Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Ukradená literární inspirace

11. srpna 2012 v 17:06 | KatyRZ |  Psaní o psaní
Už jsem se tady jednou zabývala příběhem a tématem vašich a mých dílek (syžet a fabule, jak jsem byla správně poučena). Bavili jsme se o tom, kam chodíte na své nápady a zda vytváříte úmyslně obé nebo jen jedno a druhé se tak nějak přidruží samo. Já své příběhy čerpám ze svých strachů a snů a svá témata ze světa kolem. Kde ale beru kulisy pro své fantastické příběhy?

U Temnářky jste si mohli přečíst úvahu na téma projekce vlastních zkušeností do příběhů a u Cirrat zase pár zajímavostí o symbolismu. A já budu svým způsobem psát o vykrádání děl jiných autorů, což s předešlými tématy souvisí, víc než by se zdálo.

Fantastiku miluji už dlouhá léta a hltám ji plnými doušky. Nejsem zaměřená na žádný konkrétní subžánr. Čtu se stejným nadšením zástupce: sci-fi, dark - urban - romantické - detektivní - historické - akční fantasy, magického realismu, kyberpunku a určitě jsem na něco zapomněla. Když pak vytvářím své fantastické světy, moc nad kulisami nepřemýšlím - obraz příběhu se mi zjeví na pozadí a já to pozadí popíšu…

Kde se ale ty obrazy berou? Jsou to mé originální nápady? Mohu vůbec napsat něco, co už dávno nemám v hlavě? Proč je u mě tak obvyklé, že stavím stroje a techniku do jednoho příběhu vedle draků (či jiných pohádkových bytostí)?



Nedávno dopsaná "Zavržená princezna" vznikala, jak už jsem psala, hodně instinktivně. V jejím případě jsem nepřemýšlela málem ani o stavbě příběhu natož o pozadí… Jeden můj čtenář mi pak řekl, že mu pár věcí připomněla sérii Nekroskop (kterou jsem četla před drahnou řádkou let).

Zamyslela jsem se a pak jsem si vybavila okamžik, kdy se má hrdinka poprvé spojí s mrtvou duší a vidí před sebou zářivou linii. A sakra to v Nekroskopovi vážně bylo a jednalo se o jednu z nejzajímavějších scén. Chvíli jsem přemýšlela dál… Nepřišla jsem na nic. Přebývání více duší v jednom těle, upozornil mě kamarád. Hmm. No, jo. A ještě ty bojové rukavice, říkal kamarád. Bojové rukavice? Vůbec si nepamatuju, že by v Nekroskopovi byly bojové rukavice. Dokonce ani, když mi to řekl, jsem si nic takového nevybavila. Navíc zbraně mých trubadúrů vznikaly v takové posloupnosti, že si nemyslím, že původní inspirací by byly právě bojové rukavice… Kde se ale skutečně vzaly, to netuším.

Daletth mě upozornila na to, že moje velekněžka s mnoha dušemi v jednom těle je podobná její vědmě, která trpí stejným problémem. Chvíli mi trvalo, než jsem si vůbec tuhle scénu z její povídky vybavila. Daletth mi vůbec nenadávala. Operovala s tím faktem, že spousta věcí v našich příbězích vykrystalizuje v závislosti na příběhu zcela samo. Jsou to souvislosti, které jsou logickým vyústěním děje.

Nakonec jsem ale přišla na to, odkud se tahle moje mnohoduší velekněžka skutečně vyloupla. Přišla z Bene Gesseritu. Duna patří k těm knihám, které na mě zanechaly největší následky.

Jedná se o vykrádání nápadů jiných, když si toho autor není vůbec vědom? Když používáme čaroděje rozhazujícího kolem sebe firebally, je to v pohodě, protože je to už hodně provařené klišé. Co když se ale jedná o věci sice provařené, ale podstatně méně?

Na druhou stranu mnohdy vykrádáme zcela úmyslně a nikomu to nevadí… Takže je fajn používat staré mýty a legendy či lidovou tvořivost, můžeme jako zdroj používat nejspíš i klasická díla, ale pozor bychom si měli dávat na díla méně známá. U provařených klasických děl se totiž jedná o kopii natolik zřejmou, že nejsme v podezření, že se snažíme o tajný plagiát. A největší pozor si musíme dávat na počítačové hry, protože vykrádat World of Warcraft je fakt průšvih.

Daletthiny minotauři připomínají WOWácké taureny. Pění se mi krev v žilách. Neuniklo náhodou někomu, že Daletth čerpá z řeckých legend… Odkud, že to pocházejí ti zatracení taureni? Nebudeme se ale navážet jen do Daletth, hezky si rýpneme i sami do sebe. Ve Stínech Moci mám Lesní lid - ráda čerpám ze slovanských lidových vyprávění, tedy tento lid vychází z podoby hejkala. A stejně jako hejkal se umí proměnit ve strom, či medvěda (pravděpodobný původ hejkala je z řecké legendy o bohu Panovi). Kde se asi vzal WOWácký druid?

Věřím tomu, že kdyby mí čtenáři měli za sebou více stejných knih jako já, našlo by se těch podobností a zdrojů inspirace mnohem více. Já sama nic takového neodhalím, protože se v mé hlavě všechno slilo v jeden obrovský inspirační zdroj. Navíc s mou neexistující dlouhodobou pamětí, kdy si detaily knihy pamatuji týden a pak už ne, pokud ji nepřečtu alespoň třikrát, nemám šanci ty zdroje odhalit sama. A vlastně je ani odhalovat nechci. Takhle připlují do příběhu, aniž by byly ovlivněny příběhem zdroje, a to je fajn.

Jak to vidíte vy?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 11. srpna 2012 v 19:13 | Reagovat

Myslím, že ve fantasy je to naprosto fuk a že by sis s tím neměla dělat hlavu. Hlavně když je příběh čtivý a čtenáře vtáhne.
Asi před půl rokem jsem četla například Inkarceron - je kolem něj hodně humbuku, kamarádka mi knihu půjčila. Neuvěřitelné. Jak jsem se tím prokousávala, defilovalo přede mnou postupně asi tak pět nejznámějších fantasy klasických knih. Mně osobně by bylo trapné takhle vykrádat. Co vykrádat, doslova kopírovat scény. Ale "odborná veřejnost fantasy literátů" se tváří, že je vše OK. Že Inkarceron je úžasná novota. Takže to vypadá, že ve fantasy je vše dovoleno. :-(

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 11. srpna 2012 v 19:27 | Reagovat

[1]: Takhle podané to zase o něco víc degraduje už tak obvyklý pohled na fantasy jako podřadnou literaturu... Kopírovat scény je snad přeci jen trochu něco jiného. Brr. To je trochu moc... Taková závěrečná scéna Inheritance je též jak přes kopírák od jiného velmi známého díla a pravda je, že se o tom v žádné recenzi nikdo nezmiňoval... :( (alespoň z těch, co jsem viděla).

V žádném případě nemluvím o kopírování jako takovém... Mluvím o nevědomé a volné inspiraci v knihou navozených fantasy kulisách a obrazech...

3 Daletth Daletth | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 19:36 | Reagovat

Myslím, že každá kniha v člověku něco zanechá a je tedy jasné, že se to musí časem promítnout do jeho dílka. Já většinou lidem říkám, když v jejich povídkách narazím na něco, co mi něco připomnělo. Pokud to není okopírovaný celý nápad, nevidím v tom problém, přeci jen na to ale upozorňuji, aby o tom dotyčný věděl - aby se nestalo přesně to, co píšeš s mými minotaury...
Původní inspirace skutečně vznikla na základně řecké mytologie, ale do mého světa jsem chtěla potvůrky více zvířecí... a stačí jim přidělat zvířecí nožky a hned jsou z nich WOW taureni... Jo, štve mě to, hlavně, když jsem při jejich "tvorbě" na WOWko ani jednou nepomyslela...

Ale koukám, že už vykrádám ve více směrech - už i Duna? Teda měla bych se stydět :-D (ale je jasné, že kolektivní vědomí není nic převratného :-D)

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 12. srpna 2012 v 21:26 | Reagovat

[3]:Ty si ale Dunu nečetla, že ne? :)

5 Daletth Daletth | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 22:51 | Reagovat

[4]: Ne, nečetla, al mám ji na seznamu. Neviděla jsem ani ten film, ale taky ho ám na seznamu :-D :-D

Ovšem nějaké to kolektivní vědomí se muselo objevit určitě i jinde (jsem starý zloděj :D )

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 13. srpna 2012 v 8:40 | Reagovat

[5]: Třeba to byl zrovna tvůj původní nápad - o to víc, pak mrzí to zjištění, že už to použil někdo před tebou...

Teď přemýšlím. Já jsem myslím původní film neviděla. Viděla jsem až tu novější sérii s českými herci a triky. Docela se mi líbila ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama