Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Oči má po otci? (krátká povídka)

15. září 2011 v 19:28 | KatyRZ |  Literární pokusy

Mám pro vás povídku, odpovídající přesně mému naturelu. Žena, muž, sex, bůh, a možná nějaká další nad(ne)přirozená bytost... ;) KK (známý to termín - konstruktivní kritika) vítána, pochvaly samozřejmě taky (bohužel tolik nepomůžou ;)).

Oči má po otci?

V ten krásný zářijový podvečer seděla Majka před domem, nastavovala opálené tváře teplu posledních slunečních paprsků a cítila se v bezpečí před všemi zvědavci.

Své hnědé oči skryla za hustými řasami, a zatímco s požitkem vdechovala vůni tlejícího listí, za zavřenými víčky jí tančily veselé barevné kruhy. Podzimní vítr jí vehnal do tváře pramen dlouhých čokoládově hnědých vlasů a ona ho s úsměvem vrátila za ucho.

Byla ráda, že je zahrada obehnaná živým plotem a nikdo ji tu nemůže vidět. To by si zase na návsi mohli důchodkyně vyprávět, jak se nemravně natřásala před zdejšími muži. Co na tom, že byla nejspíš nejstarší pannou v celé vesnici? Její krása byla sama o sobě hříchem, bez ohledu na to, jakých činů se Majka dopustila. To, že byla vychovávána ve víře v Boha a pokud by snad vlezla muži do postele před svatbou, zradila by tím nejen svoje zásady, ale hlavně city svého otce, jež v mravní čistotu své dcery bezmezně věřil, už nikoho nezajímalo.

Pochybovala, že si kterákoli z dívek a žen, jež ji v minulých letech zavrhly ze žárlivosti, umí představit, jak osamělý život vede. Příliš krásná, aby měla opravdovou přítelkyni. Příliš krásná, aby se jí obyčejní muži nebáli. Někdy přemýšlela, proč ji Bůh stvořil právě takovou. Byl to trest? Byla to zkouška? Nevěděla. Jednu jistotu ovšem měla - nejednalo se o dar.

Když slunce zapadlo, stal se vítr nepříjemným a Majka se otřásla zimou. Postavila se, drobná, štíhlá, ale plná na těch správných místech. Vešla do prázdného domu. Otec byl na služební cestě a jí tu bylo většinu času smutno. Teď se ale potutelně usmála při myšlence, jaké výhody otcova nepřítomnost nese.

Umyla se a převlékla do noční košile. Ze dna šatníku vyhrabala jednu z utajovaných romantických knih, které podle otce patřily na dlouhý seznam hříšných záležitostí, a pustila se do čtení. Příliš brzy se jí začala klížit víčka a tak schovala knihu pod polštář, zhasla malou lampičku a snila o muži, který by ji učinil šťastnou. Snila o svém hrdinovi. Fantazírování přešlo bez povšimnutí v mnohem živější sen.


V noční tmě se k jejímu tělu přitisklo ještě jedno, silné a hřejivé. Ve světle pouličních lamp, které slabě ozařovalo místnost, ze svého společníka rozeznávala jen málo, ale jeho oči musely být hodně zvláštní, protože je viděla téměř jasně. Byly jako voda, světlounce modré a průzračné. Dívala se do nich a šťastně se usmívala.

Muž z ní stáhl přikrývku a odhalil tak svému pronikavému pohledu stíny jejích nohou. Prstem přejel po nártu a Majka se zajíkla. Vzal si do klína její chodidla a jemně je promnul. Oběma rukama stoupal po nohách, zatímco oči upíral na její tvář. Pokračoval po vnější straně stehen a nechal své rty, aby následovaly ruce. Trvalo mučivě dlouho, než jí košili vyhrnul až pod ramena a mohl si tak užívat téměř všechnu její krásu.

Majka vydechla, když se svými rty vlhce dotkl měkkosti jejího ňadra a když konečně svým teplem objal její bradavku, slabě vykřikla. Byla tolik roztoužená, že si ani neuvědomovala své roztažené nohy a své na odiv vystavené zvoucí pohlaví. Za to její hrdina si toho všiml velmi dobře a nezaváhal. Majka překvapeně zalapala po dechu. Nikdy si nedokázala představit, jak krásné může být nechat někoho, dotýkat se jejího těla. Pod jemnými polibky, kterými muž oblažoval její klín, se svíjela touhou, pod doteky jeho jazyka vzlykala a prosila o uvolnění, ale na jeho úd prodírající se do panenského těla připravená nebyla. Ne, nebolelo to. Byl to přeci jen sen. Přesto ji jeho obrovitost zaskočila. Naplnil ji tak, že si za zavřenými víčky, připadala proti jeho síle nicotná.

***

Ledové ruce se jí třásly strachy. Jak to jen řeknu otci? Zabije mě. Řekne, že jsem děvka a zabije mě. Marně mrkala, aby zabránila slzám přetéci ven z duše. Zhluboka se nadechla. Nic špatného jsem přeci neudělala. Nechala slzy, aby se rozplynuly a s novou odvahou vyrazila o něco pevnějším krokem k domovu.


"Tak co ti doktor řekl, Maruško?" Otec byl jediný, komu dovolila říkat jí Marie. Ne, že by snad měla na výběr. Nešťastně si povzdechla a stále přemýšlela, jak nejlépe začít.

"Otče, prosím. Nech mě ti to povědět celé. Dřív, než se rozzlobíš," řekla nešťastně a otec na ni nechápavě pohlédl.
"Nikdy jsem se k žádnému muži nepřiblížila ani dost na to, abych dostala polibek." Trochu nejapně si v duchu pomyslela, že to ve skutečnosti neznamená vůbec nic. Dokonce ani její noční hrdina ji nepolíbil, zvládl při tom ale mnohem víc. "Stále jsem panna. Můžeš se zeptat mého lékaře." Otcovi se mezi očima objevila zamračená vráska a jeho tváře se začínaly barvit do červena. Majka se trochu otřásla. Jen dvakrát v životě otce rozčílila tak, že zrudl. Do dneška se jí o těch výprascích zdává. Instinktivně si dlaněmi překryla břicho.

"Jsem těhotná," řekla a hlas jí přeskočil. "Kromě jednoho zvláštního snu o muži s průzračnýma očima, jsem nikdy s nikým nic neměla." Žaludek se jí sevřel strachy, když viděla otcovu brunátnou tvář. Chytila do dlaně křížek, který jí visel na krku, a vyslala vroucí modlitbu k Bohu.
Otec ztěžka dosedl na kuchyňskou židli. Barva se mu z tváře pomalu vytrácela, až zůstal nepřirozeně bledý. Pak se otočil k dceři.

"Maruško, já ti věřím. Znám tě." Usmál se a v očích se rozsvítil výraz, který míval, když svůj zrak v kostele upíral na sochu bohorodičky. Padl před svou dcerou na kolena a přitiskl se hlavou na její mírně vypouklé bříško. Ztuhlá Majka zírala ohromeně na jeho temeno. "Já věděl, že ti Bůh nedal takovou krásu pro nic za nic." Úctou naplněnou tvář obrátil k dceři. "Staneš se matkou nového vykupitele," prohlásil bázní naplněným hlasem.


***

Vykolébal se tiše ze stínu a jeho průzračně modré oči plály z groteskně pokrouceného obličeje. Naklonil se nad ni. Majka. Krásná Majka. Matka nového Mesiáše, pomyslel si a tenká ústa při tom vykrojila odporný úsměv plný špičatých ostrých zubů. Oteklý jazyk toužebně přejel spodní ret, když tvor prstem přejížděl po tváři spící ženy. Vzpomínal na tu vzrušující noc. Pro jeho nadpřirozené schopnosti nebylo těžké přesvědčit Majku, že je jejich spojení jen snem.

Svraštělá, flekatá, šedivá kůže pokrývala nejen holou lebku, ale celé holé a zapáchající tělo. I při drobném pohybu se napínaly dokonale vykreslené svaly a nepřirozeně krátký a tlustý falus se směšně schovával mezi nohama. Ať mu říkali troll, skřet, démon nebo upír, vždy byl nejhorší noční můrou každého člověka.

Věděl, že teď bude muset být trpělivý. Až se jeho syn narodí, musí jeho božskému původu věřit všichni, včetně jeho vlastní panenské matky. Proto je třeba, aby tuhle krásku nechal na pokoji, alespoň než bude jejich syn dost silný. A pak? Otec a syn bok po boku a matka v jejich posteli. Učiněná svatá trojice. Úsměv se ještě rozšířil.

Syn se stane novou celebritou, novým Ježíšem a omotá si lidstvo kolem prstu. Alespoň tu část, která věří v Jehovu. A kdo v jeho božstvo snad dříve nevěřil, uvěří nyní. Tiše a skřípavě se zasmál.

Snil dál a představil si chlapce krásného po matce, se zvláštními schopnostmi svého otce. Bude umět ovlivňovat lidskou mysl? Jistě, jistě. Ale ani salónní triky, jakými je přeměna vody ve víno nebo chození po vodní hladině, nejsou k zahození. Nejlépe vždycky působí, když vykoná nějaké to dobro. Někoho vyléčit? Samozřejmě. Nikdo už se nikdy nedozví, jaký další osud nemocnému jeho Spasitel připravil.

Vždyť i můj první syn dokázal se stejnou výbavou napáchat tolik úžasného zla, dokonce i bez moderních komunikačních prostředků, které zprávu o zázracích roznesou okamžitě do celého světa, myslel si.


***


Majka byla vyčerpaná, ale šťastná. Netrpělivě natahovala krk za svým právě narozeným synem, kterého sestřička odnesla umýt. Už ho nesou, oddechla si a natáhla k maličkému ruce.

"To je první miminko, které se na nás hned po narození takhle usmívá," říkala vyjevená sestra, zatímco Majka si synáčka přivinula do náruče. Pohlédla do jeho krásné, klidné tváře a málem se utopila v jeho nebesky modrých očích.

"Tvůj dědeček měl pravdu. Jsi výjimečný."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daletth Daletth | Web | 15. září 2011 v 22:42 | Reagovat

Ha, tu znám... :-)
Přečetla jsem si ji znovu a pořád je dobré počteníčko :) (já už na ni svou dávku KK vyplýtvala :-D )

2 Míša Míša | Web | 17. září 2011 v 13:47 | Reagovat

Je to skvělá povídka, poměrně složitá na udržení se v situaci, ale je napsaná dokonale. Líbil se mi popis té milostné scény.

3 Tee Tee | 17. září 2011 v 17:21 | Reagovat

Začátek vyšel skvěle, hezky sem se dostávala do děje, ale asi v půlce jsem zůstala zmatená. Co byl sen a co ne? Co byla pravda, a co ironie?
Nápad mně zas až tak nenadchl. Ale budiž. Spisovatelské střevo máš, to se musí nechat...

4 Chantelle* Chantelle* | E-mail | 17. září 2011 v 17:22 | Reagovat

Hledám blogerku od 12 - 15 let, která je ochotna si se mnou založit společný blog! Vím, zní to jako inzerát na seznamce, ale nemám na blog takového času a tak by se ještě šikla výpomoc. Pokud máš zájem, napiš na email tersqinka@centrum.cz...Na tématu by jsme se snad společně dohodli...

P.S.: Povídku jsem si přečetla a je skvělá :-)

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 18. září 2011 v 21:06 | Reagovat

[2]: Zjevně zbytečně složitá. Snažila jsem se vejít do limitu soutěže a to mě hodně omezilo.

[3]: Přemýšlení nad tím, co byl sen a co ne bylo autorským záměrem, ovšem ne až do takové míry, aby to čtenáře znechutilo samozřejmě.

Dík za komenty. Určitě povídku přepíšu, až jednou budu mít sílu. Neumím nechat věci nedodělané.

6 Ilma .. Ilma .. | Web | 24. října 2011 v 23:01 | Reagovat

Je to vcelku hezká povídka.
Ale skutečně i já jsem se chvilkama zarazila. Možná je to tím, jakm stylem je psaná a právě v němž tak rozsáhlá. Že se člověk začne po polovině ztrácet, ale jinak začátek  atakdokázal skvěle vtáhnout do situace.

7 KatyRZ KatyRZ | Web | 24. října 2011 v 23:09 | Reagovat

[6]: Díky. Máte pravdu. Měla jsem těch myšlenek a představ v hlavě mnohem víc, ale byl tu jistá nechuť se u toho nápadu zdržovat, když je tolik jiných věcí ke psaní :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama