Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Knihy, světy atd.

17. března 2012 v 19:15 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Chtěla jsem reagovat na Temnářčin článek o tom, jaké máme rádi fantastické světy. Jako autoři i jako čtenáři a nějak se do toho přimíchal ještě Sikarův článek o tom, jaké knihy mě nejvíce ovlivnily…

Přemýšlela jsem nad tím, proč většina uvádí jako ovlivňující takové knihy, které vypráví o naší realitě a já si kromě fantastiky vzpomněla akorát na harlequin. Ne, že bych žádnou klasiku nečetla. Mám za sebou středoškolskou povinnou četbu. Jen nevím, proč si z ní nejvíce pamatuji knihy jako Newtonův mozek, Mistr a Markétka, Jáma a kyvadlo…


Došla jsem k závěru, že to je možná o absenci dětství v mém životě. Nikdy jsem nebyla dítě. Říkali mi, ještě než jsem překročila první desítku let, že jsem strašně rozumná a dospělá. Už jako dítě jsem byla zodpovědná a brala ohledy na potřeby a city ostatních. Ani pořádnou pubertou jsem neprošla (tedy prošla, ale až po dvacítce, až když jsem dostala příležitost ;)). Žádné opíjení se za zády rodičů nebylo. Žádná potřeba vyvádět. A tak jsem neměla ani potřebu poučovat se ze "skutečných" příběhů. Možná, že to bylo způsobené i zázemím a rodinou, která mě v mnoha ohledech poučila až moc. Třeba o tom, co udělá s člověkem rozvod, bláznivá láska, alkohol, vážná autonehoda, ztráta morálních zábran…

Které knihy mě tedy ovlivnily? Mlhy Avalonu (Marion Zimmer Bradley), JOB: Komedie spravedlnosti, Dost času na lásku (R. A. Heinlein), Imagika (Clive Barker) některé harlequinky. Proč? Tak za prvé. Náboženství a víra. Díky těmto knihám jsem se vyhranila vůči náboženství. Za druhé - morálka. Uvědomila jsem si její význam a vliv na společnost. Za třetí - láska. Uvědomila jsem si, jak je pro mě důležitá. V tomto ohledu můžete spustit něco o nerealističnosti citů v takových knihách. Věřte mi - já vím, jak dokáže být láska reálná. Po patnácti letech vztahu mám pocit, že když o to budu dál bojovat, můžu mít i tu na celý život. Bez cynismu.

A jak je to s těmi světy? Když jsem se podívala na knihy, které jsem zařadila do oblíbených, uvědomila jsem si, že vytvářím takové světy, jaké také nejraději čtu. Zjistila jsem, že mám opravdu nejraději alternativní reality, ať už jsou podané v duchu scifi či v duchu fantasy nebo třeba kombinaci obého. Přečtu příběh, který pracuje se světem v duchu magického realismu - magie existuje a basta, nebudeme nic vysvětlovat. Raději mám ale světy, ve kterých je veškerá magie a fantastično hezky dopodrobna vysvětleno. A nejoblíbenější koření? Velká záhada za existencí universa, bohové, upíři, draci. Co je ale nejdůležitější? Příběh, postavy a pointa ;). Snad jednou někdo, podobnými slovy (s nějakým tím lichotivým slovem) popíše můj román ;).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | Web | 17. března 2012 v 20:16 | Reagovat

Když mám vybrat já nějakou knížku, co mě ovlivnila, tak vůbec nevím. Napadá mě vždycky jen Hlas krve, což je sborník, který mě přivedl na horor. Nejsem si vědoma knížky, co by ovlivnilam ůj život jako takový - to dělala Xena, díky které jsem se rozhodla být "veeelmi silná žena, co zvládne všechno sama." Ale knížky jsem vždycky četla jako odreagování a inspiraci pro psaní, smysl života jsem v nich nikdy nehledala (krom mýtického 42).

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 17. března 2012 v 20:19 | Reagovat

[1]: To já taky ne. Též jsme je četla pro odreagování - to, že mě nějak ovlivnily si uvědomuji, až s velkým odstupem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama