Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Literární deníček 11 - Klíč hotov

12. listopadu 2012 v 22:39 | KatyRZ |  Psaní o psaní

Možná je načase alespoň trochu představit příběh...


Takže klišé bitva napsána, happyend na světě (což jasně ukazuje, že přes milostný čtyřúhelník není příběh o romantice, protože když píšu ústřední motiv romantický, většinou to moc dobře nedopadá - nevím proč :p). Navíc podotýkám, že jsem až do konce sama nebyla rozhodnutá, jak to vlastně dopadne a ten šťastný konec neměly mé postavy vůbec jistý. Kapitoly jsem zredukovala na 32 kousků...



Poslední týden jsem strávila přidáváním popisů. Nevím, jestli je to obvyklý styl práce, ale když píšu, popisuju jen to, co je něčím výjimečné nebo má přímo vliv na příběh (což huňaté obočí támhle toho chlápka nemá, že?) a jinak se soustředím na dějovou linii. Popisy doplňuji později a obvykle je jich málo, takže později doplňuji podruhé :).

Možná je načase alespoň trochu představit příběh. Přemýšlím nad tím už pár dní. Nemohla jsem se rozhodnout z pohledu, které postavy by ta anotace měla být. Jak jsem psala, před pár měsíci, když jsem se poprvé zmiňovala o Klíči - tohle vyprávění je zvláštní. Příběh je popisován z pohledu mnoha postav. Některé postavy mají více prostoru, některé se vysloví jen krátce. Celé je to jakási mozaika, která by měla, pokud se podařila, dávat dohromady jasný obraz (no, ze začátku nejspíš spíš zamlžený obraz, ale doufám, že mi mí vzácní a dobří betačtenáři pomohou obraz vyjasnit). Když jsem začínala psát, obávala jsem se, že bude postav na krátký text moc. Je ale asi jen logické, že se nakonec o krátký text nejedná, takže se vlastně styl přibližuje tomu, jakým způsobem jsem psala Stíny Moci, které mají cca 830 tis znaků (ještě nemají finální podobu). Klíč má momentálně 331 977 znaků (uvádím pro porovnání, protože si myslím, že čím delší text, tím je styl psaní alá skládačka pro čtenáře přijatelnější, tím víc je prostoru pro jeho sžití se s postavami).

Nakonec to vyhrál Ctirad, protože jeho perspektiva je pro vyprávění asi nejdůležitější.



Z Ctirada Jánského se pomalu stává starý mládenec. Žena ho opustila již před lety a jeho život od té doby sestává jen s každodenní rutiny. Během Filipojakubské noci spáchá jeho matka sebevraždu. Ctirad se vrací do míst, kde vyrůstal, do lesů v okolí Turnova mezi vzpomínky na záchvaty šílenství, které potkaly nejen jeho matku, ale později i jeho ženu. Kdysi na krátký okamžik sám uvěřil, že tvorové, které obě ženy vídají, jsou skuteční. Nyní se setkává s Alicí, kráskou, která se ve snech prochází stromovým palácem, sídlem krále Lesa a jejíž život je ohrožován vodníky, bludičkami a štvaním. Možná je načase, aby uvěřil a naučil se střílet.




Tak co myslíte? Zaujalo by vás to?

Klíč dostala do spárů jako první Daletth. Nechci na to jít tak zhurta jako v případě "Princezničky", abych pak zase mlátila hlavou o zeď, že jsem tomu měla dát víc času. Každopádně zájemci o betačtenaření se mohou již teď směle hlásit ;).

Na konec ještě odkaz na slíbenou recenzi Heinleinova krátkého románu Dveře do léta.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daletth Daletth | Web | 13. listopadu 2012 v 17:58 | Reagovat

Já se na to vrhnu ve čtvrtek... Teď dojíždím recenzák, ale čtvrtek a víkend na to mám nachystaný 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama