Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Září 2011

Žijeme ve sci-fi?

22. září 2011 v 11:15 | KatyRZ

Znáte to, sednete si s přáteli a začnete vzpomínat na dětství. Co šlo tenkrát v televizi, jaké reklamy jste měli rádi a jaké hračky jste si přáli. Nikdy mi tohle téma nepřišlo dost zajímavé, abych o něm psala. Co se tedy změnilo? Prohlížela jsem nějaké letáky, které nám přišly a narazila jsem na tohle. 3D televize s připojením k internetu, usb atd., atd. Chvíli jsem na to zaraženě koukala a napadlo mě, že tohle si v době mého dětství nedokázali představit ani největší scifisti. To jsem sakra tak stará? :)

Vyhlídkový let

21. září 2011 v 15:34 | KatyRZ
A čím že jsem to letěla? No přeci letadlem :D. Stejně nikdy nepochopím, jak se něco, co samo o sobě váží 736Kg může pohybovat vzduchem rychlostí až 302Km/h (ano vím, že jsou i markantnější případy, mně ovšem stačí tohle "maličké").

Takže na začátek jednu "uměleckou"...

...a teď už CESSNA 172 OK-JST po startu...

Jablonec z ptačí perspektivy

21. září 2011 v 11:24 | KatyRZ
Druhá várka fotek z mého výletu na nebe. Fotky jsou focené přes sklo ;), takže jsou i při použití polarizačního filtru trochu zamlžené.



Pohled na hráz jablonecké přehrady

Křišťály moci - Michaela Burdová

21. září 2011 v 11:01 | KatyRZ |  Recenze - knížky a příležitostně i nějaký film

Zrada temného elfa


Tak vám nevím, jestli nemám raději mlčet, aby mě někdo nenařkl ze závisti. Přiznám se, že k téhle knížce jsem přišla víceméně náhodou a sáhla jsem pro ni do své knihovny z čisté zvědavosti, jak nám ta mladá blogerka píše. A ona to fakt docela umí, ale poskládat písmenka do smysluplných vět není všechno. Větší klišé, než je tahle knížka jsem dlouho nečetla.

Dům rozkoše 10 - Když stojí voják

20. září 2011 v 21:45 | KatyRZ |  Dům rozkoše
Desátý díl série? Na začátku bych si nepomyslela, že se mi Dům rozkoše tolik rozroste :). Měli bychom tu desítku nějak oslavit, co říkáte? Mám pro Vás specialitku. V následující dvojpovídce (jak už se stává tradicí) splní Dům rozkoše tři přání najednou (honem, honem, než se nám návštěvníci ve frontě poperou :D).

Další vaše erotická přání, můžete přidávat sem a nemusíte svou fantasii omezovat jen na věci pozemské, jinak řečeno - nemusíte se držet při (Z)zemi a dokonce ani při Nezemi ;).

Všechny varuji, že se nejedná o žádné lehce erotické vyprávění a speciálně muže varuji - NEČÍST NA VEŘEJNOSTI ;).

Předchozí část zde
První část série zde

Znáte tu písničku? Když stojí voják v poli... :) Co se ale stane, když se z válečného pole vrátí?

Zámek Sychrov z letadla

18. září 2011 v 22:20 | KatyRZ
Nedá mi to, abych se hned z čerstva nepodělila o fotečky ze včerejška. V Hodkovicích na letišti se konala tradiční drakyáda. Možná se dočkáte i dalších fotek z tohohle úžasného víkendu, ale ty z letadla budou prostě první ;) a určitě jich bude vícero. Dneska vám ukážu zámek Sychrov a příště mé rodné město ;).



Oči má po otci? (krátká povídka)

15. září 2011 v 19:28 | KatyRZ |  Literární pokusy

Mám pro vás povídku, odpovídající přesně mému naturelu. Žena, muž, sex, bůh, a možná nějaká další nad(ne)přirozená bytost... ;) KK (známý to termín - konstruktivní kritika) vítána, pochvaly samozřejmě taky (bohužel tolik nepomůžou ;)).

Oči má po otci?

V ten krásný zářijový podvečer seděla Majka před domem, nastavovala opálené tváře teplu posledních slunečních paprsků a cítila se v bezpečí před všemi zvědavci.

Své hnědé oči skryla za hustými řasami, a zatímco s požitkem vdechovala vůni tlejícího listí, za zavřenými víčky jí tančily veselé barevné kruhy. Podzimní vítr jí vehnal do tváře pramen dlouhých čokoládově hnědých vlasů a ona ho s úsměvem vrátila za ucho.

Byla ráda, že je zahrada obehnaná živým plotem a nikdo ji tu nemůže vidět. To by si zase na návsi mohli důchodkyně vyprávět, jak se nemravně natřásala před zdejšími muži. Co na tom, že byla nejspíš nejstarší pannou v celé vesnici? Její krása byla sama o sobě hříchem, bez ohledu na to, jakých činů se Majka dopustila. To, že byla vychovávána ve víře v Boha a pokud by snad vlezla muži do postele před svatbou, zradila by tím nejen svoje zásady, ale hlavně city svého otce, jež v mravní čistotu své dcery bezmezně věřil, už nikoho nezajímalo.

Pochybovala, že si kterákoli z dívek a žen, jež ji v minulých letech zavrhly ze žárlivosti, umí představit, jak osamělý život vede. Příliš krásná, aby měla opravdovou přítelkyni. Příliš krásná, aby se jí obyčejní muži nebáli. Někdy přemýšlela, proč ji Bůh stvořil právě takovou. Byl to trest? Byla to zkouška? Nevěděla. Jednu jistotu ovšem měla - nejednalo se o dar.

Když slunce zapadlo, stal se vítr nepříjemným a Majka se otřásla zimou. Postavila se, drobná, štíhlá, ale plná na těch správných místech. Vešla do prázdného domu. Otec byl na služební cestě a jí tu bylo většinu času smutno. Teď se ale potutelně usmála při myšlence, jaké výhody otcova nepřítomnost nese.

Umyla se a převlékla do noční košile. Ze dna šatníku vyhrabala jednu z utajovaných romantických knih, které podle otce patřily na dlouhý seznam hříšných záležitostí, a pustila se do čtení. Příliš brzy se jí začala klížit víčka a tak schovala knihu pod polštář, zhasla malou lampičku a snila o muži, který by ji učinil šťastnou. Snila o svém hrdinovi. Fantazírování přešlo bez povšimnutí v mnohem živější sen.


V noční tmě se k jejímu tělu přitisklo ještě jedno, silné a hřejivé. Ve světle pouličních lamp, které slabě ozařovalo místnost, ze svého společníka rozeznávala jen málo, ale jeho oči musely být hodně zvláštní, protože je viděla téměř jasně. Byly jako voda, světlounce modré a průzračné. Dívala se do nich a šťastně se usmívala.

Muž z ní stáhl přikrývku a odhalil tak svému pronikavému pohledu stíny jejích nohou. Prstem přejel po nártu a Majka se zajíkla. Vzal si do klína její chodidla a jemně je promnul. Oběma rukama stoupal po nohách, zatímco oči upíral na její tvář. Pokračoval po vnější straně stehen a nechal své rty, aby následovaly ruce. Trvalo mučivě dlouho, než jí košili vyhrnul až pod ramena a mohl si tak užívat téměř všechnu její krásu.

Majka vydechla, když se svými rty vlhce dotkl měkkosti jejího ňadra a když konečně svým teplem objal její bradavku, slabě vykřikla. Byla tolik roztoužená, že si ani neuvědomovala své roztažené nohy a své na odiv vystavené zvoucí pohlaví. Za to její hrdina si toho všiml velmi dobře a nezaváhal. Majka překvapeně zalapala po dechu. Nikdy si nedokázala představit, jak krásné může být nechat někoho, dotýkat se jejího těla. Pod jemnými polibky, kterými muž oblažoval její klín, se svíjela touhou, pod doteky jeho jazyka vzlykala a prosila o uvolnění, ale na jeho úd prodírající se do panenského těla připravená nebyla. Ne, nebolelo to. Byl to přeci jen sen. Přesto ji jeho obrovitost zaskočila. Naplnil ji tak, že si za zavřenými víčky, připadala proti jeho síle nicotná.

***

Ledové ruce se jí třásly strachy. Jak to jen řeknu otci? Zabije mě. Řekne, že jsem děvka a zabije mě. Marně mrkala, aby zabránila slzám přetéci ven z duše. Zhluboka se nadechla. Nic špatného jsem přeci neudělala. Nechala slzy, aby se rozplynuly a s novou odvahou vyrazila o něco pevnějším krokem k domovu.


"Tak co ti doktor řekl, Maruško?" Otec byl jediný, komu dovolila říkat jí Marie. Ne, že by snad měla na výběr. Nešťastně si povzdechla a stále přemýšlela, jak nejlépe začít.

"Otče, prosím. Nech mě ti to povědět celé. Dřív, než se rozzlobíš," řekla nešťastně a otec na ni nechápavě pohlédl.
"Nikdy jsem se k žádnému muži nepřiblížila ani dost na to, abych dostala polibek." Trochu nejapně si v duchu pomyslela, že to ve skutečnosti neznamená vůbec nic. Dokonce ani její noční hrdina ji nepolíbil, zvládl při tom ale mnohem víc. "Stále jsem panna. Můžeš se zeptat mého lékaře." Otcovi se mezi očima objevila zamračená vráska a jeho tváře se začínaly barvit do červena. Majka se trochu otřásla. Jen dvakrát v životě otce rozčílila tak, že zrudl. Do dneška se jí o těch výprascích zdává. Instinktivně si dlaněmi překryla břicho.

"Jsem těhotná," řekla a hlas jí přeskočil. "Kromě jednoho zvláštního snu o muži s průzračnýma očima, jsem nikdy s nikým nic neměla." Žaludek se jí sevřel strachy, když viděla otcovu brunátnou tvář. Chytila do dlaně křížek, který jí visel na krku, a vyslala vroucí modlitbu k Bohu.
Otec ztěžka dosedl na kuchyňskou židli. Barva se mu z tváře pomalu vytrácela, až zůstal nepřirozeně bledý. Pak se otočil k dceři.

"Maruško, já ti věřím. Znám tě." Usmál se a v očích se rozsvítil výraz, který míval, když svůj zrak v kostele upíral na sochu bohorodičky. Padl před svou dcerou na kolena a přitiskl se hlavou na její mírně vypouklé bříško. Ztuhlá Majka zírala ohromeně na jeho temeno. "Já věděl, že ti Bůh nedal takovou krásu pro nic za nic." Úctou naplněnou tvář obrátil k dceři. "Staneš se matkou nového vykupitele," prohlásil bázní naplněným hlasem.


***

Vykolébal se tiše ze stínu a jeho průzračně modré oči plály z groteskně pokrouceného obličeje. Naklonil se nad ni. Majka. Krásná Majka. Matka nového Mesiáše, pomyslel si a tenká ústa při tom vykrojila odporný úsměv plný špičatých ostrých zubů. Oteklý jazyk toužebně přejel spodní ret, když tvor prstem přejížděl po tváři spící ženy. Vzpomínal na tu vzrušující noc. Pro jeho nadpřirozené schopnosti nebylo těžké přesvědčit Majku, že je jejich spojení jen snem.

Svraštělá, flekatá, šedivá kůže pokrývala nejen holou lebku, ale celé holé a zapáchající tělo. I při drobném pohybu se napínaly dokonale vykreslené svaly a nepřirozeně krátký a tlustý falus se směšně schovával mezi nohama. Ať mu říkali troll, skřet, démon nebo upír, vždy byl nejhorší noční můrou každého člověka.

Věděl, že teď bude muset být trpělivý. Až se jeho syn narodí, musí jeho božskému původu věřit všichni, včetně jeho vlastní panenské matky. Proto je třeba, aby tuhle krásku nechal na pokoji, alespoň než bude jejich syn dost silný. A pak? Otec a syn bok po boku a matka v jejich posteli. Učiněná svatá trojice. Úsměv se ještě rozšířil.

Syn se stane novou celebritou, novým Ježíšem a omotá si lidstvo kolem prstu. Alespoň tu část, která věří v Jehovu. A kdo v jeho božstvo snad dříve nevěřil, uvěří nyní. Tiše a skřípavě se zasmál.

Snil dál a představil si chlapce krásného po matce, se zvláštními schopnostmi svého otce. Bude umět ovlivňovat lidskou mysl? Jistě, jistě. Ale ani salónní triky, jakými je přeměna vody ve víno nebo chození po vodní hladině, nejsou k zahození. Nejlépe vždycky působí, když vykoná nějaké to dobro. Někoho vyléčit? Samozřejmě. Nikdo už se nikdy nedozví, jaký další osud nemocnému jeho Spasitel připravil.

Vždyť i můj první syn dokázal se stejnou výbavou napáchat tolik úžasného zla, dokonce i bez moderních komunikačních prostředků, které zprávu o zázracích roznesou okamžitě do celého světa, myslel si.


***


Majka byla vyčerpaná, ale šťastná. Netrpělivě natahovala krk za svým právě narozeným synem, kterého sestřička odnesla umýt. Už ho nesou, oddechla si a natáhla k maličkému ruce.

"To je první miminko, které se na nás hned po narození takhle usmívá," říkala vyjevená sestra, zatímco Majka si synáčka přivinula do náruče. Pohlédla do jeho krásné, klidné tváře a málem se utopila v jeho nebesky modrých očích.

"Tvůj dědeček měl pravdu. Jsi výjimečný."

Východ... ehm měsíce

14. září 2011 v 21:54 | KatyRZ
Já vím, že už tu podobné foto bylo. Jenže, co jiného si stihnu vyfotit než měsíc z okna. Navíc můžete porovnat foto z nového a starého fotáku ;) a sami uvidíte, že v technice to nebude ;).


A podívejme se taky trošku blíž...

Růže prý...

14. září 2011 v 21:48 | KatyRZ
Tuhle růžičku jsem dostala od maminky. Prý abych nebyla tak nešťastná z toho, že nemůžu být se svými dětmi, tolik kolik bychom si přáli. Prý pro radost, když se tohoto pocitu v práci nedočkám. Prý pro povzbuzení, když jsem tak utahaná.

Tak mě štve, že nemám sílu na psaní. Včera jsem zvládla jeden odstavec povídky. Hurá, sláva - vyvěste fáborky. Na knížku jsem nesáhla... chjo. A v Domě rozkoše se hromadí přání, v mé hlavě se hromadí nápady - fůra nápadů, ale zkoušeli jste už psát, když se vám chce jen spát a spát? Tak jsem si postěžovala. Začíná to být zvykem a to mě děsí ze všeho nejvíc...



Jak to dělá?

11. září 2011 v 21:54 | KatyRZ
Jak to ten slimák asi dělá, že chodí?

Tak tuhle hlášku přidala známá k fotkám naší Kláry na FB. Nedalo mi to, abych se nepodělila, protože mě to opravdu rozesmálo. A tak abyste neřekli, tady máte celou trojsérii ;) ...

Anne Bishopová - Dcera čisté krve

11. září 2011 v 21:46 | KatyRZ |  Recenze - knížky a příležitostně i nějaký film

Temnota oděná v originálním hávu


Těšila jsem se na knížku, která slibovala nový svět vycházející z temné strany fantasie. Na kulturu elegantní, něžnou, výbušnou, vášnivou i násilnou. Zdá se vám to jako neslučitelná kombinace? Byl svět opravdu tak nový a originální? Pojďme se na to spolu podívat.

Seznamte se s dvěma bratry, princi válečníky, kteří žijí už pár století v otroctví a jediné, co je drží při životě je věštba, jež jim slibuje Královnu Čarodějku, hodnou stát se jejich Paní. Výbušný Lucivar napůl Erijen s obrovskými křídli a mocný Deamon, přezdívaný Sadista ledově krásný a stejně tak krutý. Seznamte se Seatnem SaDiablo, Nejvyšším pánem pekla, princem válečníkem, otcem obou bratrů a vyčerpaným mužem. A konečně seznamte se s Kočičkou, Janelle Angellinou sedmiletou holčičkou, jejíž magické schopnosti přesahují i ty nejmocnější Královny ve všech teritoriích. Seznamte se s dívenkou, která přináší úsměv na utrápené tváře a lásku do chladných srdcí. S dívenkou, která má v očích bolest a neprozradí proč.

Mámo, máš radši bráchu!

10. září 2011 v 23:15 | KatyRZ

Jste rodič a vaše dítko Vás čas od času obšťastní žárlivou hláškou typu: "Máš raději bráchu, než mě." Přepadne Vás při tom vždycky pocit zoufalství a vztek a nemůžete pochopit, jak si něco takového může vaše nade vše milované dítě myslet?

Vždyť vaše láska je bezpodmínečná, prostě tu je, ať už se projevuje, jak chce. Ať už se na dítě zlobíte nebo vás něčím rozesmutní, ať už na něj křičíte nebo na něj prostě nemáte dost času, láska zůstává. Když se jdete na své dítě podívat uprostřed noci, ta láska vždycky vyplave na povrch a při pohledu na jeho uvolněnou tvář vám sevře hrdlo. Možná jednomu ze svých dětí víc rozumíte, máte společné zájmy, ale to nic nemění na lásce, kterou pociťujete k oběma (ke všem) dětem stejnou. Vždyť vaše druhé dítě je tak jedinečné a rozdíly mezi vámi jsou tolik překvapivé a tak skvělé.

Jste jeden z opomíjených sourozenců, kteří už mají toho protěžování "bráchy" dost? Přejete si, aby vás máma milovala stejně jako jeho? Proč si pořád všímá toho rozmazleného hazjlíka a na vás si neudělá čas? Copak nevidí, že ji potřebujete?

Podvečer s novým foťákem

6. září 2011 v 21:46 | KatyRZ
Tak a je doma :D. Seznamte se. To je Pentax K-r, moje zrcadlovka. Fotit s ní děti? Skvělé! To je věc, která jde naprosto sama. Ostatní? Na to budu muset přijít. První pokusy od jablonecké přehrady...


Brzy zapadne...

Už je to tady

1. září 2011 v 22:35 | KatyRZ
A co? Ta totální únava, neschopnost cokoli stvořit a jediná touha - být s rodinou. Doufám, že aklimatizace na práci přijde rychle. Přijde vůbec? Kéž by má pracovní doba byla jen osmihodinová :(. Snad bude líp. Jediné na co se vzmůžu je těšit se na nový foťák a večer u čaje před spaním párkrát kliknout. A tak vám chci ukázat, co jsem objevila.

Tahle slečna má evidentně neotřelý pohled na svět, ve kterém žije skrz hledáček svého fotoaparátu. Nečekejte luxusně dokonalé fotky, ale svěže osobité fotky (jen ty portréty bych raději otočené :D).

Foto: tohle není focené uprostřed nepropustné džungle, ale kousek od nás na Nové Vsi. Cesta kolem vodopádů je celá zarostlá a je zjevné, že už léta jejich krásy nikdo neobdivuje. Není to škoda?

Tak a teď mám na Vás otázku. Kdybyste napsali povídku, vydali ji na svém blogu a přesně den poté, co by vám na ni Temnářka udělala reklamu, by se na jiném blogu našla jiná povídka na hodně podobné téma (ano jistě je to slabý plagiát, jestli vůbec, když si z vaší práce vezme jen to největší klišé, já to uznávám :D), s hodně podobným názvem a s protagonistou stejné rasy a stejného jména, jako je ten váš. Ostatně i antagonista byl stejné rasy a stejného ražení a celá podstata povídky spočívala v Sázce (kteroužto byste na mém blogu hledali marně, protože soutěž stále ještě nebyla uzavřena ;)), uvěřili byste, že je to náhoda? :D A hádejte, co najdete v záhlaví onoho blogu...