Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Prosinec 2011

Štěňátko pod stromkem

25. prosince 2011 v 18:34 | KatyRZ
Ano, u nás včera přinesl Ježíšek štěňátko. Je to maltézáček a dostal jméno Bilbo. Jméno :D - to vám byla švanda. Falco (z Nekonečného příběhu), Flint (z Ostrova pokladů), Conan (nemusím představovat, že ne :)), Ken (Obi-Wan Kenobi), Luke (Skywalker) či Sky, Claud (Final Fantasy VII), Shagy (Shagon - W.I.T.C.H.), Scooby :), tak takhle nějak vypadaly moje debaty s manželem. Když mi ale manžel řekl, že vybral toho nejzvědavějšího... No jasně, že to musel být Bilbo - nezvídavější z hobitů :).



S Klárkou...

První fotky ze zrcadlovky

25. prosince 2011 v 16:14 | KatyRZ
Když máme venku tu rozmočenou špinavou břečku, mohli bychom si zlepšit náladu něčím zeleným :). Tyhle fotečky jsem nafotila na své první procházce, když jsem v září dostala novou zrcadlovku.



Takže zkušební fotky...

Andělské vločky - erotická povídka

23. prosince 2011 v 20:40 | KatyRZ |  Literární pokusy

Slibovaný dárek pro všechny "dospělé" blogery ;).

Jak vznikají vaše povídky?

20. prosince 2011 v 22:02 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Zajímalo by mě, jak vznikají vaše literární dílka, tedy hlavně nápady na ně. Přemýšlela jsem o své knize a o svých povídkách a uvědomila si, že většinou fungují na dvou rovinách, či více rovinách, kterým se odborně určitě nějak říká. Myslím, že názvosloví pro jednu rovinu by mohlo být téma a pro druhou příběh - zdá se mi to tak správné, ale pokud jsem úplně mimo, tak mi odpusťte a klidně to uveďte na pravou míru.

Jaký je v tom vlastně rozdíl. O jakých rovinách je tu řeč. Vždyť příběh je prostě příběh. Tak třeba moje povídka Sázka (použiji příklady, na které se v případě zájmu, můžete podívat tady na blogu) - je to příběh životem trápené ženy, ale tématem je tu zkoušení lidských duší. Ono se to nezdá, ale příběh by fungoval stejně i s jiným tématem. Třeba s tématem domácího násilí, nebo s tématem skrytých psychických poruch apod. - vůbec by nemusel mít nádech fantastiky.

Mé i vaše literárno - dárky a novinky

18. prosince 2011 v 20:07 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Začnu vánočními dárky. První dáreček bude pro všechny 18+ blogery. Mám pro vás připravenou erotickou vánoční povídku, kterou vám nadělím nejspíš rovnou pod stromek ;).

Další dárek je určený všem pisálkům, autorům a třeba i spisovatelům a vzniká na základě vašich komentářů u článku Kdo pomůže pisálkům. Většina z nás si stěžuje na nedostatek konstruktivní kritiky a čtenářů, který rozhodně Temnářka, Daletth ani Cirrat se svými nabídkami hodnocení nemohou pokrýt. Dostala jsem nápad, jak byste mohli hodnocení získat a možná tak i navázat nová mezipisálkovská spojenectví a přátelství. S realizací mého nápadu mi zatím pomáhá Daletth a až budeme mít vše promyšlené, pokusím se zlanařit někoho dalšího. Pak už bude záležet jen na vás, zda bude vše fungovat tak, abyste z toho "vytřískali" kritiky a čtenářstvo pro svá pisálkovská dílka. Termín vám bohužel zatím nenaservíruji - jsem zaměstnaná žena ;).


Další novinky:

Kulíškovský sraz v Jablonci: 3+2

18. prosince 2011 v 18:01 | KatyRZ |  Rychlovky
Přeji krásnou adventní neděli. Oficiálně Ježíšek přijede až za týden, ale tady v Jablonci se stavil už dnes a přivezl mi dva výtisky Pohádek pro kulíšky, ve kterém vyšla také moje pohádka s mými malými princeznami v hlavní roli, a také vánoční básnička. Napsala jsem Edith, kam bych potřebovala zaslat knížky a neumíte si představit mé překvapení, když mi přišla odpověď: "Jé, ty jsi taky z Jablonce?" Ptala jsem se a kdo ještě? A ona na to: "Já jsem z Jablonecka, a taky Janinka."

Ty bláho, o pár ulic vedle bydlí blogerka, která je navíc stejně jako já maminkou dvou capartů a také se podílela na vzniku Pohádek pro kulíšky - a při tom se s blogosféry ani neznáme. Tedy teď už se známe a nejen z blogosféry ;). Včera mi totiž přišla zpráva od Edith, že jede naším směrem a veze nám knížky. Všechny tři jsme se sešly na autobusovém nádraží, odkud Edith po krátké pauze pokračovala dál. Edith dorazila s Kubou, Janinka s Matějem - proto 3+2 ;). Využily jsme čtvrt hodinku k rozhovoru, Edith nás donutila podškrábnout se jí do knihy a malému Kubíkovi vrazila do ruky foťák. Achich ouvej, proč já běžela jen tak od plotny, nenamalovaná, navíc s bolekrkem... Nejspíš brzy spatříte mou pravou tvář :D.

Tuhle fotečku jsem pořídila mobilem, když jsem se blížila k zastávce. Edith už se přehrabovala v kufru a hledala knížky pro Janinku ;).

Vánoční foto

12. prosince 2011 v 12:08 | KatyRZ |  Ostatní


Vánoční aranže...

Trochu úcty - závěr povídky

11. prosince 2011 v 12:24 | KatyRZ |  Literární pokusy

Poslední část povídky je tady ;). Doufám, že se alespoň trochu těšíte.

První část tady

Trochu úcty mojí Výsosti (4)

Zvědavost, co je Torek zač, mě přemohla a tak jsem využil příležitosti, abych ho vyzpovídal. Ostatní se mu instinktivně vyhýbali a tak byl možná i rád, když jsem si k němu u oběda přisedl. Jistě, stále jsem na něj žárlil, ale snažil jsem se nedat mu to najevo. Bylo to ovšem dost těžké. Jeho jizvami neposkvrněné rysy, jako by se mému zjevu vysmívaly.

"Odkud se znáte?" skončil jsem brzy u otázky, která mě celou dobu zajímala.

"Můj otec byl mezi jejími posledními strážci. Znám ji od svého dětství. Jsme přátelé už dobrých tři sta let." Tak tahle zpráva mi radost neudělala. Jak mohu soupeřit s třemi sty lety trvajícím přátelstvím? Těžko. Přestal jsem mít chuť prokazovat Torekovi laskavost své společnosti.

Kdo pomůže pisálkům?

11. prosince 2011 v 12:09 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Právě publikuji jednu ze svých povídek, a jak je zvykem napjatě očekávám, jestli se najde někdo, kdo by se mi k ní vyjádřil. A co se nestane. Minutu poté, co vyjde text, který určitě nikdo za minutu přečíst nestačí, objevím pod povídkou komentář: "Pěkné." Máte takové komentáře pod svou prací i vy? Máte z nich radost? Cítíte se polichoceni? Jak je vidíte vy? Cítíte potřebu kritiky jako něčeho, co vás posune dál?

Zase moje Výsost - povídka

10. prosince 2011 v 23:37 | KatyRZ |  Literární pokusy
Takže pro ty, kteří se báli, že jsme snad skončili, tu máme pokračování příběhu prince Erina. Myslím, že konec přijde už příště, maximálně přespříště - zbývá už jen kousek ;). Snad si teď trochu napravím tu klišoidní reputaci z minule :) a pro největší odpůrce klišovitosti mám soutěž. Vyhraje ten, kdo v povídce najde prvky scifi, které jsou v ní tak dobře ukryté, že byste museli mít hodně podobné myšlení jako já, abyste je objevili.

První část tady

Trochu úcty mojí Výsosti (3)

Strávil jsem na Dubenském panství několik měsíců. Od okamžiku, kdy jsem se stal mladým mužem, jsem měl stále nějaké povinnosti, bylo zvláštní moci se teď jen tak poflakovat a užívat si volna. Anna mi řekla, že musí počkat, až dorazí všichni její strážci a pak teprve nastane čas k boji. Když jsem se zeptal kolik strážců má, odpověděla, že dvanáct a mě zamrazilo. Bylo zřejmé, kdo je zobrazený na plátně, jež zdobilo její pracovnu.

Moje Výsost podruhé - povídka

9. prosince 2011 v 19:04 | KatyRZ |  Literární pokusy

Jak jsem slíbila, mám pro vás pokračování povídky o princi Erinovi Ochránci říše. Minule jsem vám zapomněla vyslepičit, že se jedná o povídku, která skončila na 21. místě v letošních Žoldnéřích fantasie. Žádná sláva, ale také žádný propadák. Nakonec třeba prozradím, jak vypadala kritika a uvidíte, zda budete mít stejný názor, jako jeden z porotců. Teď jen přemýšlím, jestli zveřejňuji poslední verzi nebo nějakou s chybami, která se mi schovávala v počítači a škodolibě vystrčila drápek zrovna, když jsem se rozhodla povídku zveřejnit. Sílu celé to kontrolovat stejně nemám, tak mi přinejhorším budete muset odpustit :p.

První část tady

Trochu úcty mojí Výsosti (2)


Po menší vodní bitce, kterou jsme si s muži po horkých dnech prostě neokázali odpustit, nás sloužící vedl ke stolům připraveným v zahradě. Ve stojanech podél cesty plály louče, protože již padla tma. Od stolu nám šla v ústrety postava ve světlých šatech. Vypadala jako víla s hnědými vlasy splývajícími ve vlnách na záda a lehkou látkou šatů, která povlávala kolem těla ve večerním vánku. Tak tohle je tedy vážená Rhianna z Dubenu. Byl jsem trochu zklamán. Vliv měla rozhodně i má několik dní narůstající touha, ale při pohledu na ni jsem si pomyslel, jak rád bych se na jejím těle ukojil. Rozhodně však ve mně její drobná postava nevyvolávala žádný respekt.

Trochu úcty mojí Výsosti - povídka

8. prosince 2011 v 21:06 | KatyRZ |  Literární pokusy

Po dlouhé době vám konečně naservíruji jeden ze svých literárních pokusů. Jedná se o fantasy povídku, která měla být, víc než co jiného, zábavná (ne humorná). Na své by si měla přijít romantická duše stejně tak, jako duše, která tíhne k temnější fantastice. V hlavní roli tu máme prince a skutečného rytíře, romantického hrdinu... Věříte mi? Možná, že to s ním nebude tak jednoduché ;).
Tak a teď prokažte:

Trochu úctý mojí Výsosti


Polaskal jsem Bratříčka po krku, vděčen mu i za to pomalé střídání kopyt. Všichni lidé v tomhle poledním horku odpočívali a on společně s ostatními koňmi musel se svým nákladem pokračovat v cestě podél do nekonečna se táhnoucích polí.

"Zasraný vedro," ucedil mezi zuby jeden z mých společníků a já mu musel dát za pravdu. Cítil jsem se, jako kus vepřového na rožni. Pot mi stékal v čůrcích po zádech. Můj aristokratický nos svědil, jak se mi na něm kůže po těch několika dnech na cestě loupala. Neustále jsem se musel škrábat na jizvě, která se mi táhla z obočí na čelo a která se pod náporem slunce spékala. Nejdřív jsem se snažil alespoň jizvu, když už ne zbytek mého zrudlého obličeje, zakrýt pramenem černých vlasů, ale ten se mi k ní potem přilepil a bylo to ještě horší.

Sychrov - zámecký interiér

6. prosince 2011 v 22:31 | KatyRZ |  Výlety
Mám tu podruhé fotky za které jsem platila - ty první byly z Bozkovských jeskyní (a stály mě "pouhých" 40Kč, zatímco tady jsem byla v luxusnější čtvrti, za focení si účtovali rovnou stovku). Tentokrát jsem si zaplatila za focení na zámku Sychrov. Ve skutečnosti jsem jeho interiéru nevěnovala moc pozornosti. Byli jsme tam s dětmi na pohádkové prohlídce, takže jsem většinu času fotila děvčata ve společnosti pohádkových postav... Něco málo pro vás ale přeci jen mám, ovšem bez "chytrého" komentáře. Průvodkyni jsem na Sychrově slyšela naposled... no už to bude hoooodně let ;).



K čemu asi sloužila následující komnata? ;)

Orel deváté legie - recenze

3. prosince 2011 v 23:55 | KatyRZ |  Recenze - knížky a příležitostně i nějaký film
Už od přečtení Avalonské série od Marion Zimmer Bradley, kdysi v dávnověku mého dospívání, mám ráda příběhy z doby dobývání Briátnie Římem. Viděla jsem krále Artuše z roku 2004 s Clivem Ownem a Keirou Knightley a celý film hodně rychle zapomněla. Nezanechal ve mně vůbec žádný dojem. Viděla jsem Centuriona a no… co vám budu povídat pamatuju si z něj jen tuny krve, další tuny krve, rozsekaná, přepůlená a jinak naporcovaná těla a pak tu ruskou modelku v roli Etain, co mi strašně připomínala Guineveru z Artuše, ačkoli tady nepatří ke "klaďákům" (nebo vlastně patří, záleží, jestli sympatizujete s Římem nebo jako já s Británií ;)). Když už musí cpát do historických filmů emancipované bojovnice, tak ať tak taky vypadají.

Tak a teď proč tak obsáhlý úvod. Orel deváté legie je první mezi filmy poslední desetiletky, které se zabývají tímto tématem, a který se mi líbil. Ale proč? Nikde žádné cákance krve a přesto plný smrti s nádechem mrazení v zádech. Nikde žádné modelky s oštěpy a dokonce ani romantická linie, a přesto vyvolává víc emocí než jeho předchůdci. Místy, v poslední době tak oblíbený, drsný realismus nahrazuje naivitou a patosem, a přesto mu to s chutí odpustíte, a dokonce ho proto můžete mít i rádi.

Uniformita ras a národů

1. prosince 2011 v 18:26 | KatyRZ
Jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo řekl, že Japonci jsou lepší než my Češi? Jsou pracovitější, jsou sociálně uvědomělejší, jejich národností integrita nemá obdoby, jejich smysl pro čest je výjimečný? Jsou lepší! Nelíbí, že ne? (Někomu to prohlášení možná nevadí, protože ho považuje za pravdivé, jenže nic není černobílé.) Můžete, ale říct, že jsou stejní? A co když řeknu, že jsou jiní. Mají jiné přednosti, než máme my, ale z nich vyplývají zase jiné nedostatky. Oceňujete jejich schopnost plně se ponořit do svých profesí, i když je to na úkor vlastních rodin? Nebo jste vděční za to, že jsou pro vás vaši blízcí, a vy pro ně, stále ještě na prvním místě?