Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Březen 2011

Hezký sčítací den

12. března 2011 v 10:20 | KatyRZ |  Rychlovky

Nebudu se rozepisovat, protože za chvilku vyrážím opět na poštu pro hromadu formulářů a hurá mezi náš český (i jiný) lid. Jen jsem se s vámi chtěla podělit o pár hlášek, které jsou v poslední době na poště na denním pořádku.

"Máňo, jdu do krámu, chceš něco koupit?"
Máňa duchem nepřítomná: "Ne."
"Jedla si něco?"
Máňa se zamyslí: "Jasně, že jedla. Včera."

Baví se dva vedoucí pošt:
1. "My šli včera spát ve dvě. V pět už jsme byli zase zpátky. A co vy?"
2. Vedoucí vrhne otupělí pohled na kolegu: "Vy jste stihli i spát?"

Má to samozřejmě i svá pozitiva ... Takhle to popisovala jedna z mých kolegyněk:
"Po přípravách na sčítání jsem si musela do kalhot dát pásek. Po prvních čtyřech sčítacích dnech jsem na pásku postoupila o čtyři dírky. Ještě dva týdny a budu si muset koupit kšandy, jinak ze mě ty kalhoty spadnou."

Já jako sčítací komisař naštěstí stíhám po své obvyklé dopolední práci ještě zaběhnout na hodinku, dvě domů, než zase vyrážím zpět na poštu a v deset už bývám doma. Ne všichni mají takové štěstí.

To mi připomnělo - slyšela jsem, že prý se pošťáci nově zdraví "Hezký sčítací den", pozdravit tak někdo mě, asi by mi náladu zkazil ještě o něco víc :).

Osmá hodina ranní

3. března 2011 v 21:33 | KatyRZ
Přepadl mě záchvat stezku po mém foťáčku. Jediný problém nastal, kdy něco vyfotit. Nestíhám. Tak aspoň centrum města cestou do práce ...

Odrbaná radnice a překážející jeřáb při východu slunce ... poetické až na půdu ;)

Stará radnice, nová knihovna, retro skin - kdo by si v takové budově nepůjčil knížku s chutí? Už i mé malé slečny jsou tu častými hosty ...

Učení na nočník

2. března 2011 v 20:42 | KatyRZ

Netřeba vymýšlet výstižnější název článku pro téma, kterým se alespoň jednou zabývá asi každá maminka. Jak se zbavit plen a naučit potomka na nočník. Když se moje starší slečna učila na nočník, hledala jsem na internetu zaručené rady a prošla asi všechno, co bylo k sehnání. V té době jsem se dozvěděla jen to, kdy dítě na nočník dát (tzn. kdy je připravené), to že mám zůstat klidná a když se zadaří dítě pochválit. Ale jak na to? Mám dítěti plínu vzít a nechat ho bez ní? Nebo mu mám každých dvacet minut plínu sundat a posadit ho na nočník?

Tak jak jsme to tedy zvládli? Koupili jsme nočník poměrně brzy a jednou za čas na něj malou posadili, aby se, jak to říkala tchýně, nočníku nebála. Když bylo malé asi osmnáct měsíců, pokusila jsem se o systém, sundám, nandám plínu a málem mě z toho kleplo. Mám lepší věci na práci, než celý den sundávat a nandávat plínu a kalhoty. Moje malá na to měla stejný názor a myslím, že byla tak akorát zmatená. Proč čůrat na nočník, když mám plínu?

Záchůdková pohádka

2. března 2011 v 20:22 | KatyRZ |  Literární pokusy
Tuhle pohádku jsem napsala na žádost mé kamrádky, která má dvou a půl letou dceru, jež odmítá chodit na nočník. Hrdinkami jsou mé dcerky, které již prožily jedno Dobrodružství v Království Dne a Noci a které kamarádčina dcerka zná. Možná proto má pohádky o nich tak ráda. Pokud máte také problémy zbavit se plen a jste už trošku větší, můžete mou pohádku zkusit. Hrdinky můžete nahradit někým, koho vaše dítko zná a nakonec zkuste použít jméno vašeho díťátka ...

Pohádka ke stažení v PDF a v MS Wordu
Soubory obsahují i doprovodné fotky, většinou nafocené a upravené k nepoznání mou osobou. Tady a tady jsem pořídila dvě fotečky, které nejsou mé. Bohužel soubory obsahují také několik hrubek, za které se omlouvám, ale momentálně nestíhám upravit.

zkušenosti s učením na nočník ...

Přeji hezké počtení ;).

Záchranná výprava

Vzpomínáte si na vílí princeznu Adrianku, tu malou holčičku s dlouhými blonďatými vlásky? A co na jejího věrného rytíře Klárku? No ano, Klárku. Tu, co svým dřevěným mečem zahnala krále Kakona. Vzpomínáte si? Tak tyhle dvě sestřičky společně zažily ještě jedno velké dobrodružství.

Tenkrát ještě Klárka čůrala do plínek a Adrianka se rozhodla, že bude, stejně jako její sestřička malé miminko. Přestala tedy chodit čůrat na záchod. Ne, nečůrala do plínky! Jak vás to mohlo napadnout? Vždyť na tak velké holky už ani plínky neprodávají. Adrianka se rozhodla chodit čůrat na nočníček, tak jak to dělala jako malinká.

Kde je radost?

1. března 2011 v 23:08 | KatyRZ |  Rychlovky

Tak jsem se dneska po nějaké době zase chystala přilípnout něco na svůj blogísek. Jenže jsem narazila na fakt, že se vylučovalo z AK. Já zůstala. V prvním okamžiku jsem v duchu zajásala. V tom druhém se mi orosilo čelo. Orosilo se mi toho víc, když jsem viděla tu debatu "bývalých" členů AK.

Přidala jsem sice komentář o tom, že si tohle měli rozmyslet dřív. Měli se zapojit do debaty, která se týkala budoucnosti AK a hlavně se měli pořádně zamyslet nad tím, jaký může mít "vláda" jednoho člověka dopad. Snažila jsem se je varovat. S Kerriou jsme vedly zanícenou debatu proti Mattovi (snad si nick pamatuji správně) o tom, jak se nedá kvalita blogu zhodnotit objektivně. Přidala jsem sice komentář v tomto duchu, ale lítost nad jejich odchodem cítím. Myslím si, že je to velká škoda. Myslím si, že snížení počtu členů, zavře dveře k rozvoji spoustě blogerů. Vím sama nejlíp, jak mi AK v začátcích pomohl.

Teď vám ukážu, že nemyslím jen na druhé. Chtěla jsem dneska přidat na svůj blog článek s radami pro maminky. Pak jsem si ale představila, jak se na titulce bude vyjímat nadpis Učení na nočník. Je to článek o mých zkušenostech a patří k němu i pohádka o záchůdku Honzíkovi, takže to není zase taková tragédie. Přesto mě najednou přešla chuť. Představila jsem si, jak se na ten nadpis dívají navztekaní blogeři, kteří byly povýšeni na neosobitý plevel, a najednou ve mně byla malá dušička ...

Dřív jsem měla pocit, že si můžu blogovat podle chuti a přesto, že jsem v AK, nebudu souzena. Nebo alespoň nebudu souzena přísně. Najednou mám strach. Byl tohle záměr nového šéfa? Možná ano. Do hlavy mu nikdo nevidí. Doufám ... Věřím, že tenhle pocit u mě rychle přejde a vrátí se radost. Někdo se cítil být svázán jednoduchým pravidlem o nekopírování cizí práce, já se cítím být omezená ve svobodě faktem, že jsem v AK zůstala na úkor jiných.

Ale jo. Jsem na sebe strašně hrdá. Třikrát hurá :( .