Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Dům rozkoše 10 - Když stojí voják

20. září 2011 v 21:45 | KatyRZ |  Dům rozkoše
Desátý díl série? Na začátku bych si nepomyslela, že se mi Dům rozkoše tolik rozroste :). Měli bychom tu desítku nějak oslavit, co říkáte? Mám pro Vás specialitku. V následující dvojpovídce (jak už se stává tradicí) splní Dům rozkoše tři přání najednou (honem, honem, než se nám návštěvníci ve frontě poperou :D).

Další vaše erotická přání, můžete přidávat sem a nemusíte svou fantasii omezovat jen na věci pozemské, jinak řečeno - nemusíte se držet při (Z)zemi a dokonce ani při Nezemi ;).

Všechny varuji, že se nejedná o žádné lehce erotické vyprávění a speciálně muže varuji - NEČÍST NA VEŘEJNOSTI ;).

Předchozí část zde
První část série zde

Znáte tu písničku? Když stojí voják v poli... :) Co se ale stane, když se z válečného pole vrátí?


Kráčel jsem ulicí, unavený a toužící po lidské společnosti. Strávil jsem tolik dlouhých měsíců v odloučení, nejprve ve válečné vřavě a potom na nepřátelském území v neustálém strachu o vlastní život, odtržený od všeho, co jsem do té doby znal. Všechno kolem mi teď připadalo cizí a děsivé, tolik děsivé. Byl jsem jako zvíře chycené v pasti betonových ulic a vlastních obav. Dokážu vůbec najít svůj lidský hlas. Dokážu ještě stvořit lidská slova? Takovéhle obavy mi svíraly hruď, když jsem míjel nenápadný žlutý dům.

Zastavil jsem. Dům mě k sobě volal: "Vojáčku… Vojáčku…," šeptal a já se tomu šepotu toužil podvolit. Jediné, co mě drželo na místě, byl můj strach. Strach z velké cihlové krabice. Dlaně se mi potily. Dveře se začaly hýbat a přikovaly k sobě můj pohled. První čeho jsem si všiml, byla drobná dívčí nožka navlečená do vesele pruhované podkolenky, nazutá do černých lakovaných sandálek. Bál jsem se, přesto jsem nedokázal oči zastavit. Putovaly dál, putovaly výš.

V ústech mi vyschlo při pohledu na holou dětsky jemnou kůži, na útlá kolena a hladká stehna. Hnědá sukýnka zavířila. Bál jsem se jí a bál jsem se i bílé halenky nad ní. Dmoucí se ženská ňadra, která měkce vykukovala pod rozepnutými knoflíčky, mě vyděsila k smrti, a přesto jsem nechal svůj pohled střetnout s jejím.

A pak se to stalo. Drobná lolitka se na mě vyzývavě usmála a zvíře ve mně se prodralo na povrch. Nenašel jsem lidská slova, namísto nich se mi mezi zuby prodralo zvířecí zavrčení. Dal jsem se do pohybu. Stal se ze mě lovec.



Vždycky jsem měla slabost pro uniformy. Když jsem toho Vojáčka zahlédla oknem ve svém pokoji, jak se unaveně plouží ulicí, chtěla jsem ho mít a tak jsem rozepnula dva knoflíčky a vyběhla ke dveřím. Stál tam, jakoby na mě čekal. Jak jeho pohled stoupal výš, polilo mě horko a sotva jsem popadala dech. Usmála jsem se.

Vykročil ke mně a z jeho pohybu čišelo nebezpečí. Neudělala jsem chybu? Jeho dlaň se ocitla vedle mého obličeje, když tlačil na těžké dveře. Jako ve snách jsem pozorovala opálenou kůži mizící pod sakem uniformy. Instinktivně jsem zacouvala. Ani se nesnažil předstírat, že je jen beránek ve vlčím rouše. Narazila jsem do pultu a zmateně se rozhlédla. Jak to, že tu nikdo není?

To už mi ale horká dlaň tiskla oblé ňadro, to už vroucí ústa ochutnávala jemnou pleť na krku. Bože co to dělá? Proč tak rychle. Co je zač? Zmocňovala se mě panika.

"Ne!" dlaně mu tlačily do hrudi, ale proti jeho ocelové síle neměly šanci. Jedna jeho paže mě objala kolem ramen, koleno se prodralo mezi nohy a horkost, kterou vyvolalo jeho stehno, vystoupala až k mým tvářím.

"Ne!" zazmítala jsem se, ale dosáhla jsem jen toho, že mě k pultu přitlačil ještě větší silou. Jeho prstům se podařilo rozepnout další dva knoflíčky halenky a ústa tvořila vlhkou cestičku na kůži, jak se snažila probojovat k ňadrům.

Panika už mě zcela ovládla. "Nech mě být!" křičela jsem vyděšeně a tloukla do něj pěstmi. To jsem neměla dělat. Ledově chladný pohled šedých očí mě zamrazil až v žaludku. Jistou rukou zatáhl za halenku, až se zbývající knoflíky rozletěly po místnosti. Ještě než se halenka nevinně snesla k zemi, podprsenku jsem měla staženou pod ňadry a na holém břiše cítila hrubý pásek a vzdouvající se mužství pod ním.

Obě zápěstí mi chytil za zády a měl takovou sílu, že mu na to stačila jedna ruka. Tou druhou hnětl mé ňadro s naléhavou surovostí. Hrudník se mi zdvíhal stejnou měrou strachem jako vzrušením a když se jeho ústa přisála na druhou bradavku, vzlykla jsem.



Chtěl jsem ji. Chtěl jsem cítit její holou kůži. Chtěl jsem ji píchat. Když jsem se nabažil bradavek tvrdnoucích mi na jazyku, poodstoupil jsem a dřív, než se stačila vzpamatovat, otočil jsem ji k sobě zády. Dál jsem ji svíral zápěstí a při každém jejím pokusu o obranu jsem jí ruce vykroutil do bolestivé pozice. Rychle pochopila, že je lepší zůstat v klidu. Chvíli mi trvalo, než jsem ji jednou rukou stáhl sukni a kalhotky, ale pohled na její pevný zadeček a nohy ztrácející se v dětsky vyzývavých podkolenkách stál za to. Zatlačil jsem na ni a donutil ji natáhnout se na pult. Její ňadra se rozplácla o chladivý povrch a to, co na mě teď vykukovalo mezi hlaďounkými stehny, bylo k nevydržení lákavé.

Zaúpěl jsem a rychle si uvolnil pásek i poklopec. Když se můj horkem tepající penis dotkl její sladce jemné kůže, pokusila se zvednout a znovu v panice vzlykla. Přitiskl jsem se k ní a dlaň vecpal pod jedno ňadro. Surově jsem stiskl. "Uklidni se," přikázala jsem, ale můj pokus měl opačný účinek. Začala se rvát ještě víc a její pozadí se o mě otíralo v sladkobolném tanci.

Opět jsem ji zkroutil paže a tím ji znehybnil. Opatrně jsem od ní o půl kroku odstoupil, abych měl alespoň nějaký výhled. Prsty jsem přejel po páteři, pohladil jsem a prohnětl hlaďounké půlky. Pak mé prsty zabloudily na vnitřní stranu jejích stehen. Jemná, saténová, hebká a citlivá. Viděl jsem jak její tváře rudnou, viděl jsem, jak se jí dech zrychlil. Když ale mé prsty zavadily o vlhkost stékající po stehnech, zvíře ve mně zařvalo a stálo mě všechny síly, abych se na ni okamžitě nevrhl.


Přitiskl se ke mně. Ucítila jsem tu jedinou část jeho těla, která byla jemná, na svém vlhkém stehně. Zastyděla jsem se. Jak můžu být tak vzrušená, zoufala jsem si. Nejraději bych se studem propadla a má bolestná touha cítit ho v sobě mi to vůbec neusnadňovala. On mi ale nevyhověl, nevnikl do mě. Nechal svůj penis, pulzující touhou tak, že jsem jeho záchvěvy cítila, mazlit se s mou kůží.

"Prosím," vyhrkla jsem roztouženě dřív, než jsem se stačila zarazit.

S hlasitým zasténáním do mě vnikl, pustil mé ruce a chytil mě za boky. Tři rychlé pohyby a pak se zarazil. Dýchal přerývaně a já cítila záškuby těžko zadržované touhy, cítila jsem, jak ve mně pulzuje. Zuby jsem zaryla do vlastního zápěstí, abych se ovládla, abych nepřirážela jako zběsilá. Věděla jsem, že by to byl konec.

Vyklouzl ze mě a já fňukla zklamáním.



Otočil jsem ji k sobě čelem a posadil na pult. Tolik probdělých nocí jsem si krátil představami divokého sexu a teď jsem měl být hotový během okamžiku? Jak jsem se měl ale ovládnout, když se mi dívčí paže omotaly kolem krku a ňadra se přitiskla k mé košili. Její rty se naléhavě přisály ke kůži vykukující mezi knoflíky a prsty objaly mého ptáčka ve chtivé snaze navést ho do vnitř. Ne, to se nedalo vydržet. Snažil jsem se v ní ani nepohnout, snažil jsem se tu slast prodloužit až do skonání světa. Sklonil jsem se k ní a ona se prohnula jako luk, když mi nedočkavě nabízela svá ňadra.

Opět jsem ucítil její bradavku na jazyku. Dlaně bloudily po jejích zádech a jen pevně sevřená víčka dávala znát o tom, jak moc sil mě stojí, udržet pulzující touhu na uzdě.

Opatrně jsem se v ní pohnul. Jednou, dvakrát, pomaličku a téměř neznatelně. Zoufalé ženské zaúpění překazilo veškerou mou snahu. Vzdal jsem to. Píchal jsem ji, šoustal jsem ji, probíjel se do jejího těla, dobýval ji a nechal se opanovat vystupňovanou slastí. Když se mi její kraťounké nehty zaryly do zad, zkrápěl jsem její nitro a přivlastnil si ji.



A jaká, že byla přání?

Přání první:
"voják se vrací po roce z mise, kde o ženu nezavadil (a nebo - trestanec po několika letech z
vězení;-)) a zrovna náhodou jde kolem Domu rozkoše" (ano, už jsme to řešili - tohle není žádné skutečné přání, je to zkouška ;))

Přání druhé:
"Líbí se mi drobné nožky (malá chodidla a prstíky) a vzrůstem malé, ale věkem dospělé dívky. Nejlépe v pod/nadkolenkách, barevných nebo podvazkách, ale ne punčochy!" Zkrátíme to, prostě lehký footfetish.

Přání třetí:
"ľahké znásilnenie"

Tak co myslíte? Je začátek povedený? Dvě přání splněna a pro třetí připravena cestička ;).

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 GH GH | 21. září 2011 v 21:54 | Reagovat

Jojo, je to moc povedený :) Šikovně jsi to spojila, myslím, že můžeme být všichni spokojeni :-D Jsem zvědavej na druhou část ;)

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 21. září 2011 v 21:58 | Reagovat

[1]: To se vsadím :D.

3 GH GH | 25. září 2011 v 22:20 | Reagovat

Za jak dlouho se dočkáme druhé části? Teď jsem si přečetl skoro všechny Tvoje e. povídky a píšeš moc hezky. Taky jsem pisálek a podle mě je Tvůj styl dobrej.

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 25. září 2011 v 22:25 | Reagovat

[3]: Ó děkuji. Nemám tušení - na tohle musí být nálada ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama