Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Sázka (povídka) - velké finále

8. dubna 2011 v 14:41 | KatyRZ |  Literární pokusy
V předchozí části jsme se dozvěděli, že Lucii čeká svatba. Co se stane s Anielovým smutným úsměvem?

První část zde

Do kostela ji na kolečkovém křesle, které bylo ozdobené bílými květy, dotlačil jeden z nových hochů, které měla na starosti v Naději. Kostel byl pro ni důvěrně známí a přesto náhle tak cizí, když se tu ocitla ve své nové roli, v roli nevěsty. Daniel jí řekl, že si o důstojný průchod špalírem nemusí dělat starosti a ona se mu rozhodla důvěřovat. Otočilo se k ní mnoho tváří a ona mezi nimi našla jen jedinou blízkou, ta patřila Evě. Pak už oči upírala na svého ženicha, který se ve světlém obleku vyjímal, jako sólistka v bílém na tmavých divadelních prknech. Nezůstal stát vedle kněze, jak očekávala, ale vykročil k ní. Zastavil se před křeslem a sklonil se. Ucítila jeho dech beroucí vůni, a když ji vyzvedl do náruče, blahořečila si za to, že zvolila jednodušší šaty.


Za zvuku známých tónů se blížila k oltáři a připadala si při tom, jako by ji podpíraly andělské perutě. Daniel ji postavil na zem, ale neodstoupil od ní. Rukou ji objímal kolem pasu a pomáhal ji udržovat rovnováhu. To, co následovalo, bylo, jako dívat se na starý poskakující film. Nedokázala se soustředit a jasně uvažovat. Proto za sebe nechala mluvit léta, která strávila posloucháním manželských slibů, které skládali jiní, a sama se přimkla k pocitu štěstí, který ji zaplavoval při pomyšlení, že se stane Danielovou ženou.

Celý den se nesl v radostném duchu. Svatební hostinu uspořádali v Naději. Mládež se vyžívala v nejapných poznámkách na téma svatební noci a červenající se Lucie, se rozhodla, že jim jejich chvilku drzosti pro jednou dopřeje. Trochu ji mrzelo, že si se svým usměvavým manželem nemohla zatančit. Určitě budou mít ještě spoustu dalších příležitostí, pomyslela si optimisticky a zatím si užívala alespoň to, jak ji Daniel při každé příležitosti oslovoval paní Matějovská.


Později toho dne se s pár známými přesunuli do Danielova bytu, kde se rozjela veselá párty. Když večer konečně zapadly dveře za posledním z hostů, otočil se k ní Daniel se zářícíma očima. Beze slova se vrhl jejím směrem a odnášel si ji v náručí do ložnice. Lucie si připadala, jako v nebi. Nestačila ani pocítit nervozitu ze svého poprvé. Daniel jí nedal příležitost.

***

O několik hodin později se nahá Lucie probudila v do té doby Danielově ložnici a pocítila radost z toho, že tuhle místnost od nynějška může nazývat i svojí. Labužnicky se protáhla a nasála jeho vůni z přikrývek. Její manžel vedle ní neležel. Do stále malátné mysli pronikly zvuky z vedlejší místnosti. Nebyla schopná je nijak zařadit.

"Danieli?" zavolala. "Danieli?" Zkusila to znovu. Nic se nedělo. Natáhla se pro jeho košili, která ležela pohozená vedle postele a přehodila ji přes svá holá ramena. Zapnula dva knoflíčky a pak se usmála a jeden z nich zase rozepnula. Zadívala se na dveře a přemýšlela, jak se k nim dostat. Rozhlédla se a uvědomila si, že za postelí stojí kolečkové křeslo, které tu zaparkovali po obřadu. Květiny na něm už byly uvadlé a potrhané. S trochou úsilí na něj přesedla a vyrazila ke dveřím.

Tiše otevřela a dívala se přímo do Danielových očí. Co to dělá? Mysl odmítala uvěřit tomu, co jí předkládaly oči. Asi ještě spím, pomyslela si. Daniel se na ní zářivě usmál a pak se sklonil k Evě, aby ji mezi přírazy políbil na šíji. Z Eviných rtů unikaly vášnivé vzdechy. Lucie nechápavě zírala na vrcholky Eviných odhalených ňader. Daniel se znovu sklonil k Evě a něco jí pošeptal do ucha. Eva se ohlédla na svou kamarádku a v očích se jí objevila panika. Rukama od sebe odstrčila svého milence a celá rudá se snažila rychle zahalit. Do očí Lucii pohlédla jen krátce a pak s pláčem utekla z bytu.

Daniel došel loudavým krokem před Lucii a ona přemýšlela, co je to před ní za člověka. Zdálo se jí, že ten muž vypadá úplně jinak, než před pár hodinami. Jeho úsměv už ji nehřál, byl chladný a jízlivý. Nic nechápala. Poklekl před ní, hlavu si položil do jejího klína a prsty přejížděl po hladké kůži stehna.

"Pamatuješ tu noc, co k tobě přišla nečekaná návštěva a zničila ti celý byt?" Podíval se na ni, jako by opravdu očekával odpověď. " Stačilo mu jen zaplatit pár piv a povyprávět o tom, jak jeho syny poštíváš proti němu. Neužil jsem si skoro žádnou zábavu a už běžel domů vymlátit ze svých synáčků, kde tě najde. Nechtěli tě vydat. Byli ti oddaní. On ale přišel s nápadem - pustil se do jednoho z nich a nepřestal, dokud druhý nepromluvil. Vidíš? Byla to vlastně tvá vina. Kdybys nebyla tak okouzlující, kluk by tě vydal dřív, než otec přizabil bratra." Otřel se o ni tváří a nasál vůni jejího přirození. Otřásla se vzrušením a dál na něj upírala nic nechápající pohled.

"Našeptat tvým dvěma feťákům, že je nemáš ráda, že jimi opovrhuješ a staráš se o ně jen proto, že je to tvoje práce, za kterou dostáváš zaplaceno, byla hračka. Zabila je tvoje dobrota. Možná tvé pochyby nebyly úplně od věci, možná že na tu práci vážně nemáš." Narovnal se, aby jí viděl do tváře. Díval se na ni se stále stejně zářícím úsměvem. Sehnul se k jejímu zahalenému ňadru a přes látku vzal jeho vrcholek do úst. Lucii unikl slastný vzdech.

"Ten tvůj kamarád, jak se jmenuje? Petr? Ten mě prokoukl a snažil se tě varovat. Proč si mu jen holka nevěřila. Pár sladkých řečiček, jedna angína a ze sebevědomé ženské je kvokající slepice?" Zvednul ji z křesla a odnesl ji zpět do ložnice. Utrhl knoflík na košili a rozhalil ji. Přisál se k jednomu z ňader. Vklínil se jí mezi nohy a zabořil do ní úd, který celou dobu trčel z rozepnutého poklopce. Vykřikla. Usmál se na ni a natáhl se k nočnímu stolku pro kousek černé látky. Přetáhl si to přes hlavu. Byla to děsivě povědomá kukla. Znovu přirazil.

"Věděl jsem, že je zbytečné brát si tě tam v podchodu násilím. Věděl jsem, že dříve nebo později budeš moje."
Z oka jí skanula jediná slza. Bože, zradil jsi mě.

***

Duše v jeho výhledu potemněla. Prohrál. Proč na tu sázku přistupoval? Pocítil něco zvláštního, něco co možná necítil poprvé, ale bylo to už tak dávno, co to cítil naposledy. Byla to radost z očekávání. Konečně nastane nějaká změna v životě, který se už teď zdál být věčností. Vystoupal po schodech zářících duhovou bělostí. Vešel do místnosti se zrcadlem.

Daniel už na něj čekal a ve tváři měl výraz napjatého očekávání. To Aniela překvapilo. Je přece anděl, nemůže porušit dané slovo. To si démon vážně myslel, že prostě nepřijdu? Natáhl ruku k zrcadlu a dotkl se démonových prstů. Přikročil blíž. Daniel také. Padli si do náručí - anděl a démon. Z dvojích rtů unikl blažený povzdech, z očí obou steklo po slze.


I z božího oka skanula slza a z úst se prodral povzdech. Další z mých dětí mě opouští, pomyslel si a sledoval zrození nově vzniklé duše. Miminko křičelo, vyděšené neznámem, které na něj čekalo. Matka si ho přitiskla k srdci. Zdali pak se, tomu právě narozenému, někdy ve snech vybaví pohled na bílé schody, po kterých tak často chodíval do místnosti se zrcadlem? Vybaví se mu pohled do očí Lucie, ženy, kterou zničil? Jeho duše je odsouzena k věčnému koloběhu lidského bytí. Je to andělův trest za to, že padl. Je to trest pro démona za to, že toužil být lepším. Démon věděl, že když zmizí dobro jeho andělského protějšku, přestane být jeho zlo, zlem. Jejich společným trestem bude věčné pokušení, nutnost rozhodování a bolest z následků. Dobro a zlo splynulo v jedno - zrodila se lidská duše.


Tak co? Zamrazilo i vás?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. dubna 2011 v 16:48 | Reagovat
2 Siwa Siwa | Web | 8. dubna 2011 v 19:52 | Reagovat

Je to krása. Moc se to povedlo. ano, zamrazilo mě. Já... nevím, co říct. Pointa je výborná a dobře zpracovaná. Gratuluju.

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 8. dubna 2011 v 20:46 | Reagovat

[2]: Děkuju.

4 Satine Satine | Web | 21. prosince 2011 v 6:35 | Reagovat

Ten konec jsem tak trochu čekala. Ale o to tam ani tak nejde, je to skvělé a máš to úžasně napsané!

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 21. prosince 2011 v 16:52 | Reagovat

[4]: Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama