Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Duben 2011

Zrození světů - básně?

28. dubna 2011 v 17:57 | KatyRZ |  Literární pokusy
A zase za to může Temnářka:


Zrození

Sny přeťala bolest.
Ostré hroty rampouchů
pronikají masem.
Mráz pálí, hrdlo křičí,
horké kapky ostny otupí.
Krev se řine, tělo osvobodí,
dítě křičí a slzy štěstí stékají
po tváři matky.



Takže aby bylo jasno tyhle dvě "básně" jsou mé úplně první v životě. Zase jednou jsem se nechala vyprovokovat milou Temnářkou. Prostě mi to nedalo a když jsem jednou přemýšlela a začala se mi hlavou honit slovní spojení, sedla jsem k počítači a zapsala si je. Takže můj úplně první básnířský pokus věnuji všem pisálkům, kteří se kvůli svému snění někdy ztrací v realitě:

Rodiče nám ničí život

26. dubna 2011 v 18:47 | KatyRZ
Znáte to. Do všeho by vám mluvili. Udělej to takhle a ne takhle. Když si to stejně uděláte po svém a pak přijdete plakat, že se vám to nepovedlo, omlátí vám to ještě o čumák, i když vás při tom jednou rukou drží kolem ramen a hladí po vlasech. Pokud jste ještě v tom "správném" věku, nic vám nedovolí. Myslí si, že vědí o vašem životě víc než vy (možná toho neví tolik o vašem životě, ale nejspíš toho ví víc o životě všeobecně). Když se chcete pochlubit něčím, co jste dokázali, tak vás sice pochválí, ale pak vám sdělí, co všechno by se na vašem díle dalo zlepšit. No a máte po radosti.

Tak takoví rodiče jsou ti praví. To jsou rodiče, kteří se o vás zajímají, mají vás rádi a při tom mají dost rozumu, aby nebyli zaslepeni svou láskou k vám. S takovými rodiči máte šanci, že z vás jednou budou rozumní lidé, kteří se dokážou postarat sami o sebe, a při prvním životním zaškobrtnutí se s pláčem nepoběží schovat pod máminu sukni.

Paprskovo

17. dubna 2011 v 11:49 | KatyRZ
Každou volnou chvilku, kterou nevěnuji práci nebo rodině, trávím psaním, takže focení teď dostává pěkně na frak. Musela jsem ovšem vyzkoušet foťák v novém telefonu tak pro vás mám alespoň něco ...

Strom před bouří

Paprsky nad Ještědem (umíte si jistě představit, že mít u sebe v tenhle okamžik svůj olympus - mohla to být fotka roku :()

Jsem zpět aneb Hodnotná fantasy a jiné

8. dubna 2011 v 18:55 | KatyRZ |  Rychlovky
Takže sčítání lidu za mnou už nějakou chvíli a já mám teprve teď pocit, že jsem dohnala většinu blogových restů, navštívila většinu oblíbených blogů ...

Před chvílí se mi konečně podařilo doplnit přírůstky do mého "projektu" Hledá se hodnotná fantasy.

Také jsem aktualizovala svou fantasy povídku Zkouška (nějaká ta padající hvězda, magie, božstvo, romantika, jiskření a slabý odvar mé představy o erotice ;)) a přidala do ní jednu "jiskřící" scénu, před odesláním do soutěže byl spěch ...

Chci poděkovat Daletth za to, že si na mě v poslední době udělala čas a ohodnotila a taktéž opravila nějakou mou práci.

Taky díky Temnářce za reklamu u ní na blogu - zdá se, že se jí má hororová povídka Sázka zalíbila (ačkoli nevím, co je na ní hezkého, myslím, že je docela depresivní :)).

Taktéž hlásím, že jsem se příběhem propsala až k závěru své knihy a pustila se do jejího čtení. Nevím, jestli jsem se za ten rok od té doby, co jsem psát začala, tak zlepšila nebo je to v něčem jiném (třeba v tom, že na tak dlouhé celky prostě nemám), ale začínám psát znova, protože ten začátek je prostě děs :D.

Teď se jdu věnovat svým malým slečinkám. Maličká mi právě dopřála tak krásné obětí, že jsem měla slzičky na krajíčku ;).

Sázka (povídka) - velké finále

8. dubna 2011 v 14:41 | KatyRZ |  Literární pokusy
V předchozí části jsme se dozvěděli, že Lucii čeká svatba. Co se stane s Anielovým smutným úsměvem?

První část zde

Do kostela ji na kolečkovém křesle, které bylo ozdobené bílými květy, dotlačil jeden z nových hochů, které měla na starosti v Naději. Kostel byl pro ni důvěrně známí a přesto náhle tak cizí, když se tu ocitla ve své nové roli, v roli nevěsty. Daniel jí řekl, že si o důstojný průchod špalírem nemusí dělat starosti a ona se mu rozhodla důvěřovat. Otočilo se k ní mnoho tváří a ona mezi nimi našla jen jedinou blízkou, ta patřila Evě. Pak už oči upírala na svého ženicha, který se ve světlém obleku vyjímal, jako sólistka v bílém na tmavých divadelních prknech. Nezůstal stát vedle kněze, jak očekávala, ale vykročil k ní. Zastavil se před křeslem a sklonil se. Ucítila jeho dech beroucí vůni, a když ji vyzvedl do náruče, blahořečila si za to, že zvolila jednodušší šaty.

Sázka (povídka - třetí část)

7. dubna 2011 v 14:59 | KatyRZ |  Literární pokusy
Další část povídky je tu. Přeji hezké počtení ...
První část zde
Druhá část zde

Lucie seděla v čajovně a přes dým z vodní dýmky, kterou kouřili o několik stolů dál, se dívala do šedých očí své velmi atraktivní kamarádky. Dlouho se neviděly a Lucie toho měla tolik, co říct. Poposedla si trochu, aby ulevila nedávno zraněné noze.

"Budu se vdávat," oznámila kamarádce Evě s úsměvem. Ta jen překvapením vytřeštila oči.

"Byla jsem pryč jen rok! Jak jsi něco takového dokázala." Společně se zasmály.

"Potkala jsem ho pár týdnů po tom, cos odjela. Je úžasnej." Na tváři měla přihlouplý výraz.

"To se vsadím, ale než vytasíš podrobnosti, mohla bys začít jménem," smála se jí.

"Jmenuje se Daniel. Setkali jsme se v Naději. Je to dobrovolník a chodí pomáhat s mládeží. Umí to s nima. Líp, než kdy budu já." Přes tvář ji přeběhl stín. "Hodně mi v posledním roce pomoh." Eva se ušklíbla: "Prosím tě. Od kdy ty potřebuješ něčí pomoc?" Teď už se na Luciině tváři usídlil stín natrvalo.

Sázka (povídka - druhá část)

6. dubna 2011 v 17:25 | KatyRZ |  Literární pokusy
Pojďme se podívat, co znamenalo setkání Lucie s panem Matějovským z první části povídky ...

Už je tomu skoro dva měsíce, co Daniel poprvé vstoupil do její kanceláře a vyprávěl jí příběh svého nešťastného mládí, které trávil z velké části na ulici. Zdál se jí trochu starší na začínajícího studenta vysoké školy a jeho vyprávění to jen potvrdilo. Vzhledem k tomu, že neměl pořádné zázemí, trvalo mu déle, než si taková studia mohl dovolit. Obdivovala ho za to, jak se, se svými problémy, dokázal vypořádat. Stal se úspěšným podnikatelem a vydělával dost na to, aby si mohl školu zaplatit. Bude to minimálně dobrý příklad pro mládež, říkala si, než ho poznala trochu lépe.

Sázka (povídka)

5. dubna 2011 v 14:09 | KatyRZ |  Literární pokusy
aneb představa u které mě mrazí
Tahle lehce hororová povídka začíná pro některé možná klišoidně, ale kdo vydrží až do "zdárného"konce, snad účel tohohle andělsko - démonického klišé pochopí. Povídku rozdělím na několik částí, aby nám ta zábava chvilku vydržela ;) ...

Sázka (část první)

Aniel byl celý rozlámaný od celodenního nic nedělání. Znuděně se pohyboval po svém luxusním bělostném apartmá. Na území, které patřilo pod jeho správu, mnoho lidí v Boha nevěřilo. Bezvěrci nebyli Pánovou starostí a tudíž ani jeho. Aniel tedy neměl mnoho práce. Postavil se, aby se protáhl. Rozprostřel svá bílá andělská křídla. Pohled mu neochotně padl do velikého zrcadla. Byl tam - ostatně jako vždy - jeho temný protějšek. Stejně krásný jen s vlasy a křídli tmavými, jako noc.

Přistoupil až k zrcadlu, které zabíralo většinu stěny, a které tu bylo, aby andělům i démonům připomínalo, že dobro nemůže existovat bez zla a naopak. Opět pocítil tu zvrácenou touhu se svého protějšku, alespoň dotknout. Tentokrát neodolal a natáhl ruku. Jeho temný protějšek učinil stejný pohyb. Dotkl se zrcadla. Ucítil žár sálající z démonových prstů, pronikající do chladu jeho vlastních, nadpozemských. Ucítil podivnou touhu po splynutí s tím žárem. Dvojník v zrcadle se sebevědomě usmál a prsty obemkl Anielovo zápěstí. Aniel požitkářsky přejel palcem po hřejivé kůži a všiml si démonova slastného přivření víček. Pro démonovu rozpálenou pleť byl chladivý dotek anděla stejně příjemný.

Náhle jeho pozornost upoutalo zářivé světlo za oknem, jež vedlo do lidského světa. Se zalíbením se na něj zahleděl. I démon se tím směrem ohlédl. Byla to jedna z lidských duší na jejich území. Patřila ženě, dobře ji znal. Žádná z jeho oveček nebyla lepší nebo silnější.

Jarní úchylka

3. dubna 2011 v 11:04 | KatyRZ
Odpusťte mi to, ale měla jsem opravdu foto absťák, takže jsem včera fotila všechno, co se dalo ...

Třeba bonbony ...

Nebo sluníčko, které se od nás ze zahrady snad ani fotit nedá ;) ...

Konečně venku

3. dubna 2011 v 10:59 | KatyRZ
Tak nejhorší část sčítání je za mnou a já zase můžu začít fungovat a hlavně užívat jara. V pátek jsme s dcerkou vyzkoušely nové inliny - fotky nemám, tak trochu byl problém se na tom vůbec udržet ;). Včera jsme zorganizovali první letošní ohýnek a za chvilku se chystáme do liberecké ZOO.

Takže začneme jednou momentkou. Včera prostě vůbec nefoukalo a oheň ne a ne se rozhořet. Ještě, že má kamarád silné plíce. Naše Klárka vydatně pomahála. Adrianka pomáhala ještě víc a podle toho také na konci dne vypadala ;).


Tady je Adrianka ještě krásná a čistá ...