Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Povinnost - mikropovídka

25. dubna 2012 v 21:25 | KatyRZ |  Literární pokusy
Co říct na úvod. Moje první a pravděpodobně taky poslední :) nonfantasy povídka. Někdo by možná řekl - na mrazivé téma...


Kdysi dávno jsem byla čistá jako nepopsaný list papíru. Teď tu stojím, držím v ruce kuchyňský nůž a rozhoduji se, jestli ho zabořit do lidského těla přede mnou. Hodiny odbíjí vteřiny hlasitě, jakoby nic jiného neexistovalo. Já ale vím, že existuje a je to to nejdůležitější na světě. Alespoň pro mě.

Tik. Pozoruji cizího muže, kuchyňská linka mě tlačí do zad a dlaň se mi potí. Stojí přede mnou a šklebí se. Kdysi jsem byla jako čistý list papíru a osud na něj mohl vepsat cokoli. Ano, osud. Věřím v něj, ale nebylo tomu tak vždycky. Byly časy, kdy jsem nevěřila v nic. Když vás ale jedna náhoda za druhou vede k cíli, jednoho dne si uvědomíte, že náhody neexistují.



Tak. Obrovský muž se rozhlíží kolem sebe a já cítím pach jeho potu, vidím každý nežit na jeho umaštěné pleti. Proč je tady? V našem bytě? Tohle je náš domov a on sem nepatří.

Tik. Kdysi jsem si myslela, že morálka je pevně dána, že je to něco nemněného. Pak jsem četla jednu knihu. Miluju knihy. Jsou jako moji přátelé. Ta kniha se jmenovala Cizinec v cizí zemi. Cizinec byl člověk až do dospělosti nepoznamenaný lidskou morálkou. Tak jsem si uvědomila její tvárnost, a také její vliv na společnost a jednotlivce.

Tak. Prsty se sevřely kolem střenky, paže visí podél těla, aby nebyl nůž vidět. Zabít je přeci největší prohřešek proti lidské morálce. Jistě to byl osud, kdo mi vložil do rukou další z mnoha knih. Tahle se ptala: Co je větší zlo? Zabít ve snaze zastavit lidské utrpení, nebo nedělat nic a trpět společně se svými blízkými? Kdyby proti mně stálo ZLO, měla bych právo ten nůž nepoužít? Měla bych právo, zachovat si svou rádoby morální čistotu a riskovat životy a štěstí jiných? Jenže, co je zlo? Je tenhle muž zlo?

Tik. V bytě cvakla klika.

"Mami?"

Mužova děsivá tvář se otočila po zvuku. Usmál se a otočil se za ním. Vykročil ke dveřím. Mám počkat, až dojde k mé dceři? Mám počkat, až zaútočí? Stačila by mu jediná rána a já bych se skácela k zemi. Už bych své maličké nepomohla. Stačila by mu jedna rána, aby mou dceru zabil.

Tak. Tikot se zastavil v rezonující nekončící vteřině. Zamrzla jsem v okamžiku. Možná to je jen neškodný blázen, možná to je jen hlupák, který si tu chce hrát. Jak důležité jsou tyhle pochybnosti? Mám snad právo riskovat svůj život a život své dcery? Tohle je náš domov a on tu nemá co dělat.

Tak - nekonečná vteřina. Možná dole pod schody čeká jeho matka, volá svého bláznivého syna a přemýšlí, kam jí to přerostlé dítě uteklo. Nebo je to uprchlý deviant, který si nás už dlouho vyhlížel. Stačí jen počkat. Dozvím se to. Pokud opustí tuto místnost, dozvím se to.


Tak. Ruka vystřelila a nůž se zabořil do masa, sklouzl po kosti. Muž ztuhl, ale zůstal stát. Vytrhla jsem nůž ze zad a bodla znovu. Sesunul se k zemi.

Dívala jsem se na krev stékající po noži.

Ten muž zazvonil a já otevřela. Nechtěla jsem ho pustit dál. Bála jsem se. Zatlačil mě. Má malá dcera si hrála ve svém pokoji. Nepromluvil. Nevyhrožoval. Nevěděla jsem, proč tu je, jaké jsou jeho úmysly. "Co chcete?" ptala jsem se. Ale on se jen usmíval a svým velkým tělem mě tlačil před sebou do kuchyně.

Tik. Hodiny se rozeběhly normálním tempem.

"Mami?"

"Hned, zlatíčko."

Pustila jsem nůž vedle chroptícího muže, vyšla jsem z kuchyně a zamkla za sebou. Malá na mě zírala s očima vytřeštěnýma.

"Krev," vyhrkla.

"Vařila jsem. Počkej, umyji se."

Opláchla jsem si ruce a zavolala na policii. Pak jsem zavolala manželovi. Zatknou mě a pravděpodobně odsoudí. Ani jedna z nás na sobě nemá jediné škrábnutí, dveře nenesou stopy násilí.

Budou se mě ptát, jestli lituji. A já řeknu: "Ano."

Lituji toho, že jsem byla tak neopatrná a otevřela jsem dveře. Lituji toho, že existuje muž, který naruší váš domov a vyvolá ve vás pocit ohrožení. Toho, že jsem zvedla ruku s nožem, litovat nedokážu. Splnila jsem svou povinnost a děkuji osudu za to, že jsem toho byla schopná.


Povídka se zabývá ožehavým tématem. A co vy? Myslíte si, že je vaše "mravní čistota" cennější než váš život? Věříte ve vyšší moc, která by vás za to, že byste riskovali život svůj nebo svých blízkých, odměnila? Třeba tak, že byste se dostali do ráje? Není takové přijmutí násilí jen alibismem a omluvou pro nedostatek odvahy?


Ilustrace od Dupynky
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verloren Verloren | Web | 25. dubna 2012 v 21:53 | Reagovat

Jsou případy, kdy člověk nemá na výběr, buď vlastní život (popřípadě ještě život jeho blízkých), nebo zabití. Jsem toho názoru, že před společností se takové zabití obhájit dá, že se pak člověk zdá být svým způsobem hrdina, který se dokázal bránit.
Jenže i kdybych já někdy někoho zabila v sebeobraně, pořád bych to brala jako fakt, že jsem někoho zavraždila a asi bych se s tím nesmířila jen tak. To už záleží na povaze každého zvlášť.
Ovšem věřím, že matka, která by chránila svoje děti, by svého činu nelitovala.

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 0:35 | Reagovat

Já si myslím, že žena v povídce jednala adekvátně situaci. Ten muž neměl v jejich bytě, co dělat a ona nevěděla, jak se zachová. Kdyby nezareagovala dost rychle, možná by ublížil jejímu dítěti.

Líbilo se mi to TikTakové rozdělení textu, dodávalo mu dynamiku. Musím se ale přiznat, že ze začátku jsem měla problém se začíst a na konec jsem čekala nějakou děsivější a mrazivější tečku, ten závěrečný odstavec říká to, co by si klidně mohl čtenář domyslet sám.
Klidně bys podobné věci mohla psát častěji, líbilo se mi to - respektive zasáhlo mě to, u takového textu asi nelze mluvit o líbení. :-)

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 2. května 2012 v 18:49 | Reagovat

Děkuji ;).

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 17. října 2012 v 22:00 | Reagovat

Kdo ví, jak by se člověk opravdu zachoval. Možná by ztuhnul, možná by své dítě bránil vlastním tělem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama