Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Sex, vagína a duha

4. dubna 2012 v 18:27 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Hlásám heslo, že každému, co jeho jest. Někdo rád to a druhý zase tamto. Není na tom nic špatného, abychom si to srovnali hned na začátek. Moje úvaha má být v tomto případě o mém vlastním nepochopení ostatních žen a žádostí o objasnění. Proč po objasnění prahnu? Z čiré osobní zvědavosti na jedné straně a pak také z té "spisovatelské". Nechci, aby mé hrdinky byly podle kopíráku - jaká autorka taká hrdinka…


Ženské citomyšlení

Vzhledem k tomu, že jsem známou milovnicí romantických příběhů a kýčovité červené knihovny, již mnohokrát jsem se dostala do "křížku" s jejími odpůrci nebo spíš odpůrkyněmi. Muži červenou knihovnu neřeší, jde mimo ně, alespoň já jsem se s jejich zjevným odporem ještě nesetkala, pokud nepočítám ságu Stmívání, kterou mnohdy museli útrpně shlédnout kvůli svým drahým polovičkám.

Jedním příkladem z mnoha budiž naše známá Temnářka. Červená knihovna je pro ni jednoduše nereálná a vyvolávající téměř hmatatelný odpor :) (pokud jsem to trochu přehnala, jistě mi odpustí a mimochodem speciálně pro Terezu, nedávno jsem četla článek, že vědci přišli s novým objevem - zamilovanost může lidem vydržel i desetiletí ;)). Lásku mezi mužem a ženou nedělají vzletná slova, ale skrývá se v okamžicích, které mohou být pro okolí dvojice jako vzájemná náklonnost neidentifikovatelné. Žádné cicmání a držení se za ručičku, ale vzájemné pošťuchování a skryté narážky.

A teď zase jednou přijde mé vyznání lásky. Ještě, že můj choť tenhle blog nečte, protože v opačném případě už by byl pěkně nafrněný. Šestnáct let je mi nejbližším člověkem, přítelem, milencem a láskou. Skryté narážky? Vedeme. Pošťuchování? Vedeme. Cicmání? Vedeme. Vození za ručičku? Vedeme. Vyznávání lásky? Minimálně jednou denně ;). To je důvod proč mi to vyhýbání se červené knihovně za každou cenu přijde méně reálné, než červená knihovna sama. Je to o mé osobní zkušenosti…

Vidím to moc růžově a je mi to jasné. Můj manžel byl můj první chlap. Jsem s ním od svých patnácti. Nikdy jsem nezažila sex bez citu, krátkodobý vztah, rozchod a co já vím, co jiné ženy a dívky potkalo. Neříkám, že jsme prožili šestnáct blažených let bez poskvrnky, ale rozhodně jsem, co se týče vztahu, neprodělala žádnou velkou ťafku.

To, co by mě zajímalo a co se asi stejně jen tak nedozvím - jak to cítí jiné ženy. Ale opravdu cítí. Jak sami v sobě a pro sebe pociťují své partnerství. Nemluvím o těch slovech, která vyjdou z nich, a která slyší jejich okolí, ale o těch skutečných pocitech. Milují své muže a jejich láska je jim opětována a při tom je ta láska jen o těch každodenních starostech, podpoře a sexu? Nebo je to vyrovnané občasnými něžnostmi , dárky, vyznáními… prostě něčím, co upokojí ženskou touhu po romantice.

Opravdu některé tu potřebu nemají nebo jen nemají partnery, kteří by jim to dopřáli, a proto se obrní, zvyknou si, řeknou, že je to nereálné? Mojí mamince zemřel přítel. Už dlouhé roky proto červenou knihovnu nečte. Nechce si ty emoce připomínat. Je to něco podobného? Věřím, že ne. Každá jsme jiná povaha. Jen pro mě je povaha bez touhy po romantice hodně vzdálená.

Proč mám pořád pocit, jako bych v předchozích odstavcích nedokázala vyjádřit přesně to, co jsem měla na mysli...



Sex v barvách duhy

A teď k tématu sexu a jeho vyjadřování v literatuře. Víte, že jsem se pustila do psaní série erotických povídek a vůbec všeobecně se tomuto tématu ve svých "vážně myšlených" povídkách ani ve svém románu nevyhýbám. Právě naopak. Mnohdy je sexuální napětí hnacím motorem, popudem k něčemu, krokem dál, prostě důležitou součástí příběhu. Erotické scény se snažím psát tak, aby vyvolávaly erotické napětí, aby je čtenář mohl prožívat s postavou stejně jako všechno ostatní. Zda se mi to daří, je otázka jiná.

Když pak čtu scénu ve stylu:

Lehli si na zem. On si stáhl kalhoty. Ona vyhrnula sukni. Tlačil ji kámen do zad. Jeho bílý zadek zasvítil do tmy. Vagina jí zvlhla. Tvrdý penis zasunul do její pochvy. (K tomu si samozřejmě přidejte popis prostředí, oblečení nebo čehokoli potřebného k představě scény.)

je to pro mě jen informace, že mají tyhle dva styk a vzhledem k vlhkosti a stojatosti po sobě asi touží, ačkoli žádný dojem toužení scéna nevyvolala (Informace mohla být klidně podána i bez toho bílého zadku, ačkoli tento detail možná vyvolá na tváři mnohých úsměv ;).) To je důvod proč se nevyhýbám opisnosti. Opisnost kombinuji s explicitou ve snaze vyvolat dojmy a nezapadnout do škatule červená knihovna. Snažím se o rovnováhu. Možná mě ale ve vyjadřování ovlivňuje má "růžová" zkušenost. Můj nenarušený pohled na lásku. Má sexuální zkušenost plná citů. Co takový pohled na svět udělá s erotickou scénou, která má být prosta citu?

Co čtete raději? Sex v šedých barvách reality, sex obarvený duhou pocitů a opisů nebo ten růžový plný láskyplných vyznání? A proč vlastně?


Moje vnitřní vagína

Aby nedošlo k nedorozumění - předchozí část textu se netýkala Editiny ukázky z knihy viz. první odstavec (kdyby bylo někomu divné, proč to zmiňuji - stále mám v živé paměti kauzu pisálci vs. spisovatelé ;)). Následující část textu se týká mého, u Edit nakousnutého, odporu vůči slovu vagína a jejího článku Monology vagíny.

Proč nemám v erotických scénách ráda slovo vagína :)? Protože sama pro sebe ho nepoužívám. Ano, opisuji. Opisuji i v mysli. Edit včera zmínila divadelní hru, která u ní přivodila uvědomění si toho, jak mi ženy máme ke své pochvě chladný vztah. Napadlo mě… To není chladný vztah. To je důvěrný, intimní a vnitřní vztah. Jsme zvyklé vyjevovat svoje emoce mnohem více než muži a tohle je jedna z mála záležitostí, kterou si necháváme pro sebe. Občas o ní mluvíme s kamarádkou, ale s manželem téměř vůbec. Proč taky? Nikdy nepochopí, o čem mluvíme. Ačkoli ji "nabízíme" mužům k jejich potěšení stále je součást našeho nitra. Je uvnitř. Je pro nás důvěrnější a intimnější než co jiného a pocity, které jejím prostředním můžeme prožívat, jsou na rozebírání příliš silné… A možná je to jen o tom, že je slovo vagína ošklivé ;).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 4. dubna 2012 v 18:46 | Reagovat

Tak bílý zadek nevyvolal úsměv jako spíš smích :D Fakt vtipná ukázka, nemůžu si pomoct :D

Ale co se červené knihovny týče - nečtu ji. Ale asi nejsem ani odpůrce. Kdysi jsem si pár knížek přečetla (takové ty harlekýny, co se vyhrávají v tombolách) a nijak mě to nezaujalo. Maximálně když tam k tomu byla zajímavá zápletka o vydírání, finančních machinacích nebo rovnou vraždách. Teď už to nečtu vůbec, ale že bych štítivě odhazovala červenou knihovnu a v knihkupectví kolem ní chodila obloukem, to ne, prostě si nevšímám :D

2 Daletth Daletth | Web | 5. dubna 2012 v 11:35 | Reagovat

Červenou knihovnu nečtu, ale četla jsem a to hojně. Ke klasické červené knihovně negativní vztah nemám, vadí mi současný trend YA a paranormálních romancí, protože..., no, to už jsme rozebíraly a je to na dlouho :-D
Každopádně v mých příbězích láska je, nebo je tam minimálně deprese z její absence. Já si svůj život bez lásky nedovedu představit a podle toho to také  "hodnotím" v příbězích. Podle mého jsou emoce jedním z nejsilnějších motivů pro cokoli a podle toho se také moji hrdinové chovají. V příbězích to i vyhledávám a ať je to jakákoli (klidně i epická) sága, pokud tam chybí láska a milostné vztahy, pro mě ta kniha pak něco ztrácí. A příběhy, kde dojde k nějaké "milostné tragédii" (a teď nemyslím "On mě nemiluje! Achich ouvej!") ve mně zanechávají na konci mnohem hlubší dojem. (možná proto své hrdiny trápím :-D )
A i když se to nezdá, spousta lidí tvrdí, že některé z mých počinů (například "Nevěsta císařství") jsou romantickou fantasy. Nejdřív jsem se tomu bránila, ale spíš jen tak z principu, teď už to o svých počinech tvrdím taky... Jenom na některé věci jsem prostě příliš cynická... :-D :-(

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

Vidím, že ti se svým postojem stále ležím v žaludku. :-D
Nevím, jak bych ti to vysvětlila jinak, než jak už jsem to vysvětlila dříve. Spíš si myslím, že mě trochu špatně chápeš.
Vše je záležitostí povahy a osobní zkušenosti, která ji formuje.

Podle mě ti to jen těžko vysvětlím. Není to o tom, že by bylo partnerství jen o každodenních starostech a tak dále, je v tom vášeň, jen jiného druhu. Nechci ale zabíhat takto veřejně do detailů a probírat tu svůj vztah nebo své vztahy předešlé. Koneckonců pokecat o tom můžem přes Facebook nebo později osobně. Umím být v tomto směru značně otevřená.

Stručně řečeno láska je pro mě důležitá jako pro každou lidskou bytost jen se nerealizuji v romantických něžnostech, ale v, ehm, trochu jiných praktikách, které jsou ovšem dle mého stejně intimní. :-)

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 5. dubna 2012 v 19:39 | Reagovat

[3]: To není o tom, že bys mi ležela v žaludku ;). Jen jsi známá osoba, která se dobře dává za příklad :D. Nejsi v tom přeci zdaleka sama ;). Spíš mi leží v žaludku, že ten odlišný přístup, tak těžko chápu... Ale možná, že mi tohle vypsání se z toho a přemýšlení pomůže.

Ale jak jsi to teď napsala napadlo mě, co v tom u mě může být. Souvisí to s tvým "mé postavy při náznaku romantiky zvrací" :D. Přiznávám na rovinu, že jsem od tebe četla pár podmořských povídek a Hladová přání, takže netuším, jak to vypadá v delších útvarech, kde máš prostor. Mně tam asi chybí nějaká větší emoční motivace postav, jakoby to všechno bylo jen skryté pod povrchem. Opět neříkám, že je to špatně, je to prostě jinak...

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 20:37 | Reagovat

[4]: "Mé postavy při náznaku romantiky zvrací" byla zaprvé nadsázka, za druhé odkaz na Kapky její rosy, konkrétně na tuto pasáž:

***
"Femorian měl v hlavě zmatek. Když hleděl do potemnělého sálu, nepochyboval o tom, že tu něco nesedí, ale jeho rozjitřená mysl si odmítala dát dvě a dvě dokupy, dokud nedostane svůj dryák. Rozhodl se, že se vrátí do hostince, zkusí znovu projít všechny své poznámky, že ho možná něco praští do očí. Mimoto se chtěl ještě podívat po svých bylinkách. Cestou málem vrazil do Barda, který rozdával úsměvy a moudra na všechny strany. Město se náhle probralo z chmurných myšlenek a jeho obyvatelé si uvědomili, že je přece slunovrat a začali skutečně slavit. Salónek mu oproti přeplněným ulicím přišel jako velice útulné místo. Začal hekticky pobíhat po místnosti a přehrabovat se v papírech, které před nedávnem tak pečlivě roztřídil.
"Hledáš tohle?"
Femorian vzhlédl. Nad ním stála Kerdea a držela dvěma prsty kýžený váček. Natáhl se po něm.
"Je prázdný. Spálila jsem to." Chvíli mlčky sledovala jeho reakci, a když žádná nepřišla, klekla si k němu se slovy: "Nechci, aby sis kvůli mně něco takového ládoval do hlavy. Nechovala jsem se k tobě poslední dobou fér. Záleží mi na tobě."
Samozřejmě. V Kerdeině malém přísně racionálním světě patřili všichni, kterým šplouchalo na maják, někam za vysokou zeď, kam se nekoukalo. Tam přece její přítel nemohl patřit, takže když bral ty ošklivé léky, muselo to být kvůli tomu, jak byl nešťastně zamilovaný.
Femorian si opřel hlavu o Kerdeinu hruď, ale místo očekávané a obecně užívané dvojice slov ze sebe vydal chabé ajk a vyzvracel se jí do klína.
Otevřeným oknem sem vítr donesl smích a potlesk. Eščinu otci se právě podařil jeho oblíbený bonmot."
***

Každopádně, něco pravdy na tom je. Autorka, která není romanticky založená a spoustu svých pocitů nedává otevřeně najevo, bude přirozeně inklinovat k hrdinům, kteří prožívají a vystupují podobně. Člověk prostě nepřekročí svůj stín.

Já osobně preferuji v knihách skryté emoce před těmi explicitními.

(Ono, když si sečteš preference mých dvou hrdinek (Zoreny a Kerdey), nebudeš daleko od toho, co se v součtu líbí mně. Nejde o to, že by holky ze životních situací jako vystřižených z červené knihovny vyloženě zvracely, prostě je přijmou ve stylu "proč ne" a snaží se je přílišně neironizovat, když toho chlapa milují, ale není to jejich oblíbený šálek kávy.)

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 5. dubna 2012 v 20:47 | Reagovat

[5]: Vždyť já vím, že to byla nadsázka. Já tu větu nepoužívám jako kritiku, ale jako zástupné vyjádření toho, o čem je řeč. Beru to tak, že když ji zmíním, víš, co mám na mysli, aniž bych musela dál objasňovat. V žádném případě ji neberu jako něco doslovného (ačkoli Fema ji možná doslovně bere :p). Uff :).
Navíc si ráda rýpnu, když už je tu něco v čem se neshodneme :p. Každopádně mám chuť zkusit si napsat novou postavu. Proč by člověk nemohl překročit svůj stín? Ve fantasy je možné i to - ne, nadarmo je pracovní název mé knihy "Stíny Moci" ;).

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 21:35 | Reagovat

[6]: Dobře takže pokud budeš potřebovat konzultaci, tak mi napiš. :-D

8 KatyRZ KatyRZ | Web | 5. dubna 2012 v 21:41 | Reagovat

[7]: Beru tě za slovo ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama