Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Komentáře

1 tinka77 tinka77 | Web | 28. února 2015 v 11:55 | Reagovat

:-) držím ti palce aby ti to v živote vyšlo ;-)

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 28. února 2015 v 15:19 | Reagovat

[1]: Moc děkuji.

3 Siwa Siwa | Web | 28. února 2015 v 19:32 | Reagovat

Taktéž se připojuju s přáním, abys tu svou správnou cestu životem našla. Držela jsem ti palce, když ta tvá změna začala a váhala jsi, jestli je správné, co děláš, přála jsem ti to, a samotnou mě trochu zasáhlo, když jsem zjistila, že to nebylo tak růžové. Skoro jsem se až styděla, že jsem přidávala svůj hlas k tomu, abys neváhala, ale nějak z tónu článku cítím, že jsi spokojená, že to sice byla lekce, ale že nelituješ. Samotná jsem ráda, že jsem tě i svým souhlasem neposlala do pekla.

Nesouhlasím snad jen s tím, že těšení se na hezké věci způsobuje zklamání. Myslím si, že zklamání přijde tak jako tak. Ale ty dny, které člověk strávil těšením se, jsou v jeho vzpomínkách krásné dny. Beru to podle sebe. Těším se, a ráda. A dost. Vím, že je možné, že něco nevyjde. Že to nebude takové, jaké jsem si představovala, ale co? Teď se těšíma  teď je to nejkrásnější chvíle mého života, chvíle, kdy jsem skutečně šťastná. Pokud se stane něco špatně, stalo by se to i bez mého těšení se. Tak proč si nezpříjemnit to čekání na rozsudek? Nepřestávej se těšit. Ale ani samozřejmě nepřestávej žít dnešek.

Myslím si, že i když dostáváš lekce dál, neznamená to, že ses nepoučila. Jen jsi třeba na špatném místě. Někdy holt na tom místě být musíš. Proto je lepší si najít někde něco svého, někde, kde lekce jsou v dobrém smyslu, popostrčení, zlepšení, a ne ubíjení a klacky pod nohama. Ta tvoje pravá cesta. Někde určitě bude. Hledej a já ti přeju spoustu síly a chuti tu cestu najít a vydržet na ní, i kdyby to zpočátku nebylo lehké.

(A pokud by se tvá cesta stala na okamžik zase klidnou a chuť k psaní by se vrátila, jsem stále nadšeným zájemcem o tvé příběhy. Odebírám tě, vím, co píšeš, ale holt se to stává, že člověk buď nemá co říct, nebo má, ale nemá chuť ani motivaci. Mám takové období, kdy nechci moc internetově existovat, toužím po temném doupěti, kde mě nebude nic rušit a nikdo o mně nebude vědět, takže se tímto omlouvám, že jsem nezareagovala, když jsi psala minulé články, i když jsem je četla a v duchu ti přála štěstí a sílu. Věz ale, že jsem tu. :-))

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. března 2015 v 13:53 | Reagovat

[3]: Tenkrát něčí souhlas nebo nesouhlas změnil jen jednu věc. Můj pocit mé vlastní "špatnosti", té podpory mi bylo třeba, abych se z toho všecho sypala míň, ale nesouhlas by na mém rozhodnutí nic nezměnil. Nebyla jsem jiného rozhodnutí schopná. A nebyla jsem ani schopná někoho tahat za nos jen proto, abych se sama cítila líp. Takže každému, kdo mě neodsoudil děkuju. Jsou chvíle, kdy jsem moc nešťastná a mám pocit, že už to prostě nezvládnu ani chvíli, ale přesto nelituju. Nedokázala bych se vrátit na stejnou křižovatku a s vědomím toho, co mě čeká, se rozhodnout jinak, nechtěla bych se připravit o ty zkušenosti a okamžiky, které jsem získala...

Když já zjistila, když to trochu přeženu, že jsem dřív žila stylem - půl roku se těším na dovolenou a druhý půl rok na Vánoce a mezi tím vlastně nežiju. Teď se nedokážu na nic těšit, nedokážu o ničem snít, přežívám ze dne na den a když přijde něco hezkého, jsem za to moc vděčná. Chce to najít zlatou střední cestu.

5 Krisstee Krisstee | Web | 1. března 2015 v 17:51 | Reagovat

Také přeju moc štěstí aby ti to vyšlo :) Mimochodem máš moc krásný blog :)

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. března 2015 v 21:04 | Reagovat

[5]: Děkuji ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.