Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Literární deníček 5 - Chcete ukázku?

10. srpna 2012 v 20:39 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Pokud vás nezajímá výčet mých pokroků, přeskočte rovnou na ukázku dole ;)...


A zase je to čtrnáct dní od posledního deníčku. Asi bych ho měla přejmenovat... Na druhou stranu - komu to vadí že?

Jeden zběsilý týden v práci, kdy jsem se chystala na dovolenou. V pátek muselo být všechno hotové. Chodila jsem domů notně zmožená. Další týden dovolená a výletování s rodinkou, z čehož plyne taktéž nedostatek času na psaní.

Včera jsem se nachvilku vrátila k povídce "Prosím, žij!", která je hotová už od jara a čeká, až bude správně uleželá, aby mohla odejít do CKČ (vešla jsem se do 30tis znaků, takže kategorie "krátká povídka"). Po přečtení a drobných úpravách putovala ke svému poslednímu betačtenáři. Z téhle povídky mám radost. Hned po dopsání jsem z ní měla pocit: "jo, to je konečně ono" a ten mi zůstal. Uvidíme, jestli to porotci uvidí stejně... Doufám, že mi budete držet palce.



Dovolená mi sice nedává prostor ke psaní (i když sedíme chvilku doma, není možné si na dvě hodiny sednout a zaplout do příběhu, když mi ty dvě cácory poskakují za zády...), ale přišla jsem s několika nápady pro román "Stíny Moci" a dalšími pro "Klíč" (pracovní název, povídka či novela? sama ještě nevím). I to je tvoření...

Klíč
A teď mi někdo vysvětlete, jak je možné, že jsem před měsícem psala kapitoly 13,14 a 15 a teď jsem u kapitol 21 a 22. (tedy 22 je hotová a 21 čeká na dopsání) a při tom jsem neměla čas psát? Záhada :D. Celá tahle záležitost je tak trochu hokus pokus a novinka v mém psaní, protože je to psané po dost krátkých usecích z pohledu několika postav, přičemž každá postava by měla příběh buďto posouvat dál nebo obohacovat o důležité informace. To, že se pohybuji ve dvou světech - v tom našem a v pohádkovém - je pro mě tak nějak obvyklé...

Takže:

4400 znaků - dokončení 12 kapitoly
3900 znaků - dokončení 14 kapitoly
28300 znaků - kapitoly 15 až 20
279 znaků - začátek kapitoly 21
3600 znaků - pravděpodobně celá kapitola 22


Pořád o tom mluvím, tak vám taky kousek ukážu:


Ekal před sebe zvedl ruku. Prsty se mu třásly. Ocitl se na pokraji svých sil a to jsou teprve na začátku putování. Už nějakou chvíli necítil ani náznak svého spojení s Lesem a to ho odkázalo jen na fyzické síly. Síla těch několika stromů v okolí nestačila na nic. Bořil se do závějí a do očí mu stékal pot. Teď když se konečně zastavil, očekával, že na něm pot zmrzne.

Trochu se vydýchal a pak se vyškrábal na roztřesené nohy, aby mu svaly neztuhly. Ondřej už nad ním stál s ironicky zvednutým obočím.

"Už jsem se bál, že tu budeš sedět celý den."

"Bál? Ty se bojíš jedině toho, že se do večera nedostaneš k žádnému hostinci."

Fext se zasmál. "Proti troše piva bych rozhodně nic nenamítal."

"Musíme hlavně koupit koně. Na takováhle dobrodružství už jsem moc starý."

Ondřej po králově prohlášení zachrochtal smíchy. "Vždyť ti ještě teče mlíko po bradě. Co bych pak měl říkat já?"

"Ty, prosím tě, mlč. Taky bych si pískal, kdybych pár století nezestárnul ani o den a ještě mě nemohl nikdo zranit."

"Jsi si jistý? To já už se docela těším, až se má kletba konečně zlomí." Fext zvážněl. "To je ostatně důvod, proč ti pomáhám."

"Doufáš, že uděláš dobrý skutek? Se mnou? A pak co?"

"Pak bys mi mohl, milý příteli, prokázat službu a zastřelit mě."

"Výborně. Tím bych prokázal službu i sobě, takže by nastala spokojenost na obou stranách." Oba se usmívali, ale Ekalovo nitro se sevřelo. Cítil, že to Ondřej myslí vážně. Někdy ho vídal jak unaveně hledí do dálky s rameny pokleslými. Nesl na nich břemeno. Jeho prokletí mělo svůj důvod. Válka je vždycky hrůzná a odkrývá lidskou povahu až na dřeň. I Ondřeje samotného překvapila jeho vlastní zbabělost, když nechal vesnici a v ní své sourozence a rodiče napospas habsburským vojákům. Netušil, kdo ho proklel, možná, že on sám, když svíral znásilněná mrtvá těla svých sester v náručí.

Oba už kráčeli svižným krokem třešňovou alejí. Fext při tom obezřetně pohlížel na větve obtěžkané sněhem. Jeden z okamžiků, kdy k nim obrátil tvář, využil Ekal. Natáhl se k větvi, přitáhl ji kousek k sobě a pustil. Na nic nečekal a znovu se rozeběhl. K uspokojení mu postačilo poslouchat fextovy nadávky, když vyklepával sníh, který mu napadal za krk. Alespoň trochu veselí v kraji, kde se všechen život schovával pod sněhem. Nebo po hospodách.



Snad se vám ukázka líbila?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 11. srpna 2012 v 11:59 | Reagovat

Povídku jsem už přečetla, líbí se mi - jdu na druhé čtení a maximálně do zítřka bych ti to mohla poslat zpět.
Hodně štěstí v dalším psaní. Mně se ukázka opravdu líbí. Fext je mi sympatický. To je postava pro mě. :-D

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 11. srpna 2012 v 16:26 | Reagovat

Děkuji a děkuji. Jo a děkuji ;). Fext je ti sympatický? To z toho hlavní hrdina král nevyvázl moc dobře :D. Ne, samozřejmě tahle ukázka je zaměřená na Ondřeje. Taky ho mám ráda :).

3 Daletth Daletth | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 19:25 | Reagovat

Jsem zvědavá, kde se to odehrává... V našem světě? Že by Ekal našel cestu, jak se dostat za svou milovanou? Nebo je to už dávno poté...??? Moj, jsem na to zvědavá :)

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 12. srpna 2012 v 21:31 | Reagovat

[3]: Cesta za ní přeci existuje celou dobu, ale Ekal má své důvody, proč ji nepoužít ;).

5 Daletth Daletth | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 22:57 | Reagovat

[4]: Měla jsem na mysli právě spíš ony "psychické" cesty... Jestli už se prostě nějak rozhoupal :-D Zdá se, že ano, když nemá spojení s Lesem. Muhaha :-D

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 13. srpna 2012 v 8:29 | Reagovat

[5]: Jo takhle ty liško podšitá. Tak já to zkusím jinak... :D. Raději se ani neptej, co jsem mu chudákovi zase provedla. Jsem sadistická autorka. Chovám se k těm postavám jako by snad ani nebyly moje :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama