Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Jeho malá - sci-fi povídka

27. května 2011 v 15:51 | KatyRZ |  Literární pokusy
Tak tady ji máte - Jeho malá, jako umělá inteligence, která se dokáže postarat o vaši dobrou náladu ;).

"Bože ty lidi jsou snad úplně blbý. Nesnesitelný kopyta. Jeden by si myslel, že se po tolika letech používání silnic naučí za tím volantem chovat," cedil skrz zaťaté zuby a přál si, aby už byl doma. Jeho malá UVE si ho bude hýčkat a dobije mu energii, než zas bude nucen vyrazit do davu. "Stádo pakoňů," vrčel, když překonával posledních pár metrů mezi vozem a domem, ve kterém bydlel. Dveře se před ním otevřely a on pokračoval dál. Úmyslně se vyhnul výtahu a pokračoval po schodech. Udělám něco pro své zdraví, myslel si s nadsázkou.


Stále ještě trochu pěnil, když otevíral dveře svého bytu. Stát za nimi manželka, spustil by hned ode dveří, aby upustil páru. Čekat za nimi kočka, neváhal by a všechno by jí to pověděl. Musel by mluvit hebkým hlasem, aby si snad nemyslela, že nadává na ni, ale uklidnilo by ho to možná lépe, než manželčino objetí. Jenže za dveřmi na něj nečekal nikdo, komu by se mohl svěřit. Manželka ho, váženého pana Nováka, nenápadného, ztrácejícího se v davu, opustila už před pár lety a ta zatracená kočka šla s ní. Dnes tu byla přítomná jen jeho malá UVE, která právě v tento okamžik začala se snímáním emočních vln, které vysílal.

Barvy interiéru se okamžitě změnily. S malým pousmáním se rozhlédl. Ano přesně takhle se cítím, pomyslel si. Všude samá hrana, červená a černá barva a pod tím vším slyšel tiché skřípání kovu. Jak to ta moje holka vždycky hezky uhodne, pomyslel si, ačkoli moc dobře věděl, že se nejedná o hádání, ale vědu. Z pocitu jisté hrdosti na lidský výtvor, se mu nálada trošinku zlepšila. Červené ubylo a přibyla neutrální šedá. Odkopl boty a šel se do kuchyně napít. UVE dál pracovala na zobrazování výjevů, jež přeměňovaly interiér, a jemnými nuancemi reagovala na jeho náladu, aby ho uklidnila.

Přemístil se do obýváku, plácl sebou na gauč a zavřené oči si zakryl předloktím. Z reproduktorů se ozývala tichá hudba. Bylo mu to trochu protivné. Hudba se pomalu změnila v poklidný hukot větru. Otevřel oči. Z jeho obýváku se stal útes u rozbouřeného oceánu. To, že se k tomu obrazu slabý větřík nehodil, mu vůbec nevadilo a tak to UVE nechala tak. Přidala pár tónů. Příjemné. Moře se uklidňovalo a z jeho hlubin proudilo světlo, jako by snad slunce vycházelo v nitru země. Ucítil slabé, ale omamné vůně. Tóny přidaly na hlasitosti a byly neskutečně líbezné. Na nebi se v záři barevných světel, vykreslovaly úžasné obrazce. Dávno už se nejednalo o jednoduché geometrické tvary, ale o mysl zahlcující podívanou.

Když mu hlavou proběhla myšlenka na kýč, která mu trochu zkazila náladu, světla se utlumila a obrazy se vykreslovaly dál v tlumenějších barvách. Všechno bylo dynamické a fungovalo tak, aby naplňovalo jeho estetické potřeby. Začínal se tou nádherou cítit dojatý a povznesený, slzy měl na krajíčku a to ho uvádělo do rozpaků. Jeho UVE okamžitě zareagovala a vrátila se ke všednosti. Stres byl pryč a on se cítil, jako po několika hodinovém spánku.

Dostal svou malou UVE darem. Kde by asi komisař Instituce pro dodržování základních práv lidí v technické společnosti vzal peníze na takovou hračičku? Tedy pokud nebral úplatky, jak se tradovalo. Ne, UVE byla nejprve zapůjčená a byla součástí jeho práce. On byl ten, kdo měl rozhodnout o jejím osudu. Nemohl rozhodnout jinak než v její prospěch, obzvlášť když mu bylo naznačeno, že mu jeho malou nechají jako dárek. No tak dobrá, kdyby mu ale někdo nabídl peníze, nepřijal by.

Malá ho nepřestávala udivovat. Každé další představení, které mu naservírovala, bylo emotivnější a působivější než to předchozí. Nechápal to. Když mu tu maličkou krabičku montovali na zeď, vysvětlovali mu, že projekce vlastně vytváří sám tím, že svými emocemi UVE vede. Ze začátku mu také předkládala jen každodenní všednost, sice uklidňující, ale ničím nevybočující. Že by se jeho estetično, takhle vypracovalo?

Cítil se odpočatý na to, aby vyrazil do ulic a páteční podvečer strávil nějakým tím lovem. Uchechtl se. Jestli dneska neulovím ženskou, doufám, že si přivedu alespoň tu kočku, pomyslel si. Vzal si čistou košili a sebral boty, které před hodinou vztekle odkopl do kouta předsíně. Za doprovodu veselého pískání vyběhl na schodiště a pokračoval v utužování svého zdraví. V mezipatře narazil na podobně sportující sousedku, která na něj vrhla užaslý pohled. Obdařil ji na oplátku úsměvem číslo deset a pokračoval dál. No jistě, je překvapená, však ještě donedávna nechodil po schodech ani, když výtah nejezdil. Zabublal v něm smích. Dobrá nálada dělá s člověkem divy.

Brouzdal večerním městem a užíval si pohled na dlouhé ženské nohy ve vysokých podpatcích. V břiše mu zakručelo a tak zaplul do své oblíbené restaurace. Objednal si salát. Jsem sice fešák, v myšlenkách se rozléhala ironie, ale jistota je jistota. Poplácal se nenápadně po bříšku, které mělo v poslední době tendenci narůstat. Servírka už ho znala dost dobře na to, aby mu společně s pitím přinesla i elektronickou čtečku. Předpotopní to zařízení, které v něm vyvolávalo vlny nostalgie, a které se dalo potkat už jen na takovýchto výjimečných místech. Vyhledal si na ní poslední číslo Science magazínu.

Během čekání na jídlo jím listoval a zaujala ho zmínka o záležitosti, na kterou už úplně zapomněl. Krátce po té, co povolil prodej UVE, vyhlásil její výrobce Umělá Inteligence 2051 s. r. o. uměleckou soutěž. Desítka nejlepších výtvarníků, hudebníků a literátů měla získat Umělý vyvolávač emocí, zkráceně UVE, zdarma. Byl to samozřejmě výborný reklamní tah. Hromadným tématem soutěže byla "Umělá inteligence za čtyřicet let" a vzhledem k hodnotným cenám byli ochotni se jí účastnit i ti nejlepší z nejlepších.

Zašimralo ho kolem žaludku. Nebyl si úplně přesně jistý, co se mu vlastně nezdá. Možná na něj jen sedla střevní viróza. Pomyslel si, jak je dobře, že si dal jen dietní salát a pustil se do jídla hned, jakmile před něj servírka položila mísu. Nakonec se vrátil k rozečtenému článku a vyhledal si v něm seznam výherců. Překvapeně zjistil, že z nich už dříve slyšel nejméně čtyři jména a to už něco znamenalo, vzhledem k tomu, že pro něj bylo umění španělskou vesnicí.
No není to zvláštní? Tolik velikánů dnešního uměleckého světa? K čemu takový lidé vůbec UVE potřebují? Dokážou přeci vytvořit umělecká díla i bez UVE. Na druhou stranu podívaná, kterou přístroj stvoří společně s nimi, musí být dech beroucí. Šimrání se ozvalo znovu o něco silněji. Raději odsunul salát pryč. Najednou měl plnou hlavu nechtěných myšlenek.

Nakonec se rozhodl namísto na lov, vyrazit k domu duchovního otce UVE, kterého poznal během té doby, kdy měl malou ve zkušební lhůtě. Dveře mu otevřel typický mladý muž dnešní doby. Natolik nejistý sám sebou, že raději páteční večery trávil ve společnosti virtuální reality.

"Dobrý večer, pane Horák." Zdvořile ho pozdravil a pokračoval v úvaze o volnočasových aktivitách dnešního mládí, protože za panem Horákem zahlédl pohasínající aktivitu malé. UVE se nejspíš od dalších druhů zábavy, kterým bylo možno se věnovat díky technickým vymoženostem, zas až tolik nelišila. Trochu se zamračil a náladu mu nezlepšil ani pohled na mladého pana Horáka, který se spokojeně usmíval od ucha k uchu. Při pohledu na něj ho zamrazilo a přemýšlel, jestli sám dneska nevyšel z domova s podobným přihlouplým výrazem.

"Copak si přejete, pane Novák?" Najednou mu bylo z těch jejich otravně obvyklých jmen do smíchu a nabyl dojmu, že mladý pan Horák si to taktéž náležitě užívá.

"Ale tak moc jsem si oblíbil tu vaši hračičku, že na ni musím myslet už i v páteční večer. Napadlo mě, že se zeptám na pár maličkostí, abych té její šikovnosti přišel na kloub."

"Ale jistě pane Novák. Pojďte dál." Teď už si byl jistý, že si mladý pán z jejich příjmení dělá legrácky.
Nejdříve byl překvapen dojmem zchátralosti, který na něj křičel ze všech stěn. Vždyť tenhle muž musí být přeci v balíku. Pak si uvědomil dvě věci. Za prvé. Nač rekonstruovat interiér, když máte UVE, která se o jeho výzdobu postará sama? A za druhé, peníze tu jistě vidět byly, jen bylo třeba podívat se pořádně. Veškerá elektronika v domácnosti patřila k dnešní špičce.

Mezi tím začala UVE opět reagovat na svého majitele a rozzářila interiér k nepoznání. Teprve teď si pan Novák uvědomil, že nikdy neviděl UVE pracovat, když reagovala na podněty někoho jiného, než jeho samotného. Po bílé zasněžené krajině běhala srstí pokrytá stvoření, jež v něm vyvolávala dojem sněhových víl. Hmm. Chvíli tu podívanou zaujatě sledoval, než byl ochoten svou pozornost odvrátit a věnovat ji svému hostiteli.

Brzy pochopil, že se od mladého podivína žádného pohoštění nedočká a tak se rovnou pustil do vyptávání.

"Jak jste vůbec přišel s takovým nápadem?"

"Ve skutečnosti?" Pan Novák kývl, vděčen za svůj dobrosrdečný tuctový obličej, který nutil lidi ke sdílnosti. Mladý pan Horák se na chvíli zamyslel a i potom z něj slova lezla pomalu, jako by se jednalo o záležitost, kterou ještě nikdy, nikomu nesvěřil.

"Můj tatík si myslel, že malování je jen pro teplouše a psaním knih se nedá vydělat. Leda tak kuchařek," ušklíbl se a podívaná kolem nich se stala poněkud uvadlejší. Divoženky byly ty tam a bílá se honosila tak maximálně několika fleky. "Udělal ze mě raděj ajťáka. Jenže já měl vždycky hlavu plnou úžasnejch obrazů, který chtěly ven a neměly jak, protože jsem se nenaučil ani kreslit, ani pořádně psát. To bylo to první. Kvůli tomudle jsem vymyslel zařízení, který umí emoční vlny převádět do obrazů, zvuků a vůní. Jenže chyběly prachy, který by mi umožnily přivést ho k životu v použitelný podobě. To bylo to druhý. Kvůli tomudle jsem vymyslel program, kterej by to zařízení naučil další interakci s lidskejma emocema, takže je teď nejen ovlivňovanej člověkem, ale taky ovlivňuje člověka."

"To je úžasné. Tohle by mě nikdy nenapadlo. Ale že se vám to povedlo skvěle. A co nějaká další využití? Nemohla by UVE třeba zaznamenávat lidské nálady do paměti pro využití … no třeba pro psychiatra?" Mladík byl zjevně zaujat, jakoukoli myšlenkou, která by mu mohla přinést další peníze. UVE opět zapracovala na menší změně tentokrát trochu do zelena a oranžova.

"No, zařízení si všechno ukládá už teď, ale ten nápad s cvokařema by mohl stát za zamyšlení." Pan Horák se zjevně přestal soustředit na svou návštěvu.

"Takže mají UVE nějaký společný server, kam odesílají všechna data?" ptal se dál.

"UVE je jenom jedna. To co máte vy doma je jen, no říkejme tomu třeba, jedna její končetina."

To co pan Novák teď cítil kolem žaludku, už se rozhodně nedalo nazývat slabým šimráním. Začínalo mu být jasné, že se nejedná o žádné střevní potíže. Byl to prostě špatný pocit a on si s ním najednou nevěděl rady. Na jednu stranu by rád věděl, jestli se jeho myšlenky ubírají správným směrem a znovu pomyslel na všechny ty skvělé umělce. Na druhou stranu, bylo možná lepší se v tom dál nešťourat. Udělal chybu, když UVE označil za neškodnou technologii neporušující žádná práva lidí? A pokud ano, není náhodou jediný, kdo si to vůbec může uvědomit?

"Kolik lidí mělo UVE doma ve stejnou dobu nebo dřív než já?" zeptal se takovým tónem, že na něj pan Horák vrhl podezřívavý pohled a UVE vydala uši rvoucí zvuk smyčce přejíždějícího po rozladěných houslích. Usmál se tedy, aby ohladil svému dotazu hrany.

"Pár beta testerů z firmy, žádná veřejnost. Proč se ptáte?"

Ulevilo se mu. Ne nikdo na to nepřijde, pomyslel si. Proč to dál řešit? Je to krádež jako každá jiná, proto! Možná dokonce ještě horší, protože poškození si ani neuvědomí, že se to stalo, ozývalo se v něm svědomí. Ale no tak, ve světě se dějí horší věci. Jestli to někam nahlásím, přijdu o práci. A taky o svou malou. Přináší mi tolik radosti. Polemizoval sám se sebou. Bude mi ale dělat radost i dál, když už vím, co je zač? Chvíli ve svém vnitřním monologu zaváhal a pak si přiznal, že mu na tom ani zbla nezáleží.

"Chtěl jsem jen vědět, kolik lidí může přijít na to, že je UVE zlodějka umění v jeho nezrozené, čiré podobě." Vylétlo to z něj dřív, než si uvědomil, že se stále baví s tatínkem dotyčné. Ztuhl, stejně jako pan Horák. Dokonce i UVE přestala promítat měnící se obrazy a ustrnula v jakési podivné špinavé šedi.

"Jak to myslíte?" zazněl mladíkův hlas hranou nevinností.

"Ale no tak. Nedělejte se. UVE si ukládá obrazy, příběhy, hudbu i vůně, které vytvoří společně s lidmi, kteří jsou nadaní. A pak je využívá u ostatních. U lidí, jako jsem já. U lidí, jejichž mysl neskrývá žádné barevné obrazy a ani fantaskní stvoření, jako byly vaše víly." Rukou ukázal někam ke zdi.

Nepříjemná hudba i kulisy, které v něm vyvolávaly dojem několika záběrů ze stoletých Hitchcockových filmů, ho vyděsila. Je tamto opravdu ruka držící dýku a bodající v pravidelném rytmu nebo si s ním hraje jeho podvědomí?
"Nikomu to neřeknu. Byl bych sám proti sobě že?" Snažil se někam do rozpačitého výrazu vtlačit úsměv. Strnulá tvář jeho společníka se mu ale ani za mák nelíbila. "Víte co? Raději už půjdu. Můžeme si o tom promluvit jindy." Loučil se chvatně a teprve až za zavřenými dveřmi si vydechl.

Ztratil veškerou chuť na večerní radovánky. Stejně by to dopadlo, jako vždycky. Dorazil by domů sám a bez nálady. Celou cestu přesvědčoval sám sebe o užitečnosti UVE. Rozdá přeci lidem tolik radosti, že její zlodějský prohřešek není vůbec důležitý. Nakonec vcházel do bytu natolik přesvědčený o její nezávadnosti, že se mu vrátila dobrá nálada.
Rozvalil se na gauč a chvíli se vrtěl, než našel tu správnou relaxační polohu. Pak už se nechal unášet krásami, které mu do pokoje vnášela jeho malá.


O několik hodin později otevřela sousedka sportovkyně dveře, aby se podívala, co způsobuje ty podivné zvuky na chodbě. Narazila na pana Nováka, který bloumal chodbou a šťastně se smál. Z očí mu tekly slzy a z koutku úst stékala slina. Nevěděl, jak se jmenuje, ani kdo je ta zamračená paní. Nevzpomínal si na večerní návštěvu u pana Horáka a netušil, že dnes večer přetížila UVE svými výtvory jeho nervový systém, aby si zajistila, jeho mlčení. Sousedka podrážděně zakroutila hlavou a dveře zavřela.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 27. května 2011 v 16:13 | Reagovat

Povedeně napsané :)

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 27. května 2011 v 17:19 | Reagovat

Jej, tak to je něco. Asi bych doma nechtěla mít přístroj, co všechno předělává podle mojí nálady. Mohlo by to být inspirativní ve psaní, ale brzo bych se začala bát :).
Pan Novák skončil vskutku nešťastně. Jeho malá přeci jen nebude takové zlatíčko :-D Krásně se to četlo

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 27. května 2011 v 17:26 | Reagovat

[1]: Dík.
[2]: Moc děkuji.

4 pavel pavel | Web | 27. května 2011 v 22:08 | Reagovat

Hezký příběh. I taky by se mi dnes ta maličká hodila. Atmosféra je tu pod psa. ;-)

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 27. května 2011 v 22:40 | Reagovat

[4]: Díky. Japonci už na tom určo makaj ;).

6 Daletth Daletth | Web | 28. května 2011 v 23:34 | Reagovat

Ach ano, UVE..., tu bych teda doma nechtěla. :-D Myslím, že moji náladu dostatečně vystihují spousty obrázků od Victorie Francés, co mám všude po stěnách. :-D Ale jinak povídka samozřejmě moc pěkná..., nic jiného snad ani nelze očekávat :) Jak vůbec dopadla?? :-)

7 KatyRZ KatyRZ | Web | 29. května 2011 v 0:07 | Reagovat

[6]: Špatně, proto už je tady ;). A díky za pochvalu.

8 Daletth Daletth | Web | 30. května 2011 v 14:13 | Reagovat

Tak to mě mrzí... Nekoukala jsem na pravidla soutěže, takže nevím, jak je to s vyřazováním atd.
Je to škoda, mně se povídka líbila :-(
A co něco dalšího - posíláš nakonec ještě někam něco?

9 Veverka Veverka | Web | 30. května 2011 v 20:14 | Reagovat

Eh...UVE bych teda doma mít nechtěla, já si umím svojí nladu zkazit sama. :D
Pěkné... ale Dům rozkoše to nemá O:-)

10 KatyRZ KatyRZ | Web | 30. května 2011 v 20:18 | Reagovat

[9]: :D Jsem teď drobátko vycucaná z práce na knížce, tak si dá Dům rozkoše chvíli pauzu. Snad mu ale zůstanete i tak věrní a počkáte si ;).

11 pavel pavel | Web | 31. května 2011 v 18:27 | Reagovat

Teď jsem si všiml nahoře: Erotika, výsledky mé duševní práce. :-D

12 KatyRZ KatyRZ | Web | 31. května 2011 v 18:33 | Reagovat

[11]: Však i ta erotika dá člověku občas pořádně zabrat - obzvlášť, když ji dělá jen duševně :p.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama