Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Jak vznikají vaše povídky?

20. prosince 2011 v 22:02 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Zajímalo by mě, jak vznikají vaše literární dílka, tedy hlavně nápady na ně. Přemýšlela jsem o své knize a o svých povídkách a uvědomila si, že většinou fungují na dvou rovinách, či více rovinách, kterým se odborně určitě nějak říká. Myslím, že názvosloví pro jednu rovinu by mohlo být téma a pro druhou příběh - zdá se mi to tak správné, ale pokud jsem úplně mimo, tak mi odpusťte a klidně to uveďte na pravou míru.

Jaký je v tom vlastně rozdíl. O jakých rovinách je tu řeč. Vždyť příběh je prostě příběh. Tak třeba moje povídka Sázka (použiji příklady, na které se v případě zájmu, můžete podívat tady na blogu) - je to příběh životem trápené ženy, ale tématem je tu zkoušení lidských duší. Ono se to nezdá, ale příběh by fungoval stejně i s jiným tématem. Třeba s tématem domácího násilí, nebo s tématem skrytých psychických poruch apod. - vůbec by nemusel mít nádech fantastiky.


Povídka Zkouška je de facto velmi jednoduchým romantickým příběhem dvou lidiček, ale tématem je tu božstvo. V povídce Trochu úcty mojí výsosti je opět romantický příběh, ale tématem je boj se zlem. Tématem je tu něco, co se skrývá za příběhem, v rozhovorech postav, v historii světa nebo v pointě.

Když se zamyslím nad svou knihou, zjišťuji, že ta funguje ještě na více rovinách. Nebo možná spíš jednotlivé díly plánované série by měly fungovat na jiných tématech. Já ta témata vidím už v prvním díle, ale čtenář je tam asi nenajde. Nejspíš je to tak správné, protože v opačném případě by byla kniha roztříštěná a nepřehledná. Nevím.

A jak tak nad těmi rovinami přemýšlím, uvědomuji si, že se velmi často opakují v různých mých dílkách, v obměnách tak odlišných, že to ani není na první pohled zřejmé. Většinu svých dílek stavím na nějakém osobním dramatu, který je součástí příběhu. A tady už přichází má inspirace. Jsou to obvykle záležitosti, kterých se nejvíc bojím, případně věci, o kterých sním (v mém případě, co se týče romantických příběhů - snívala jsem a vysnila si až do skutečné podoby ;)).

Témata? To jsou věci, které mě zaujmou v každodenním životě, věci nad kterými přemýšlím a většinou všeobecnější otázky.

Mám trochu obavu, že se tenhle můj systém pro mě stane klecí, která z mých dílek udělá stereotypní záležitosti. Jenže jak tvořit jinak? Kam chodit na nápady a hlavně jak tvořit příběh, bez vlastního prožitku? Neříkám tím, že jsem taková dramata zažila, ale když píši o věcech, ze kterých mám strach - cítím je.

Jak vznikají vaše práce? Tvoříte příběh a téma uvědoměle nebo se vám z povídky vyloupnou po dokončení tak nějak sami? Stačí vám vymyslet příběh nebo téma a druhé už vznikne samo? Nebo si nejste vůbec více rovin dílka vědomi? Kde berete inspiraci?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 20. prosince 2011 v 22:11 | Reagovat

Já nejsem spisovatelkou a má dílka nejsou ani tak zdaleka kvalitní jako ta tvá, takže si mohu dovolit prostě sednout k počítači a něco psát.. Ono se to prostě "narodí" samo...Ale občas se mi stane, že jdu po ulici, nebo se nudím ve škole a najednou blik- mohla bych někdy napsat něco, kde se stane tohle.. A možná to někdy udělám:)

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 20. prosince 2011 v 22:16 | Reagovat

[1]: Vůbec netuším, jak jsem si takovou poklonu zasloužila, každopádně za ni děkuji :).

3 Bubetka Bubetka | Web | 20. prosince 2011 v 22:18 | Reagovat

Moje díla, pokud se tomu dá tak říct (spíš bych to nazvala pokus o něco), vznikají tak, že se mi zdá nějaký úchvatný sen, který si zapamatuji, sednu si k počítači a ono už to pak nějak jde samo. Jen nad tím nesmím moc uvažovat no. :)

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 20. prosince 2011 v 22:19 | Reagovat

[3]: Ach jo. Někdy závidím lidem, kteří si své sny pamatují. To není můj případ, když už tedy vůbec nějaký sen mám.

5 Madrak Madrak | Web | 20. prosince 2011 v 22:27 | Reagovat

Já jsem byl spisovatelem dříve, když jsem měl více času. Teď je to jen občasné. No, píšu fantasy a jsem ten druh člověka, který nědokáže říct, co v dalších dvou větách napíše. Prostě buďto nepřijde nápad a já nedám dohromady ani větu a nebo přijde a kapitola je na světě. Vše taky většinou domýšlím za pochodu. Samozřejmě, už ze začátku mám nastíněnou nějakou kostru co a jak tak bude, ale často se to úplně změní.

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 20. prosince 2011 v 22:32 | Reagovat

Moje povídky si dělaj v poslední době do chtěj. Nápady přicházej tak po různu, buď ze snů, nebo z písniček nebo z nějaké asociace, když si povídám s ostatními. Vždycky nějaká maličkosta a tadá, příběh je na světě. A když pak píšu, tak mám ten kousek děje, nebo zápletku a příběh se staví sám. Někdy uplně zmizí ten původní záměr, ale to už vlastní život psaní a s tím se jeden musí smířit :D Nutit se psát stylem "A takhle to bude" bych nemohla :-D

7 Hiki-senpai Hiki-senpai | Web | 20. prosince 2011 v 22:40 | Reagovat

Zavítala jsem sem náhadou, tak mi když tak odpusťte všechnu pitomost, co teď napíšu... a hrubky taky.

Snažím se psát asi od jedenácti a moc jsem se nezlepšila, ze začátku bylo vymýšlet témata na cokoli těžká... Jenže pak mně třeba kolem hlavy (díky mým spolužákům) proletěla houba na tabuli a vzpomněla si na oceán... Nevím, jak to. A tak vznikl příběh k jedné mé nedokončené povídce. Nebo třeba teď aktuálně píšu romanci o puberťácích na letním táboře. Na začátku, byl záměr všechny tam "zaláskovat". (To bylo asi tři roky zpátky) Dneska se snažím o to aby to bylo víc realistické a předělávám to. (Smazala jsem skoro všechny kapitoly a začala odznova.) Nápady mi asi přicházejí...prostě náhodou. To bude asi příčina toho, proč mi některé povídky stojí a nehýbou se už bezmála dva roky. :-?

8 KatyRZ KatyRZ | Web | 20. prosince 2011 v 22:41 | Reagovat

[6]: Kolikrát by to taky byla strašná škoda, protože některé zápletky a souvislosti přijdou až během psaní třeba s charakterem postavy apod. ;).

9 Awia Awia | Web | 20. prosince 2011 v 22:43 | Reagovat

Ačkoli v poslední době vůbec netvořím, nápady stále mám a myslím, že vím, na jakém principu funguji.

Nejdřív ke mě přijde nápad na příběh. Nebo je to jen taková myšlenka, že by nebylo od věci napsat něco o *doplňte, co uznáte za vhodné*. Občas to skončí jen u příběhu bez duše. U příběhu, který je příběhem a ničím víc. Ale potom jsou tu díla, která mi přirostla k srdci a mají v sobě nějakou tu myšlenku, skrývá se v nich to téma, které všichni nevidí.  Tématu se pak většinou držím - je to to, co chci příběhem vyjádřit, ale co přesně se kdy stane většinou nijak nepromýšlím. Mám jen pár klíčových scén a zbytek ať se nějak dopíše. :)

10 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 20. prosince 2011 v 22:50 | Reagovat

Tomu povídání o rovinách rozumím. Myslím, že něco podobného mají asi všechna literární díla, i když si to jejich autoři asi ani neuvědomují. Můžete napsat milostný příběh, který se odehrává na pozadí nějakých historických událostí a je to vlastně historický román. Zrovna tak ale můžete stejný milostný příběh pojmout třeba jako drama, a pozadí pak není vůbec důležité.
Jinak mě mé nápady nějak samy skáčou do hlavy a když už tam skočí, tak tam jsou, dokud je nenapíši. Pokud se snažím něco VYMYSLET, vymyslíme tradičně úplné... nic.

11 vzteklej pes vzteklej pes | Web | 20. prosince 2011 v 23:18 | Reagovat

je na to i speciální názvosloví - fabule a syžet... to jen kdyby ti to někdo otloukal někdy o hlavu:) více zde: http://vzteklejpes.blog.cz/0904/umberto-eco-sest-prochazek-literarnimy-lesy

12 Nosferatu Psiren, blahé paměti Nosferatu Psiren, blahé paměti | E-mail | Web | 20. prosince 2011 v 23:38 | Reagovat

vděčným a věčným zdrojem těch mých psaných věcí jsou, stejně jako u tý mý vzteklý vrány Kadet (:-D), sny, písně a asociace taky- prostě si tak snim, posloucham ty “uširvárny“ z mýho mobilu a nebo jdu a hele tyvole, námět! Heureka! A stačí mi k tomu i docela pitomost.
Pokud nejde o fanfikci bez mých vlastních charakterů, postavy se u mě rodí a vyvíjejí samy. Směr, kterým se příběh ubírá, neni předem danej napevno, může se měnit podle potřeby- čas od času mam tik, že všechno překopu a hurá na stromy, začínáme znova xD akorát málokdy něco dokončim- námětů hafo, čas nic moc a hlava přeplněná. Potřebuju diktafon spojenej s psacím strojem- diktafon to nahraje a pak to od něj psací stroj přepíše. Asi si najdu nějakej takovej program na pc... :-D

13 Bubetka Bubetka | Web | 20. prosince 2011 v 23:49 | Reagovat

[4]: Někdy není co závidět, dneska jsem třeba měla živý sen, že mě zavřeli do koncentračního tábora. To pak člověk po probuzení neví, jestli se smát nebo brečet.

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 1:04 | Reagovat

Já vždycky začínám u nějakého útržku - třeba dialogu nebo vtípku, obrazu, dílčím nápadu, který začnu postupně rozvíjet, dokud se z toho nevyloupne celistvý příběh. Dokud necítím, že je příběh v mé hlavě úplný, nepíšu. :-)

15 KadetJaina KadetJaina | Web | 21. prosince 2011 v 6:51 | Reagovat

[8]: A kolikrát si to autor vymyslí dopředu a pak se jen drží za hlavu a řve na svou halvní postavu: "Tak co děláš! Tam jsi přece vůbec neměl chodit! Tady velím já, ne ty! Vrať seee!" a stejně je to houby platný :D

[12]: Já ti dám vzteklou vránu, vampajre nezvedenej 8-)

16 Oresaia Oresaia | Web | 21. prosince 2011 v 8:25 | Reagovat

Ja píšem hádam odkedy poznám písmená :D
Najprv som tým tvorila svoj druhý svet a písala to, čo som chcela v skutočnosti zažiť a z nejakého dôvodu to nešlo.

Myslím, že je to tak doteraz. Začne to malým útržkom, ktorý pomaly rozvíjam, chytá to myšlienku, podstatu, téma. Až dokým nesiahnem po papieri, pere a neurobím si stručnú osnovu príbehu, alebo som začala rovno písať.

Útržky a myšlienky prichádzajú nejako samy. Vždy z nejakého zážitku, sna alebo proste túžny. (:

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. prosince 2011 v 9:07 | Reagovat

Na začátku je slovo.
Pak sousloví.
Pak s tím zatřepu.

Ono psaní je vlastně jenom stavění pilířů; most, přes který za tebou čtenář přijde, si musí postavit on sám.

18 KSM KSM | Web | 21. prosince 2011 v 12:08 | Reagovat

[17]: Pěkně vyjádřeno...dobře. :-)

19 KatyRZ KatyRZ | Web | 21. prosince 2011 v 16:45 | Reagovat

[11]: Tak jsem to ale nenazvala vůbec špatně :). Díky.

20 GH GH | 2. ledna 2012 v 15:10 | Reagovat

Já to mám většinou jako vnuknutí z nebes – prostě stojím na zastávce, čučím do blba a ŠUP, najednou mě něco napadne a je to tam. Většinou mě napadne celý příběh, ale detaily je třeba doladit.
Ale poslední dobou se mi stává, že mě něco napadne, když jdu spát.

Zřídkakdy využívám věci, co se mi dějí k psaní nějakého příběhu a ještě méně často se nechám inspirovat něčím, co jsem viděl ve filmu/četl v knize.

21 KatyRZ KatyRZ | Web | 2. ledna 2012 v 16:50 | Reagovat

[20]: Tak to já funguju asi přesně obráceně :). A když jdu spát, tak už dolaďuju jen detajly.

22 Daletth Daletth | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 10:29 | Reagovat

Mně osobně stereotypy v příběhu zas tak nevadí. Když je dílko od jednoho autora stereotypní, ale pořád se dobře čte, nevidím v tom sebemenší problém. Naopak - když mám určitou náladu, tak po tom autorovi sáhnu a vím, že mě nezklame, že nebude experimentovat, že neudělá něco, co se mi "nebude líbit"...

A k tématu - mě na nápad často přivede nějaká skladba (ironií je, že většinou instrumentální... :-D), nebo nějaký úryvek v knize. Nejlepší je, že mi ty úryvky sice něco připomenou, ale výsledný příběh s nimi nemá co dělat ani omylem... :-D

23 umuxnd umuxnd | E-mail | Web | 16. července 2018 v 3:43 | Reagovat

<a href=http://canadian-pharman.com>buy viagra pill</a>  
viagra cost in usa  
buy viagra pill http://canadian-pharman.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama