Fejetony, povídky, fotky a ostatní výsledky mé duševní práce ;)

Mít člověka, který půjde vedle mě

6. února 2015 v 19:02 | KatyRZ |  Rodina a vztahy
Nechci se nějak vytahovat, ale v posledních dvou letech se mi podařila spousta husarských kousků… Nejprve jsem se zamilovala, zatímco jsem doma měla manžela. Svěřila jsem se své matce. Pak jsem se s manželem kvůli nové lásce rozešla. Zůstala jsem sama s dcerami. Matka mě zradila a informace, které se ode mě dozvěděla, poslala dál. Otec se se mnou přestal bavit a začal chodit do hospody s manželem, se kterým se do té doby nesnášel. V práci mi nastoupila nová šéfová - člověk tak zlý a sebestředný, že jsem druhého takového nikdy nepotkala. Rok jsem to s ní vydržela. Stýskalo se mi po obou mužích. Matka mi kořenila život nočními telefonáty a zprávami plnými výčitek, které zakončila vánočním vyznáním: "Jsi kurva a nemám tě ráda." Rozvedla jsem se. Přítel se ke mně dvakrát nastěhoval a dvakrát mě zase opustil. Během celé té doby jsem se pravidelně dostávala do sporů s bývalým manželem, který se rozhodl vzdálit našim dětem. Stále jsem kritizována ze strany rodičů. Přítel je jediná osoba, která se téměř denně zajímá o to, jak se mám, je mi oporou a pomáhá mi. Zároveň bojuje své bitvy, které se mě samozřejmě dotýkají. Našla jsem si novou práci, kde

jsem záhy skončila protože se vracela paní z mateřské. Plánovala jsem s přítelem společnou budoucnost. Dostala jsem kopačky. Našla si další práci. Přítel se mnou opět navázal vztah. Přátelé, kteří mi zůstali po rozchodu s manželem, nemohli rozdýchat, že jsem znovu s ním. Během celého období jsem se třikrát dostala do stavu, kdy jsem vážně přemýšlela o skoku pod vlak. Koupila jsem si auto, abych mohla dojíždět do nové práce. Celou dobu jsem finančně nezávislá (i když to není sranda), platím hypotéku, nepožívám žádné omamné látky ;) a starám se o své děti.

A žádám Vás o radu. Udělala jsem ve svém životě svá rozhodnutí, žádného z nich nelituju, jdu dál, zažívám nové věci, snažím se být ke svému okolí férová, hledám své štěstí… Nacházím ho ve chvílích s přítelem, které jsou bolestně vzácné, v čase stráveném se svými dětmi, v nadšeném hlaholu nové šéfové, když vidí, jak mi jde práce od ruky… Nevzdávám se svých snů. Ale někdy, někdy se cítím strašně unavená. Unavená konfrontací s okolím. Unavená z přesvědčení ostatních, že je musím poslouchat a chovat se podle jejich přání a to bez ohledu na to, že od nikoho nežádám ani peníze ani nic jiného. Jsem unavená z neštěstí lidí, kteří se vzdávají a nemají sílu řešit své starosti a přesto nebo možná právě proto chtějí řešit ty mé. Toužím po tom, aby mě přítel sevřel v náručí, řekl mi, že tu bude pro mě už pořád, že jsem skvělá a ať neposlouchám nic z toho ošklivého, co o mě někdo říká a klidně mi to zopakuje kdykoli. Toužím po tom, aby se přestal bát, přestal pochybovat o své hodnotě, a aby mi důvěřoval. A toužím po tom, aby z mého života odešla negativita. Nechci u svých dveří přijímat neustálou kritiku, negaci a posměch. Unavuje mě to. Strašně moc. Hledám řešení. Snaha nepřipouštět si to, je fajn a chvíli vydrží, ale když se vám těch trápení u dveří sejde několik, prorazí. Snaha nepouštět do svého života některé lidi… nefunguje a není řešením. Utíkání není řešení, ale velmi často je to přesně to, na co myslím. Odstěhovat se a přivést do svého života nové lidi. Zažili jste takové období a měli podobné starosti? Jak z toho začarovaného kruhu ven?

Nesmím to vzdát. Nesmím přestat hledat své štěstí. Nesmím o něj přestat bojovat. Jedna věc mě ale děsí. Děsí mě, že toho muže tolik potřebuju. Ano, miluju ho, ale o to nejde. Jde o to, jak moc potřebuju mít toho jednoho člověka, který půjde vedle mě. A jak nemožné mi to přijde bez něj.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. února 2015 v 22:57 | Reagovat

Rozhodně to nevzdávej a bojuj dál, je od všech strašně hnusný, že se k tobě otočili zády a nejhorší je to od tvé matky- rodičům děti nepatří, tím bych začala a i když s tím oni sami třeba nesouhlasí, hlavní slovo v té věci máš ty, ne? Nejradši bych šla a řekla jim to sama do očí, ale to nejde, jsem cizí člověk z internetu. Myslím, že sama nejsi, máš ještě své děti a ty tě jen tak neopustí, když jsi jejich maminka

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 6. února 2015 v 23:13 | Reagovat

[1]: Děkuju. A máš pravdu, co se týče mých holek. Jsou to úžasná stvoření. Za ty dva roky se změnily. Z rozmalených malých princezen se staly samostatné slečny, na které jsem moc pyšná. Ale jedna věc je na nich nejúžasnější - mají obrovská srdíčka, plná pochopení a lásky pro mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama