Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Rady začínajícím pisálkům?

6. října 2011 v 22:44 | KatyRZ |  Psaní o psaní

Už i já? Jasně. Ovšem trochu z jiného soudku a nezvykle zmateně. Sled myšlenek, které možná někam vedou.

Jestli píšete prostě proto, že vás to baví, kvalita vašeho textu vám vyhovuje a nenecháte si do toho kecat, pak vám závidím a tohle povídání nebude určené vám.

Myslíte to se psaním vážně? Chcete napsat knihu, chcete, aby si ji někdo přečetl, chcete ji vydat? A stojí vám to za to? Vážně?



Ať si každý říká, co chce blog je dobrý pomocník a blogeři taktéž. V lednu roku 2010 jsem si založila blog a plánovala publikovat fotky a článečky. Nenadála bych se toho, že se naplno pustím do psaní beletrie, ačkoli samozřejmě mám za sebou mnoho pokusů z dob, kdy mi bylo náct nebo čerstvých cet ;). Jenže zdejší psaní nakloněná komunita je v tomto ohledu nakopávací. A tak mě nakopla a nasměrovala na Temnářku. Ta mě nakopla ještě víc - zkritizovala mi totiž moji atmosférickou povídku. Nenapsala je mocinky moc skvělá (to fakt někdo píše? Začínám být z těch kritik, muckovacích kritiků zpitomnělá), napsala: "tohle a tohle nesedí a tohle je fajn".

V té době jsem měla prvních pár stránek něčeho, co měla být povídka, možná novela. Pustila jsem se do psaní s vervou a pročítala všechny možné i nemožné rady pisálků z blogosféry… Většinou se jednalo o věci, které mi byly jasné, často mi ale přišly tak direktivně podané (jo, ten Sikar se svým upozorněním, že se nesmí brát smrtelně vážně - ale když mu odporujete, zosnovuje mučení :D ), že jsem měla chuť se jim protivit :D. K čemu jsou tyhle rady tedy dobré? K uvědomění. Prostě občas rozsvítí tu správnou žárovku.

Cirrat mi radila naučit se pracovat s osnovou a psát si charaktery postav. Nic z toho u mě nefungovalo. Já měla jednoduchou osnovu v hlavě a na ní se nabaloval příběh vlastně sám. A charaktery - oni prostě žijí, tam někde uvnitř mé mysli. Tohle není rada proboha - výsledek četli zatím pouze dva lidé. Ti sice říkali, že charaktery opravdu dýchají, ale je to dost malý, i když mnou respektovaný, vzorek čtenářstva, aby se dal považovat za bernou minci.

Byly ale i jiné rady, kterými jsem se řídila. Účastnit se soutěží - zatím naprosto bez úspěchu - doufám, že přijde čas, kdy se to změní ;). Najít si betačtenáře, který umí kritizovat (díky Miselle, blogu spisovatelů a sborníku, který mně umožnil na takového člověka narazit). Našla jsem nejen jej, ale také spřízněnou duši (což je na druhou stranu trošku problém - jsme natolik spřízněné, že mi prokoukne každou pointu hned na začátku ;)). Taky se snažím lepšit svůj pravopis, což pro mě jako dysgrafika není úplně snadné, ale velmi vydatně a trpělivě mi s tím pomáhá Daletth. Zlepšila jsem se - vážně hodně, ale text bez chyby asi nikdy nezvládnu. Učím se také formátovat. Učím se přijímat kritiku (alespoň, tak abych neviděla pokaždé rudě :)).

Řídila jsem se Temnářčinými radami, jak vydat. Nevyrukovala jsem samozřejmě s románem. Nabídla jsem k vydání pohádku. Napsala jsem průvodní dopis, sehnala si ilustrátorku. Ozvali se mi z nakladatelství. Jak to dopadne je ve hvězdách ;).

Tak a teď proč ta otázka jestli to všechno stojí za to. Rok a půl práce na románu (to je ta věc ze začátku článku, co měla být maximálně novelou) a konec v nedohlednu. Napsáno, přečteno, opraveno, přečteno, opraveno, dáno jednomu čtenáři, opraveno, dáno druhému čtenáři, opraveno. Pokud by se někdy kniha dostala k nakladateli (slyšíte to kdyby), pak si myslím, že bych nad ní strávila dalších mnoho měsíců.

Něco napíšete. Dáte si s tím práci. Vymýšlíte jména. Přemýšlíte i nad tím, ze které strany dopadají paprsky světla - hlavně, aby nebylo nic nelogické, aby svět fungoval. Máte příběh, máte pointu? Hurá. Několikrát to po sobě přečtete. Dáte přečíst pěti lidem, každý ať je jiný. Usmíváte se, když vám říkají: tohle nechápu, tohle bych udělal tak a tohle zase tak. Poděkujete a jste opravdu vděční za to, že to pro vás dělají. Máte výčitky svědomí, že je pořád otravujete. Máte vztek, že jste to zase napoprvé nenapsali tak, aby bylo všechno prostě skvělé. Přemýšlíte, kterou z rad se řídit, a kterou ne. Upravujete…. No a představte si, že si pak vaše dílko přečte třeba porotce v soutěži a řekne: "Je to dobrý. Jen ta tráva je moc zelená a máš tam hrubku." (Já se ještě žádného slovního hodnocení porotce nedočkala - soutěžím letos poprvé.)

No dobrá, chcete být lepší. Chcete to někam dotáhnout. Pracujete na sobě "jen chvilku", k čemu by vám bylo plácání po ramínku? To vás nikam neposune. Zatnete zuby a zkusíte to znovu. Musíte se vrátit k nějakému povzbudivému komentáři, abyste sami sebe přesvědčili, že nejste netalentovaní a neschopní ;), že se můžete zlepšit dost, aby to někam vedlo.

Ovšem jaký na to má pohled človíček, který nepíše? Cituji: "ne, není to prdel, já bych na to asi neměl... s něčím se psát, piplat, ladit to k dokonalosti a potom ti to nějakej samozvanej porotce - sjede... to bych zabíjel..."

Máte na to? A stojí vám to za to? Co si myslíte, že se stane, až (pokud) tu knížku jednou vydáte? Otřese se zem? Každý si ji poběží koupit? Nebo bude vydání jen další hromada práce, která vám přibude? Chápete, proč po tom taková spousta z nás pisálků touží, a proč nám to nikdo nedokáže vymluvit? :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Daletth Daletth | Web | 7. října 2011 v 0:31 | Reagovat

Máš tu trávu zelenější... To mě dostalo :-D  Faktem je, že občas vážně vytýkají v soutěžích blbosti. A co se týče toho, že to někdo nepochopil, oni se to dost často ti porotci ani nesnaží pochopit... Nepochopí to na poprvé, je to nezvládnuté. Pochopí to okamžitě, je to moc průhledné. Nesnáší hrubky, ale sami je píší. Dále nesnáší: upíry, vlkodlaky, draky, ženské hrdinky, co to umí s mečem/kouzly, havrany... a ono vlastně piště sci-fi... A to nemluvím jen o jedné konkrétní soutěži, je to tak všude :-?

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 7. října 2011 v 9:43 | Reagovat

[1]: To už je takovej hromadící se odpor v řadách porotců. Až bude zase nějaký nový fenomém, přidají ho k tomu.

Proč se piplat s psaním, Proč u toho kňourat, nadávat si, říkat, že to nejde... No, protože jsme masochisti a prostě nás to baví! (Měla bych jít psát a ne čučet na filma, hmm...)

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 8. října 2011 v 9:04 | Reagovat

[1]: Tak zase podle čeho by pak měli hodnotit? Jasně, že je to subjektivní - někdo to pochopí hned někdo ne - proto je tam těch porotců víc.
Chceš tedy říct, že v povídce, kterou teď píšu mám změnit kouzlící hrdinku na hrdinu a mám vymazat draky? Tak to zase ne :D.

[2]: Ano, masochismus to přesně vystihuje :D.

4 Amelie Amelie | Web | 8. října 2011 v 19:30 | Reagovat

Kdysi jsem chtěla napsat knihu a když mi 4 vydavatelé řekli cenu...asi 50 tisíc, tak jsem to vzdala... :-(

5 Sikar Sikar | 10. října 2011 v 15:53 | Reagovat

já mučím rád...

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 10. října 2011 v 16:18 | Reagovat

[5]: To já taky - obvykle svoje postavy :p.

7 Druella de Noire Druella de Noire | Web | 16. října 2011 v 9:48 | Reagovat

Snad na to mám, ale stojí mi za to všechno, protože psaní je něco, co mě neskutečně baví. Kdybych jednou knížku vydala, určitě by to byla další práce navíc, ale doufám, že by si jí opravdu někdo běžel koupit (Jak znám svojí mamku, byla by v knihkupectví jako první :-)). A co se týče masochismu? Ano, dokonce už mi to pár lidí řeklo :-D

8 S o p h i a S o p h i a | Web | 29. října 2011 v 23:40 | Reagovat

Tak podle toho, cos napsala na začátku, to vlastně nebyl článek pro mě, ale stejně jsem si ho přečetla :-)

Ti kteří nepíší to prostě nechápou... Vždycky jsem měla tak silnou potřebu něco vyvíjet, budovat, tvořit, něco druhým lidem dát, dát jim něco jenom ode mě... A celá moje pisatelská minulost byla jako stavět vysokánskou věž z dřevěných kostek, která by sama o sobě držela pohromadě, kdyby ale pokaždé nezafoukal vítr kostky se nerozsypaly. I když se rozsypaly už posté, stejně jsem začala stavět znova, jako bych byla malá holčička a snažila se postavit ještě vyšší věž, než jsem já sama. A jako bych doufala, že mi ji tatínek pochválí, až přijde.

Pořád musím číst, pořád musím psát... Možná je to posedlost, ale myslím si, že je to vlastně v pořádku... Neskutečně mě to baví a posouvá dál a to hlavně proto,  že to naprosto kouzelným způsobem dělá dobře mojí hlavě.

Teď začínám na blogu psát  knihu a co bude dál, to je vážně taky ve hvězdách...
http://krasa-kluci-blogovani.blog.cz/1110/vzhuru-nohama

9 Cappuccino Cappuccino | Web | 30. října 2011 v 0:20 | Reagovat

Rozhodca je tiež len človek a jeho výber vždy bol a vždy bude subjektívnym názorom i keď by sa akokoľvek snažil hodnotiť nestranne a objektívne (podľa môjho názoru 100% objektívne hodnotenie ani neexistuje).. 100 ľudí 100 chutí, pri niekom by si vyhrať mohla, pri niekom nie. A práve preto to treba skúšať ďalej ;-)

10 sisisiska37 sisisiska37 | 31. října 2011 v 21:03 | Reagovat

rozhodně jsi mi dodala tipy a moc krásný článek.. :-D

11 Medovlaska Medovlaska | Web | 1. listopadu 2011 v 22:03 | Reagovat

No, pokud to někoho pobaví, tak mi ta práce za to stojí... A to mluví člověk, který napsal pár krátkých ff. Ne, nestydím se, že jsem zatím nenapsala nic origoš, psala jsem to pro lidi, které to bavilo.
Ale opravdová kniha, to už je jiná. Chtěla bych takovou napsat? Ano. Mám na to? E, eeeh...
A za článek i od sebe děkuju. Nejsem tu původně kvůli tomu, ale jsem ráda, že jsem na něj narazila.

12 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. listopadu 2011 v 22:09 | Reagovat

[7]: Kdybys jednou vydala knihu, chtěla bys aby se prodávala, a to by asi rodiče nevytrhly. Hromada práce, při psaní, hromada práce při korekcích, hromada depresí při poslouchání kritik, jednání s nakladatelstvím a znova hromada práce na úpravách a korekcích a když už to vyjde - hromada práce na zviditelnění...

[9]: Ano máš pravdu. Na druhou stranu, obvykle bývá porotců vícero - právě z tohoto důvodu ;).

[10]: To jsem ráda - díky.

[11]: Možná právě proto, že jsi na začátku a ještě tě to nemělo šanci začít ubíjet - mluvíš takhle ;). Pokud budeš pokračovat, pak si na mě jednou v daleké budoucnosti vzpomeneš :D.

13 Medovlaska Medovlaska | Web | 1. listopadu 2011 v 22:32 | Reagovat

[12]: Věřím, že ano.

14 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. listopadu 2011 v 22:41 | Reagovat
15 Renata Štulcová Renata Štulcová | 24. února 2012 v 22:16 | Reagovat

Přesně takhle to je. Obrovská dřina. Občas si sama říkám, že se na to nevykašlu... :-) A pak sednu a vyprávím dál.

16 Lina Lina | E-mail | Web | 20. června 2012 v 9:20 | Reagovat

Ano, ano ano. Tohle je článek, který se nedá popřít, ani slovo na něm není nepravdivé. Pamatuji si, když jsem začala na Písmáku - Kritika je to na h*no, už nepiš, tam nebyla jediná. A já viděla rudě, a říkala si, kruci, co je tam ale špatně? Jak se má člověk vyvíjet. Pak se objevila kritika líbí, tip*. A já plesala ale stejně jsem viděla rudě, protože libitipař nevypíchl to , co je dobře. Jenže pak se mnou pár takových lidí začalo pracovat. Nebylo jich moc a zpočátku jsem se s nimi přela o svoji pravdu, že se divím, že neodpadli. Díky tomu dneska píšu tak, že se to jakž takž dá číst :) Je to záhul, už několikrát jsem si říkala, že všechno smažu a budu mít klid, povedu obyčejný nudný život bez mozolů na prstech. Ale ne... ono by se mi stýskalo. ;-) Doufám, že jednou taky vydám, pokud nebudu počítat antologie, ty už mám na triku tři, ale opravdovou knížku, klidně taky malého Kulíška jako Temnářka.

17 KatyRZ KatyRZ | Web | 20. června 2012 v 20:28 | Reagovat

[16]: Čím dál víc si uvědomuju, že vydat není to nejdůležitější, tedy pokud se nechci tvářit jako ta, které stejně nejvíc záleží na názoru odborníka (nakladatele nebo poroty v soutěži). Pro mě je důležitější, aby se mé psaní líbilo čtenářům, potažmo, aby to vydané někdo taky koupil ;).

18 Ondřej Ondřej | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 22:57 | Reagovat

Nejdůležitější se zalíbit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama