Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Duben 2012

Povinnost - mikropovídka

25. dubna 2012 v 21:25 | KatyRZ |  Literární pokusy
Co říct na úvod. Moje první a pravděpodobně taky poslední :) nonfantasy povídka. Někdo by možná řekl - na mrazivé téma...


Kdysi dávno jsem byla čistá jako nepopsaný list papíru. Teď tu stojím, držím v ruce kuchyňský nůž a rozhoduji se, jestli ho zabořit do lidského těla přede mnou. Hodiny odbíjí vteřiny hlasitě, jakoby nic jiného neexistovalo. Já ale vím, že existuje a je to to nejdůležitější na světě. Alespoň pro mě.

Tik. Pozoruji cizího muže, kuchyňská linka mě tlačí do zad a dlaň se mi potí. Stojí přede mnou a šklebí se. Kdysi jsem byla jako čistý list papíru a osud na něj mohl vepsat cokoli. Ano, osud. Věřím v něj, ale nebylo tomu tak vždycky. Byly časy, kdy jsem nevěřila v nic. Když vás ale jedna náhoda za druhou vede k cíli, jednoho dne si uvědomíte, že náhody neexistují.

Psaní je jako život...

11. dubna 2012 v 20:41 | KatyRZ |  Psaní o psaní

V následujícím textu si prosím za slovo autor doplňte zájmeno já (tedy já Katy, autorka tohoto blogu ;)) - nějak se mi tam to zájmeno při psaní nelíbilo.


Každý, kdo píše a myslí to trochu vážně říká, že se jeho psaní vyvíjí. Vlastně je to svého druhu dospívání. Autor prochází různými úrovněmi a dospívá společně se svou prací. Začne u toho, že napíše povídku a ta mu přijde povedená. Pokud si povídku přečte někdo z jeho blízkých a pochválí mu ji, má pocit, že je "dobrý".

Pak přijde okamžik, kdy svou práci předloží ostatním. Dostaví se první kritika. Ze začátku si autor říká, že je čtenář trouba, který ho nechápe. Ostatní přeci povídku pochopili. Ze začátku mu jeho texty přijdou dobré hned po napsání a odmítá s nimi cokoli dalšího dělat (neví si rady?).

Pedagogicko-psychologická poradna - na co si dát pozor?

5. dubna 2012 v 18:51 | KatyRZ
Tento článeček má být varováním všem maminkám, které mají v úmyslu se svým dítkem zavítat do pedagogicko-psychologické poradny.

Moje šestiletá slečna má v září nastoupit do školy. Doma nás ani nenapadlo cokoli řešit, dokud nás ředitelka ze školky neupozornila na to, že by podle ní naše malá měla dostat odklad. Po varování, že by mohla návštěvu poradny špatně snášet, jsme se rozhodli jejího doporučení nedbat. Ano, naše malá je v některých ohledech "horší" než jiné děti. Už od mala ji nebaví činnosti jako je malování, skládání puzzle apod., proto má hůře vyvinutou jemnou motoriku. Také je to snílek a tudíž se hůře soustředí. Je to dáno povahou a v takovém případě stejně žádný odklad nepomůže. Sehnala jsem si cvičební sešity pro předškoláky a s dcerkou doma sama trénovala.

Sex, vagína a duha

4. dubna 2012 v 18:27 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Hlásám heslo, že každému, co jeho jest. Někdo rád to a druhý zase tamto. Není na tom nic špatného, abychom si to srovnali hned na začátek. Moje úvaha má být v tomto případě o mém vlastním nepochopení ostatních žen a žádostí o objasnění. Proč po objasnění prahnu? Z čiré osobní zvědavosti na jedné straně a pak také z té "spisovatelské". Nechci, aby mé hrdinky byly podle kopíráku - jaká autorka taká hrdinka…


Ženské citomyšlení

Vzhledem k tomu, že jsem známou milovnicí romantických příběhů a kýčovité červené knihovny, již mnohokrát jsem se dostala do "křížku" s jejími odpůrci nebo spíš odpůrkyněmi. Muži červenou knihovnu neřeší, jde mimo ně, alespoň já jsem se s jejich zjevným odporem ještě nesetkala, pokud nepočítám ságu Stmívání, kterou mnohdy museli útrpně shlédnout kvůli svým drahým polovičkám.