Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Nárok dítěte na vlastní svět

21. září 2012 v 21:09 | KatyRZ |  Rodina a vztahy
Máte rádi Petra Pana?

"Já tedy na víly nevěřím," řekla mi má dcerka.
"Pššt," okřikla jsem ji, "ty nevíš, že pokaždé, když to někdo vysloví, jedna víla umře?"
Víš, holčičko, já nechci, abys na ně přestala věřit, myslela jsem si, a když jsme spolu kráčeli sídlištěm pokrytým zbytky špinavého tajícího sněhu, natáhla jsem ruku, abych jí ty víly ukázala.
"Vidíš je? Vidíš, jak se jejich křidélka třpytí?"
"Ano! to je krása! Pojď se na ně podívat zblízka," a tahá mě za ruku.
"Ne, to nemůžeme, vylekaly by se."
Je mi jedno, že tatínek kroutí hlavou a obrací oči v sloup, protože on ve třpytu jarního slunce vidí jen hmyzí křidélka.



"Dej si pozor, tihle zkamenělí obři tu hlídají své poklady." Proč jí neukázat, co ze starého zámečku vyrobila má vlastní fantazie a co jsem popsala v jedné ze svých povídek?
"Kde?" zazáří jí oči.
"Přestaň s tím," ozve se manžel. "Ve školce už se jí kvůli tomu smějí."
Připadám si, jako bych dostala studenou sprchu. Copak děti nemají nárok na svůj svět? Nebo mají nárok jen na normami schválený svět? Aha, na Ježíška věřit můžou, ale víly už jsou z módy? Povoleno je maximálně strašit je bubákem ve skříni? Nebo Bohem na nebi, Satanem pod nohama a andělským chórem? Sakra i ti dospělí si mohou život ulehčovat vírou v pohádkové bytosti. Jděte někam.
"Chceš z ní snad mít outsidera?"
"Chci, aby měla vlastní hlavu, ale život jí stěžovat nechci."

Přestala jsem ji zavádět do pohádkových světů, ale jsem tím ochuzena. Její oči teď září jen, když jí tatínek pošimrá a pak jí děsivě dupe za zády, aby před ním utíkala. Utíká, ječí, směje se a představuje si, že ji pronásleduje velký medvěd - samozřejmě ví, že je to jen hra, že se medvěd změní v tatínka, jen když otočí hlavu. Pro mě už jí oči tolik nesvítí - neumím s ní řádit jako tatínek. Já s ní sdílela svou fantazii, ale to prý nesmím, protože by se jí proto děti smály a jen trpaslík ví, zda by ji učitelka v první třídě kvůli víře ve víly neposlala k psycholožce...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mischa Mischa | Web | 21. září 2012 v 21:44 | Reagovat

Škoda že dospělí, už nědokáži věřit na pohádkové bytosti. Ochuzují se tím, a za fantazii at se posmívá kdo chce, kam by to  Rowlingová dotáhla kdyby nedokázala věřit na čaroděje? Paoliniho Eragon by taky neožil a Tolkienův Frodo Pytlík by nikdy nedošel do Středozemě. Myslím si, že právě fantazie a tohle věření, člověka dokáže povzbudit a může se k němu uchílit když si zrovna nevede dobře v realitě. Já se víry v tohle nehodlám vzdávat...

2 Nicole Kennedy Nicole Kennedy | Web | 21. září 2012 v 21:57 | Reagovat

jo jo, svatá pravda, tohle znám. Lidi věří jen ve společnost schvalovaný svět a to samé očekávají od svých dětí. Mně je 14 a občas taky trochu zabloudím do světa fantazie a vymýšlím si, jaké by to bylo, kdyby.. A mí rodiče se na mě vždycky jen tak hloupě podívají, jako by říkali, že ještě jednou řeknu takovou blbost, domluví mi psychologa.

3 Niky ♕ Niky ♕ | Web | 21. září 2012 v 22:10 | Reagovat

můj bože. Toto je tak úžasné. Možná země mluví poblázněné dítě, ale tento článek je tak úžasný. Chci cítit to samé. Ukázat můj svět fantazie někomu, kdo ji povzbudí a bude sdílet. Je to úžasný článek.

4 Niky ♕ Niky ♕ | Web | 21. září 2012 v 22:10 | Reagovat

[1]: já myslím že to dokážou =)

5 Niky ♕ Niky ♕ | Web | 21. září 2012 v 22:12 | Reagovat

btw, miluji příběh Petra Pana (stejně jako Alenku padající zaječí norou)

6 Alča Alča | Web | 22. září 2012 v 9:13 | Reagovat

Škoda, že svět se změnil a že dnes už i děti musí být vlastně dospělé, aby byly brány za "normální" a přijímany kolektivem dalších dětí...
Když jsem byla malá, tak jsem věřila ve skřítky i v to, že hračky jsou živé :) A myslím, že mě to nijak nepoškodilo :)

7 KatyRZ KatyRZ | Web | 22. září 2012 v 21:14 | Reagovat

[6]: Když jsem končila základu, pořádali jsme pro prvňáčky přespávání ve škole a učitelka jim vypráěla o školních skřítcích... Bylo to fajn.

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 22. září 2012 v 22:37 | Reagovat

Tak to je škoda. Ten svět je jen pro někoho. Je to tajemný svět. Proto se o něm vypráví jen v případě, že v blízkosti není člověk, který v něj nevěří. Náš Máťa je fantazijní, jsem ráda v tomto světě s ním, i kdyby všichni kolem měli kecy.

9 punerank punerank | E-mail | Web | 23. září 2012 v 0:02 | Reagovat

Katy, nedej se, nějaký způsob si už najdeš:)
Manžel to zle nemyslel, ale jeho odmítnutí vašich her nějak zabolelo i mě:(

10 KatyRZ KatyRZ | Web | 23. září 2012 v 9:45 | Reagovat

[8]:

[9]: Manžel ty hry přijímal stejně jako já přijímám ty jeho, jenže pak slyšel jak se kvůli tomu Adriance ve školce smějí. A další věc, kterou mi k tomu řekla s přezíravostí třebas i kamarádka: "Tak kdyby šlo jen o tu víru, ale ona už je takhle dost zasněná a pak v tom žije." Každý by se jí snažil "stahovat" do reality. Pamatuju jak jsem s hrdostí o její fantasii říkala její fyziterapeutce a ona mi hned navrhla, abych jí pořídila nějaký nerost, který ji bude "držet při zemi". Lidi kolem to, co já na ni považuji za výjimečné a kouzelné, berou za její nedostatek. Nemůžu to pochopit.

11 Daletth Daletth | Web | 23. září 2012 v 22:57 | Reagovat

Lidi jsou divní...
Kam bychom přišli, kdyby neexistovali lidé, jejichž víra by dávala vzniknout novým světům, v nichž se potom můžeme pohybovat? Kam bychom to bez víry a fantazie dotáhli??
A kde se tyhle věci berou? Přece v dětství...

Je škoda, že to pořád někdo nechápe a vidí v tom něco špatného. Věřím, že až se Adri naučí psát, nebudeš stíhat beta-čtenařit :-D

12 KatyRZ KatyRZ | Web | 24. září 2012 v 19:33 | Reagovat
13 Hope Hope | Web | 27. září 2012 v 17:57 | Reagovat

co je špatného na tom, že dítě věří na víly? já na ně taky věřím  a to už dávno dítětem nejsem a co...samozřejmě, to, že se jí ostatní děti smějou není vůbec dobré, ale je to přeci dítě, mělo by věřit než ho život o všechny sny a ideály připraví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama