Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Láska, co mi obrátila život naruby

27. prosince 2013 v 18:59 | KatyRZ |  Rodina a vztahy
Asi by bylo divné, kdybych tohle téma týdne vynechala vzhledem k tomu, jak přelomový pro mě rok 2013 byl. V tom roce předchozím jsem byla ještě spořádaná ženuška, dokonalá matka dvou dětí a ženská s vlastní hlavou, která si ale pro své ostatní zásluhy zasloužila shovívavost.

Všechno to začalo jedním Novoročním přáním. Vlastně ani nevím, jak to přání znělo, protože nebylo mé…


Ovšem v prvním lednovém týdnu došlo k onomu osudovému setkání… Viděla jsem HO přes ulici zachumlaného do bundy s kapucí, všude kolem byl led a sníh a já cítila, jak jsem nervózní. Šli jsme na čaj. Seděli jsme proti sobě a já na něm mohla oči nechat. Bylo to zvláštní setkání, ačkoli jsem HO viděla prvně, po několika vyměněných e-mailech jsem o NĚM věděla překvapivě hodně. A to, co jsem věděla, mě něčím dráždilo a provokovalo a nutilo chtít vědět víc. Začal mluvit. Spadla ze mě nervozita, ale stejně jsem se zmohla sotva na slovo. V hlavě jsem měla podivně prázdno. Dotkl se mé ruky a já se zachvěla, tak silně ten dotek zapůsobil.

Loučili jsme se před restaurací, blížil se ke mně a já před ním couvala na náledí. Zastavil se a řekl, ať jsem opatrná. Věděla jsem to, dívala jsem se na něj a věděla jsem, že setkání s ním je kolosální průšvih. Chtěla jsem utéct. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět. Chtěla jsem udělat ten krok, který nás dělil. Nic jsem si nepřála víc, než poznat všechno, co se v NĚM skrývá. Možná bych utekla, možná bych tu sílu sebrala, ale ON mě nenechal.

Zamilovala jsem se. Jasně, že v tom byly hormony. Taky lákavá vůně nepoznaného, vždyť manžel byl můj první, třepotání motýlků v hrudi, při každé jeho zprávě či telefonátu. Byly v tom taky výčitky svědomí a strach o rodinu. Taky nedůvěra - nevěřila jsem MU, že by to mohl cítit stejně jako já. Vždyť co by na mně viděl? Chodila jsem domů k manželovi a hledala u něj oporu, hledala jsem zázemí, pevný bod, který by mě z toho bláznovství vytáhl. Ale místo opory jsem najednou daleko zřetelněji viděla to, co mi u manžela už nějakou dobu vadilo, jeho odmítání mojí blízkosti, jeho výčitky, vzteklé výlevy. Nejsem dokonalá, on není dokonalý, oba máme své klady i zápory a já ho milovala, ale přestávala jsem věřit tomu, že i on miluje mě.

Den za dnem má láska k NĚMU sílila. Povídávali jsme si spolu a ON mi říkával, že nakonec stejně skončíme spolu. Bála jsem se toho. Doufala jsem, že jsou to jen hormony, že to přejde, že to odvane, že mě zklame, že mně zlomí srdce a já nakonec zapomenu. Pořád se ve mně ale ozýval ten hlásek, který mi říkal, že nejsem naivní blbka, že kdyby na něm nebylo co k milování, milovat bych ho nedokázala. Hledala jsem na něm chyby, a to co jsem nacházela, mi prostě imponovalo. Milovala jsem ho pro všechny jeho vlastnosti čím dál víc i pro ty, které by jiní mohli považovat za nedostatky. A byla jsem čím dál nešťastnější. Celou situaci jsem přestávala zvládat a nejhorší byl stesk, nejhorší bylo loučení.

Jednoho rána mi zazvonil telefon a ozval se ženský hlas: "Když s ním spíš, tak už si ho nech." (nebo něco v tom smyslu, doslova si to nepamatuji), později následovala smska, ve které mi bylo sděleno, že pokud nenechám jejího manžela na pokoji, dozví se to ten můj. Tenhle den to ve mně rozhodl. Čekala jsem několik hodin s vědomím, že se se mnou buď rozejde ON nebo se to dozví můj manžel. A ten pocit, že bych HO už nikdy neměla vidět, byl nesnesitelný.

Řekla jsem o svém vztahu manželovi… Zůstala jsem sama s dcerami a s láskou k muži, který měl svou rodinu, a který mi nic neslíbil.

Byl to těžký rok. Manžel reagoval tak, jak se dalo očekávat, žárlil, miloval mě, nenáviděl mě a to všechno v jednom dni několikrát a pořád dokola. Byly okamžiky, kdy jsem si nepřála nic jiného, než dostat zpět svůj starý život, kdy jsem šla za manželem s nadějí, že v něm najdu toho starého přítele, ale ten byl pryč. Zůstal jen zraněný, nešťastný chlap, který nevěděl, co chce. Muž, který v žádném okamžiku za celý rok ani jednou nezareagoval tak, abych si myslela, že můžeme mou zradu překonat. A já s pocitem, že ty city, které ve mně vzbudil ON, by mi stejně nedovolily být mu dobrou ženou. Myslím, že to v hlouby srdce věděl. Se snahou o ulehčení si říkám, že to byl osud. Stejně jako všechno ostatní, co se v tomhle roce stalo. Říkám si, že jsme si mi dva dali všechno, co jsme si dát měli a budoucnost nám do cesty přivede někoho jiného, kdo to prázdno nahradí (já stále věřím, že mě už osud toho člověka do cesty přivedl).

A tak jdu dál. Nejdřív jsem se učila žít sama a ukázat všem, kteří mnou opovrhovali, že se dokážu o všechno postarat sama, že zvládnu práci, domácnost i děti. A povedlo se mi to.

Pak mě manžel nutil do rozvodu, a ačkoli jsem s ním souhlasila, byla jsem vším tak strašně unavená, ale nezbylo mi nic jiného než řešit podmínky, za kterých to uděláme. Za pár dní máme první stání u soudu.

A mezi tím jsem se den za dnem, pořád a pořád prala se svou láskou k NĚMU, se steskem a smutkem z odloučení, se zmařenými nadějemi a nadějemi novými. Vídala jsem ho i nevídala, staral se o mě i… staral se o mě vždycky. Držel mě nad vodou.

A pak jsou tu mí rodiče. Po tom, jak mě odsoudili, jak zareagovali, jsem přestala cítit potřebu jim o svém životě vyprávět, něco jim vysvětlovat a oni to ani nechtěli slyšet. Můj manžel je pro ně teď bližší než já a když před nimi vyslovím JEHO jméno, je to jako nastavovat červený hadr býkovi. Mají vůči NĚMU odpor už od prvního dne. ON je to zlo, ten pokušitel, ON je ten zrádce, který se ke mně nastěhoval a zase se vrátil k ženě a svým dětem. Jenže ON je teď mým nejbližším člověkem, je součástí mého života a oni mě s ním odmítají přijmout. Myslela jsem si, že to přejde, že si časem uvědomí, že stejně jako nemohou rozhodovat o tom, kolik jablek sním k večeři, nemohou rozhodovat ani o tom, jestli zůstanu s manželem. Jenže jsem zjistila, že díky tomu, že nikoho celý rok nezajímala má část příběhu, si proti mně při své jednostrannosti vybudovali averzi, někteří až nenávist.

Věřila jsem, že se tohle všechno urovná, jenže padlo tolik zlých slov, že se nedají zapomenout ani odpustit. Někdo by si asi položil otázku, jestli ON za tohle všechno stál. Ale to není ta správná otázka. Vždyť ON nedělal rozhodnutí za mě ani za ně. ON stál při mně a nikdy mi neřekl, že mě nemá rád. Otázka by měla znít, jestli mi stojí za smutek ti lidé, kteří tu pro mě měli být a nebyli.

Rok 2013 pro mě byl zlomový, život se mi obrátil naruby. Mám před sebou nový život. Nevím, co mi přinese, co budu muset zvládnout, s čím se budu muset poprat, ale vím, že to bude můj život, že v něm dělám svá rozhodnutí a musím se v něm zodpovídat jen sama sobě. Ne, nemusím se zodpovídat ani svým dětem, o ně se musím postarat, ne se jim zpovídat. Pokud budu nešťastná, pak budu nešťastná a budu moct poděkovat jen sobě. Pokud budu šťastná… no, co si budeme povídat, zásluha mé rodiny to fakt nebude.

Udělala jsem v tom předchozím roce správná rozhodnutí? Nezměnila bych ani jediné.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rien Toute Rien Toute | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 19:13 | Reagovat

Přeji vám hodně štěstí v nadcházejícím novém roce. Doufám, že to celé dopadne jak nejlépe to půjde.

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 20:16 | Reagovat

opravdu srdceryvný článek! ráda čtu příběhy podle skutečnosti a tento je plný upřímnosti a proto mě také moc zaujal.
nedokážu si ani představit, jaké to muselo být, ale rozhodně je lepší jít za svým srdcem a za svými pocity, než pak litovat, že byla chyba tu šanci nevyužít.
doufám, že třeba s dětmi k sobě najdete cestu nebo že se pokusí porozumět a pochopit toto rozhodnutí..ale to ukáže jen čas.
přeji Vám v příštím roce jen to nejlepší a doufám, že bude plný lásky a těch dobrých věcí nebo že aspoň ty dobrý budou velmi převažovat ty špatné věci.
hodně štěstí!

3 K. K. | Web | 27. prosince 2013 v 20:23 | Reagovat

Mnoho lodí může vaše rozhodnutí odsuzovat, ale proč se trápit, když vás srdce táhne jinam? Myslím, že bych jednala stejně. Jen je mi líto, že se rodina otočila zády, snad i tak zůstanete silná a příští rok pro vás bude mnohem lepší a plný lásky ;-)

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 27. prosince 2013 v 21:46 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]: Moc Vám všem děkuji.

5 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 28. prosince 2013 v 10:44 | Reagovat

Zažila jsem v manželství něco podobného a také to skončilo rozvodem a muž, kvůli kterému jsem se tak rozhodla, mi udělal nakonec ze života kůlničku na dříví. Láska je slepá. Snad bude příští rok lepší, musíme věřit :-)

6 Radka Radka | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 23:04 | Reagovat

Je sice smutné, že se ON nedokázal jednoznačně rozhodnout, ale rozhodně nejsem zastáncem vztahů jen kvůli dětem. Lépe být sama s dětmi než v nefunkčním vztahu, který stejně děti negativně ovlivní. A postoj rodičů? Smutné, když se nesnaží vlastní dítě pochopit a podržet.
Ať nám příští rok přinese hodně lásky, protože bez ní je život prázdný :-)

7 KatyRZ KatyRZ | Web | 29. prosince 2013 v 13:22 | Reagovat

[5]: Když u mě to rozhodnutí nepadlo ani tak kvůli tomu muži, ale kvůli těm citům k němu, které jsem nebyla sto zvládnout.

[6]: amen ;)

8 Siwa Siwa | Web | 1. ledna 2014 v 12:23 | Reagovat

Opravdu srdceryvný článek, jak už tu v komentářích padlo. Za nic z toho, cos udělala, tě neodsuzuju, naprosto chápu tvé činy. Je to sice smutné, ztratit podporu rodiny, ale když tam ta podpora stejně nebyla, člověk si říká, že se nic nezmění, jen nebude žít ve lži a nebude si nic nalhávat.
Upřímně doufám, že to s Ním nějak vyřešíte. Ale to si zase ve svém životě musí rozhodnout on, jako jsi to udělala ty.
Do nového roku přeju hodně štěstí, zdraví, lásky, všechno nejlepší a takové, jaké bys to chtěla mít. Jsi silná a přeju ti, aby ti to zůstalo. :-)

9 KatyRZ KatyRZ | Web | 2. února 2014 v 20:09 | Reagovat

[8]: Moc děkuju.

10 Kardi Kardi | Web | 18. května 2014 v 15:33 | Reagovat

Vyčerpávající a silný článek. Přeji hodně štěstí do budoucna.

11 KatyRZ KatyRZ | Web | 18. května 2014 v 17:39 | Reagovat

[10]: Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama