, jak nadržená fena. Copak ti nestačí dát nezájem najevo jemně. Musím ti to vmést do tváře, abys mi dala pokoj?" Yas zbledla a zavrávorala. Pryč od něj. Věděl, že musí její bolestný výraz ignorovat, jinak se neovládne. Prošel kolem ní se zatnutými pěstmi. Strašně rád by věděl, proč jí božská Matka takové chování dovoluje. Zatrnulo mu. Božská Matka!



Závěr zde
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama