Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Záchůdková pohádka

2. března 2011 v 20:22 | KatyRZ |  Literární pokusy
Tuhle pohádku jsem napsala na žádost mé kamrádky, která má dvou a půl letou dceru, jež odmítá chodit na nočník. Hrdinkami jsou mé dcerky, které již prožily jedno Dobrodružství v Království Dne a Noci a které kamarádčina dcerka zná. Možná proto má pohádky o nich tak ráda. Pokud máte také problémy zbavit se plen a jste už trošku větší, můžete mou pohádku zkusit. Hrdinky můžete nahradit někým, koho vaše dítko zná a nakonec zkuste použít jméno vašeho díťátka ...

Pohádka ke stažení v PDF a v MS Wordu
Soubory obsahují i doprovodné fotky, většinou nafocené a upravené k nepoznání mou osobou. Tady a tady jsem pořídila dvě fotečky, které nejsou mé. Bohužel soubory obsahují také několik hrubek, za které se omlouvám, ale momentálně nestíhám upravit.

zkušenosti s učením na nočník ...

Přeji hezké počtení ;).

Záchranná výprava

Vzpomínáte si na vílí princeznu Adrianku, tu malou holčičku s dlouhými blonďatými vlásky? A co na jejího věrného rytíře Klárku? No ano, Klárku. Tu, co svým dřevěným mečem zahnala krále Kakona. Vzpomínáte si? Tak tyhle dvě sestřičky společně zažily ještě jedno velké dobrodružství.

Tenkrát ještě Klárka čůrala do plínek a Adrianka se rozhodla, že bude, stejně jako její sestřička malé miminko. Přestala tedy chodit čůrat na záchod. Ne, nečůrala do plínky! Jak vás to mohlo napadnout? Vždyť na tak velké holky už ani plínky neprodávají. Adrianka se rozhodla chodit čůrat na nočníček, tak jak to dělala jako malinká.


Tak se stalo, že jednou zaslechla maminčin vyděšený křik.
"Je pryč! Je pryč! Co budeme dělat?" Honem se rozeběhla za maminkou, aby zjistila, co že strašného se to přihodilo. Maminku našla na záchodě. No, nesmějte se. Obvykle na záchodě maminka chvilku poseděla, potom spláchla a zase odešla, jenže tentokrát to bylo jiné. Záchod byl totiž pryč a nešťastná maminka zírala na malinkaté dveře, které na místě záchodu zely do kořán.
"Co se stalo?" zeptala se maminky.
"Já nevím," odpověděla popletená maminka. "Vypadá to, že náš milý záchůdek prostě odešel. Jenže já jsem moc veliká, abych ho mohla jít těmi malinkými dveřmi hledat. Určitě je teď někde opuštěný a je mu smutno." Zoufala si maminka.
Adrianka zaváhala jen na chvilku a pak honem běžela pro malou Klárku.
"Nedá se nic dělat, Klárko. Musíme na záchrannou výpravu." Prohlásila rozhodně a už táhla svou odvážnou sestřičku k malým dvířkům.

Když se protáhly dvířky, nevěřícně se rozhlédly kolem sebe. Čekal na ně totiž, tak bláznivě barevný svět, až oči přecházely. Klárka mrkla na Adrianku a nadšeně zavýskla. Adrianka na oplátku, při pohledu na svou sestřičku, propukla v hurónský smích. Obě byly navlečené do šaškovských hábitů, jež se skládaly z různých kousků látek ve všech barvách, které znáte. Byl tam jeden kousek žlutý, jeden oranžový a taky červený, hnědý, zelený, modrý, a jeden bílý. No a naše malá princezna Adrianka hledala tak dlouho, až našla dokonce i jeden růžový.


Ruku v ruce holčičky vyrazily cestou, jež byla obklopena vysokými barevnými domy. Přede dveřmi těch domů posedávala spousta věcí a většina z nich tiše pochrupovala. Jakých věcí ptáte se? No byly tu třeba židle a stoly, byly tu skříně a taky staré koberce. Viděly odpočívající květníky a zhaslé lampy.
Když tu naše sestřičky polekal veliký rámus, který se ozval za nimi. Cestou z kopce se k nim hnaly rozjívené talíře. Točily se a poskakovaly dolů z kopce, až měly naše dvě sestřičky strach, že se snad nadobro rozbijí. Ale to oni zase ne. Oni prostě jen vesele halekaly a hrály na honěnou. A to by snad ani Klárka nebyla Klárkou, kdyby se za nimi za hlasitého smíchu nepustila.

"Kláro, stůj." Volala za ní marně Adrianka. Jenže tentokrát tam s ní oslíček pyžamáček nebyl. Musela se tedy za sestřičkou vydat po vlastních nožkách. Naštěstí pronásledování netrvalo dlouho a talíře, Klárka i Adrianka se ocitly na malinkatém náměstí.
Uprostřed náměstí stála na vyvýšeném podiu bachratá bohatě zdobená almara.
"Káovna," podotkla Klárka svým dětským jazykem.
"No jo, je to královna. Má na své baculaté hlavě korunu," přisvědčila Adrianka a vůbec se nepodivila nad tím, že má skříň hlavu.

"Jsme tu dnes proto, abychom mezi sebou přivítali nového obyvatele Strakatého města. Pojď Honzíku, ukaž se nám." Zazníval královnin sytý hlas do všech koutů tak hlasitě, že si obě sestřičky zacpaly ouška. Když ale uviděli Honzíka, přestaly se rázem o svá ouška starat.

"To je přeci náš záchůdek!" vykřikla Adrianka. Hned záchůdek poznala. Dřív s ním přeci trávila hodně času. Když se chtěla vykakat, seděla na něm notnou dobu a vyprávěla mu pohádky.
Klárka nechápala, na co její sestřička ještě čeká a jala se prodírat davem roztodivných věcí, které byly kolem pódia namačkané. Brzy zjistila, že procpat se kolem těžkého nábytku není nic snadného a zatímco, následovaná Adrianou, bojovala o každý krok, královna na podiu mluvila obřadně dál.

"Přišel si mezi nás, aby sis našel nové přátele. Abys zahnal smutek, který si pociťoval mezi lidmi. Pověz nám. Co se ti přihodilo?"
Záchůdek Honzík se nejprve nervózně rozhlédl po davu zvědavých věcí, ale nakonec sebral odvahu a roztřeseným hláskem spustil.
"Žil jsem s hodnou rodinou, ale jak už to tak bývá, dospělí mě považovali jenom za věc. Použili mě a pak zase odešli. Jenže jednoho dne za mnou přišla jejich malá dcerka Adrianka." Honzík se při vzpomínce na ni hezky pousmál. Adrianka trochu poskočila, zamávala na něj a zavolala: "Tady jsem." Jenže byla moc daleko a Honzík ji ani neviděl ani neslyšel.
"Adrianka byla úplně jiná. Nejen, že se ke mně vždycky přišla vyčůrat nebo vykakat, což mi udělalo velikou radost. Ona mi navíc, když se u mě zdržela, ještě vyprávěla, co zažila během dne pěkného. Dokonce si pro mě několikrát vymyslela i pohádku." Pokračoval ve vyprávění Honzík a z davu se ozývaly překvapené výkřiky. Všem se takový život zdál pěkný.


"Pak se Adriance narodila sestřička. Bylo to takové roztomilé miminko a já už se těšil, že budu mít další kamarádku, až Klárka povyroste. Jenže Klárka už vyrostla a nechodí za mnou. Raději se vyčurá nebo vykaká do kalhot." Davem proběhlo udivené zašumění a Klárka se zarazila, když uslyšela kobereček postávající opodál, jak bručí: "No fuj - do kalhot. Ble." Klárka se najednou za svou plínku zastyděla.

"No a potom ke mně přestala chodit i Adrianka, která najednou chtěla být, jako miminko." Mračil se Honzík a v Adriance hrklo.
"Brzy mi bylo moc, moc smutno. Strašně jsem si přál slyšet to veselé cinkání, když Adrianka čůrala do vodičky. Přál jsem si slyšet to rozverné šplouchnutí, když Adrianka udělala bobeček. Přál jsem si, aby se za mnou přišla podívat Klárka, abych poznal novou kamarádku." Honzík smutně sklopil očka.
"Jenže holčičky nepřišly a mě bylo čím dál smutněji. A tak jsem tady, protože jsem se doslechl, že tady najdu přátelé."

Adrianka si vzpomněla na věci podřimující znuděně před barevnými domy. Tak to teda ne. Tady si Honzík žádnou zábavu neužije. Pustila se kupředu s ještě větší vervou.

"Abys mohl zůstat mezi námi, musíš se nadobro rozloučit s lidmi. Vrhnu na tebe kouzlo, které ti dovolí zůstat v našem městě, ale nebudeš moct už nikdy odejít." Promluvila královna. Honzík zaváhal, a proto královna dodala: "Můžeš se tu ještě porozhlédnout a pořádně si to rozmyslet. Pokud se rozhodneš zůstat, přijď za mnou a já kouzlo vytvořím. Pokud se rozhodneš odejít, prostě odejdeš. Ale pozor, rozhodnout se musíš do půlnoci, déle tě naše město bez kouzla snášet nebude a samo tě vyžene."

Holčičky se mezi tím ze všech sil tlačily k pódiu a Adrianka volala: "Honzíku, zadrž," a Klárka jí k tomu přizvukovala: "Honzíku, dž, dž." Věci se po nich začaly nespokojeně otáčet.
"Co to je za nevychovance," mumlaly si. Několika z nich, ale v očích zahořel plamínek poznání.
Honzík na pódiu ztěžka polkl, ale nakonec rozhodně prohlásil.
"Chci tu zůstat." Královna se spokojeně usmála a velmi záhy se kolem ní roztančili jiskřičky, jak přivolávala kouzlo.

"Ne Honzíku. Nedělej to." Volala nešťastně Adrianka. Věděla, že už se ke svému záchůdku včas nedostane. Tu se ke Klárce, která byla stále vepředu, naklonila vysoká barová židle.
"Naskoč si. Pomůžu ti," špitla k ní. Než se Klárka vyškrábala až nahoru, už se za ní snažila vylézt i Adrianka. Během chviličky seděly obě holčičky pevně usazené nahoře, držely se opěrátka a cválaly na židli, jako na koníkovi. Židle svýma dlouhýma nohama ladně přeskakovala věci před nimi a než bys řekl dvakrát "hyjé", už stály před pódiem.

"Honzíku, Honzíku." Volaly obě sestřičky a kouzelné jiskřičky se od polekané královny rozutekly. Honzík se na holčičky překvapeně zadíval.
"Co tu děláte?" zeptal se.
"Co myslíš? Přišly jsme si pro tebe." Řekla Adrianka a obě sestřičky se na záchůdek usmály. Jenže ten se mračil dál. Klárka jemně zaťukala na opěrátko, a když se po ní židle ohlédla, ukázala jí, že chce dolů. Židle se stočila bokem k pódiu, takže mohla malá holčička pohodlně sesednout.

Klárka už se ničím nezdržovala. Sundala si plínku a vydrápala se až na Honzíka. Pohodlně se u něj usadila. Když začala čůrat, ozvalo se veselé cinkání, o kterém prve Honzík mluvil, a věci na náměstí se šťastně rozesmály. Dokonce i královna se usmívala od ucha k uchu, ačkoli před tím se na holčičky moc radostně nedívala. Klárka zase slezla dolů, natáhla si kalhoty a otočila se na Honzíka.
"Pojď domů," řekla mu.


Honzík stočil tázavý pohled na Adrianku.
"Pojď domů. Budu ti zase čas od času vyprávět pohádky. Ale jenom, když budu kakat, aby se na mě maminka nezlobila, že jsem u tebe moc dlouho." Honzík vypískl a vesele si poskočil, až se mu zavřelo víko.
"Nasedejte," řekl sestřičkám a počkal, až se pevně usadí. Potom se rozloučil s věcmi ze Strakatého města a veselými přískoky vyrazil k malým dvířkům, které na ně čekaly tam nahoře v ulici.
Od toho dne měl Honzík dvě skvělé kamarádky a toužebně pokukoval i po Terezce, která k nim občas přišla na návštěvu. Tahle malá holčička s úsměvem po mamince, ještě nosila plínku a Honzík musel přemýšlet nad tím, jestli má i ona doma smutný záchůdek. Jestli ano, jakpak se asi jmenuje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~Me~ ~Me~ | Web | 2. března 2011 v 20:43 | Reagovat

pěkná pohádka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama